Inaugurační řeč Donalda Trumpa, kterou pronesl 20. ledna, nebyla ničím jiným než čirou ideologií s jednoduchým, ale rozporuplným poselstvím. Na první pohled připomínala proslov, který by klidně mohl pronést Bernie Sanders: Mluvím za všechny zapomenuté, opovrhované a vykořisťované pracující. Jsem vaším hlasem. Teď jste u moci… Ačkoliv mezi Trumpovými slovy a činy zcela očividně zeje propast (Rex Tillerson má být hlasem vykořisťovaných pracujících vrstev?), věc není tak jednoduchá, jak se zdá na první pohled.
Hrozba nových válek
Trump mluví o elitách ve Washingtonu, nikoli o kapitalistech a velkých bankéřích. Mluví o tom, že Amerika má přestat hrát roli globálního policajta a zároveň slibuje, že zatočí s islámským terorismem. Při jiných příležitostech oznámil, že zabrání Severní Koreji v testech balistických střel a ukončí čínskou okupaci na ostrovech v Jihočínském moři. Máme tak před sebou globální vojenský intervencionismus, který otevřeně hájí čistě americké zájmy, aniž by se už potřeboval zahalovat do hávu demokracie a lidských práv.
Jedinou možností, jak porazit Trumpa a zachránit z liberální demokracie to, co za záchranu stojí, je přetrhat pouta s mrtvolou liberální demokracie a ustavit novou levici.
V šedesátých letech se mottem zeleného hnutí stalo heslo: „Mysli globálně, jednej lokálně!“ Trump přichází s opačnou variantou: „Mysli lokálně, jednej globálně!“ Ve 20. století nikdo nic takového hlásat nepotřeboval, protože to byla samozřejmost. Takové výroky z Trumpových úst poukazují na to, že americký globální intervencionismus bude v 21. století pokračovat ještě brutálněji. Je ironií osudu, že levice, která kritizovala americké aspirace na roli globálního policajta, může pomalu začít nostalgicky vzpomínat na doby, kdy Spojené státy se vším svým pokrytectvím alespoň tvrdily, že vnucují světu demokratické standardy.
Nejdepresivnějším aspektem povolební americké reality ovšem není Trumpova politika, ale spíše reakce establishmentu Demokratické strany tváří v tvář své historické porážce: na jedné straně je zděšená Velkým zlým Trumpem, na straně druhé normalizuje celou situaci a tvrdí, že se vlastně nic nového nestalo. Chris Matthews tak na MSNBC může tvrdit, že inaugurační řeč Donalda Trumpa mu přišla poněkud „hitlerovská“, zatímco John Bresnahan ze serveru Politico přišel se zprávou o tom, jak demokratka Nancy Pelosiová „znovu a znovu přichází s událostmi starými desítky let. Podle ní si máme z celé věci vzít jednoznačné poučení: minulost je jenom předehra. Co fungovalo v minulosti, bude fungovat i dnes. Trump a republikáni to přeženou, a demokraté proto musí být připraveni a skočit po první příležitosti.“
Jinými slovy, Trumpovo zvolení je jen další epizodou střídání republikánů a demokratů u moci: Reagan, Bush, Clinton, Bush, Obama a teď Trump. Takový postoj ovšem ignoruje skutečný význam Trumpova zvolení, kterým je jak odhalení slabin Demokratické strany, jež Trumpovo vítězství v první řadě umožnilo, tak radikální přeskupení celého politického terénu.
Vytvořme novou internacionálu
Co když ale mírný protekcionismus, projekt veřejných prací a vytváření pracovních míst, společně s protiimigrantskou politikou a novým perverzním mírem s Ruskem, začne fungovat a přinese i nějaké krátkodobé výsledky? A právě toho se levicoví liberálové skutečně bojí: že Trump nebude znamenat takovou katastrofu.
Takové panice bychom však neměli podléhat. Ať už bude Trumpův úspěch vypadat jakkoliv, pozitivní dopady jeho politiky na život obyčejných lidí budou přinejmenším sporné a brzy sami na sobě pocítí hořkost takového úspěchu. Jedinou možností, jak porazit Trumpa a zachránit z liberální demokracie to, co za záchranu stojí, je přetrhat pouta s mrtvolou liberální demokracie a ustavit novou levici. Programové body pro takovou novou levici si není těžké představit. Trump slibuje, že pošle k ledu velké obchodní dohody, jejichž zastánkyní byla Hillary Clintonová. Levicovou alternativou k oběma těmto postavám by měly být jiné mezinárodní dohody. Takové, které zavedou veřejný dohled nad bankami, ekologické standardy, práva pracujících, zdravotní péči pro všechny, ochranu sexuálních a etnických menšin a podobně. Velkou lekcí globálního kapitalismu je, že samotné národní státy na nic takového nestačí – jedinou nadějí je nová politická internacionála, která zkrotí globální kapitál.
Jeden starý antikomunistický levičák mi kdysi řekl, že jedinou dobrou věcí na Stalinovi bylo to, jaký strach vyvolával u západních mocností. To samé můžeme říct i o Trumpovi: jeho pozitivem je, jak dokáže strašit liberály. Po druhé světové válce odpověděly západní mocnosti na sovětského strašáka tím, že se zaměřily na své vlastní nedostatky, což vedlo až k rozvoji sociálního státu. Budou dnešní levicoví liberálové schopni udělat něco podobného?
Autor je filosof.
Z anglického originálu We must rise from the ashes of liberal democracy, publikovaného na webu inthesetimes.com, přeložil Martin Vrba. Redakčně upraveno.