Od čtvrtečního večera probíhají v severoiráckém městě Šingál ozbrojené srážky mezi pešmergy a lokálními jednotkami YBŞ. K střetu mělo dojít poté, co se síly napojené na samosprávu Iráckého Kurdistánu pokusily překročit syrskou hranici, kontrolovanou Jednotkami Šingálského odporu (YBŞ) a YPG.
Jezídské město známé též pod arabským jménem Sindžár bylo v roce 2014 po ústupu pešmergů zabráno džihádistickou milicí ISIS. Džihádisté posléze zavraždili několik tisíc jezídů a další zotročili – Evropský parlament i OSN události v srpnu 2014 považují za genocidu. Narozdíl od ustoupivších pešmergů, PKK a její spojenci z YPG otevřeli záchranný koridor do Sýrie, který umožnil velkému počtu jezídů genocidě uniknout. Vzápětí se jezídská sebeobranná milice Král páv (páv má v jezídismu velký význam) přejmenovala na Jednotky Šingálského odporu, včlenila do aliance Svazu kurdských komunit (KCK) a v jejím rámci nyní cvičí své bojovníky v základnách syrsko-kurdské YPG.
Podle nejstriktnějšího islámského výkladu mohou být jezídové považováni za odpadlíky od islámu, které je radno zlikvidovat.
Současný konflikt v Šingálu má dvě roviny. Dlouhodobě diskriminovaní jezídové nedůvěřují muslimským Kurdům, což ústup převážně muslimských pešmergů v roce 2014 jen umocnil. Podle kurdologa Petra Kubálka vznikla mezi muslimy a křesťany v oblasti představa, že jezídismus je kultem ďábla. Podle nejstriktnějšího islámského výkladu mohou být jezídové považováni za odpadlíky od islámu, které je radno zlikvidovat. Pro svou gnostickou víru jsou proto soustavně vystaveni násilí. Genocida v roce 2014 je jezídy považována za 74. v dějinách této komunity.
Konflikt je také důsledkem dlouhodobého napětí mezi kurdskými stranami v Iráku. Spory mezi Barzáního KDP a Talabáního PUK po stažení vojsk Saddáma Husajna v devadesátých letech vyústily v občanskou válku. Dnešní boje se zase týkají mocenského boje mezi Barzáním a PKK. Syrská YPG jakožto spojenec PKK odmítla vpustit do severní Sýrie milice Rojava-Pešmerga, protože je považuje kvůli napojení na KDP za prodlouženou ruku Turecka. Sám Barzání má z kurdských politiků asi nejlepší vztahy s Ankarou, kam i nedávno zavítal na návštěvu.
„Už při mé návštěvě Šingálu v létě 2016 bylo napětí mezi jezídskými milicemi, blízké PKK, a pešmergou KDP nepřehlédnutelné. Vzrostlo i napětí mezi PYD/YPG a Kurdskou národní radou v Rojavě. Neudivuje mě tedy, že došlo k potyčkám mezi pešmergy a YBŞ. Podle některých zpráv se ale už boje uklidnily a doufám, že to tak zůstane i nadále,“ říká rakouský politolog Thomas Schmidinger.