Nelegálně upečený rohlíček


Veleúspěšný podnikatel Tomáš Čupr, majitel firmy Rohlik.cz, ukázal, jak bojovat s ekonomickou globalizací. Sweatshop s ilegálními pracovníky založil přímo v Česku.

„Za vším hledej komunistické agenty,“ poučuje nás už přes čtvrt století guru českého antikomunismu Petr Cibulka. Legenda české konspirace sice upadá v zapomnění rychleji, než kmitá jeho siderické kyvadlo, může ho ale těšit, že má zdárného následovníka. Překvapivě jím není nikdo jiný než současná hvězda českého podnikatelského nebe Tomáš Čupr.

„Ráno naběhlo do skladu komando, které se chovalo jako STB. Řvali a s nikým se nebavili. Zavřeli provoz, kde pracují i Češi a nechali všechny jak zločince postavit na rampu,“ reagoval Čupr na svém Facebooku na policejní razii v pražském skladu firmy Rohlik.cz. Cizinecká policie nakonec zadržela 85 lidí, kteří neměli pracovní povolení pro práci v Česku, z toho jedna osoba měla padělané doklady. Do dnešního dne bylo 74 zadržených vyhoštěno, protože měli pouze polská víza. Čupr sice vehementně argumentuje, že český zákon umožňuje těmto lidem v Česku pracovat, jenže jde o jeho svéráznou interpretaci výjimky, podle níž zahraniční pracovníci mohou přijet za účelem dodání určité konkrétní služby, například části stavby. Těžko ale věřit tomu, že je to případ balení potravin pro hladové Čechy. Není. A určitě tomu nevěří ani sám Čupr.

Čupr supr podnikání

Čuprovi nemůže nikdo upřít, že je zatraceně úspěšný podnikatel. Pro Forbes se pochlubil tím, že první milion zvládl vydělat už ve 27 letech. Pomáhá mu propojení moderních technologií a psychologického vhledu do duše obyčejného českého člověka, který miluje nakupování a slevy. Jak jinak si vysvětlit, že svůj online supermarket pojmenoval podle nejoblíbenějšího českého pečiva. Kromě firmy Rohlik.cz má ale Čupr na svědomí i další úspěšné startupy jako Slevomat nebo Damejidlo.cz. Že máme tu čest s podnikatelem, který dokonale pochopil logiku akumulace kapitálu v 21. století, ukázal právě policejní zásah v pražském skladišti.

Mohli bychom Čuprovi poděkovat, že ukázal Čechům, jak fungují východoasijské sweatshopy.

Systému, kdy cizí dodavatel přeshraniční služby (v tomto případě polský) ve skutečnosti firmě poskytuje zaměstnance do běžného provozu, se říká „zastřené agenturní zaměstnávání“. Přesně na této bázi funguje také Rohlík.cz. I když je čím dál běžnější praxí zaměstnávat pracovníky přes agenturu, v tomto případě se ani o agenturu nejedná. Nacházíme se na samé hranici legální a ilegální práce. Podobné pseudoagentury téměř nikdy neodvádějí za pracovníky pojistné a o nějaké ochraně a jistotách zaměstnance nemůže být ani řeč.

„Ale tohle je podnikání v právním státě v roce 2017?“ zeptal se na svém facebookovém profilu milionář Čupr. I když ironicky narážel na zájem státu na dodržování zákoníku práce i v jeho podniku, otázka spíše sedí k jeho podnikání. Mohli bychom Čuprovi dokonce poděkovat, že ukázal Čechům, jak fungují východoasijské sweatshopy. I ony využívají extrémně levnou práci lidí, kteří se těší nulové právní ochraně. Dravý podnikatel převzal globální vzor a ukázal, že v Česku to jde taky. Jen mu teď stát hází klacky pod nohy. „Až se mě zase někdo zeptá, jak stát podporuje podnikání, tak se mu vysměju,“ dodal ve svém statusu Čupr, který kritizuje podporu zahraničních investorů dotacemi, neboť on sám se protlouká vlastními silami. I proto zřejmě musel zvolit cestu mimo zákon. Že se nejedná o náhodu, navíc dokázal podobný případ loni v červenci, kdy inspekce v jeho e-shopu zajistila 24 ilegálně pracujících Ukrajinců.

Podnikatelský samopohyb bez zodpovědnosti

„Já věřím, že takovéto prasárny nemohou nikomu projit,“ končil Čupr svůj facebookový status. Škoda, že když s takovou lehkostí odkazuje k praktikám minulého režimu, nepřidá i trochu té tehdy hojně propagované sebekritiky. K najímání zahraničních zaměstnanců ho prý nutí čeští pracující. Respektive nepracující, kteří pro něj pracovat odmítají. V takové chvíli se z Čupra, oběti komunistické regulační zvůle, stává dobrotivý podnikatel, po kterém hamižní Češi žádají plat 38 tisíc korun měsíčně. Jeho současní zaměstnanci si prý v průměru přijdou na solidních 25 tisíc hrubého. Bohužel již nezmiňuje, jestli si z toho musí hradit pojistné a kolik hodin měsíčně musí odpracovat.

Možná to ani sám neví. Když Čupr ještě jako nezpochybnitelná česká superstar vystoupil v pořadu Uvolněte se, prosím, pochlubil se tím, jak řídí auto. Neřídí, protože jeho Tesla má autopilota a auto se řídí samo. Zdá se, že podobný vztah má ke svému podnikání. Automaticky se veze za svým cílem, kterým není nic než co největší zisk. Když ale přijde zádrhel, začne se tvářit, že se jenom vezl a volant nedržel v ruce. Čuprovi ani jeho Rohlíku žádný trest nehrozí. Zákon porušovala pracovní agentura, v tomto případě spíš pseudoagentura. Usvědčení ilegální pracovníci dostali 30 dní na to, aby opustili republiku. Odměny, které tvořily velkou část jejich platu, za tento měsíc už asi neuvidí. Čupr navíc kromě kritiky estébáckých policejních a státních praktik střílí do konkurence, že funguje na úplně stejném podvodném principu zneužívání práce ilegálních cizinců.

Konečně by mohl konkurenční boj firem přinést něco skutečně pozitivního také pro jejich zaměstnance. Namísto toho, aby firmy obhajovaly tržními tlaky snižování mezd nebo vyhazovy, mohly by začít urputně sledovat konkurenci, jestli opravdu dodržuje pracovní podmínky svých zaměstnanců. Snad by se potom Čuprova slova o prasárnách, které by nikomu neměly projít, stala skutečností. Stejně jako by se provozování sweatshopů v Česku mohlo stát minulostí.

Autor je spolupracovník redakce.

 

Podpořte kritickou žurnalistiku dostupnou pro všechny.

Dar:





V dalším kroku upřesníte platební metodu a osobní údaje. Službu poskytuje darujme.cz

A2LARM