Bombardování Sýrie má politický, ne vojenský význam


O útoku chemickými zbraněmi ve městě Chán Šajchún a následné vojenské reakci Donalda Trumpa jsme hovořili s odborníkem na válečné strategie Jakubem Ježkem.

Jak moc je pravděpodobné, že za útoky chemickými zbraněmi ve městě Chán Šajchún stojí Asad a syrská armáda?

Myslím si, že to v současné situaci není až tak podstatné. Thomasův teorém říká, že pokud lidé chápou situaci jako reálnou, je tato situace reálná ve svých důsledcích. Důležitější je, čemu lidé věří, čemu věří mainstream, co deklarují politici a vojáci a především, jak se jednotliví aktéři budou dále chovat. Dokážu najít argumenty proto, že za útokem stojí Asad. Režim v Damašku v minulosti opakovaně ukázal svoji brutalitu vůči civilnímu obyvatelstvu žijícímu pod správou nepřátelských sil. Následně pak můžeme rozlišovat, jestli akce skutečně proběhla s vědomím Bašára Asada, nebo jestli se třeba nejednalo o nějakou podvratnou akci vzešlou z nejvyšších kruhů v syrské armádě, jejímž úmyslem bylo naopak Asada zdiskreditovat. Nebo se mohlo jednat o akci skupinky leteckých důstojníků, která byla motivovaná nějakou osobní mstou vůči obyvatelům konkrétní čtvrti, konkrétního města. Můžeme ale najít i opravdu velmi divoké spekulace. Třeba to, že za útokem stál Putin s úmyslem vnitropoliticky pomoci Donaldu Trumpovi. Nebo že Trump chtěl vlastně jen ponížit Obamu, který se k přímé vojenské akci proti Asadovi nikdy neodhodlal. Nebo že k útoku Trumpa přemluvila jeho dcera Ivanka.

Útok považuji za dobře zvládnutý manévr k získání času.

Najdeme i neopominutelná tvrzení, že za útokem stojí samotní rebelové, a i proto se dají najít podpůrné argumenty. Vzpomeňme případ tureckého kemalistického poslance Erema, který již před dvěma lety zveřejnil informace, pocházející patrně z kemalistických kruhů v četnictvu, o tom, že turecká tajná služba materiálně podporovala Islámský stát a Frontu an-Núsra, včetně údajných důkazů, že turecká tajná služba pomohla Frontě an-Núsra sehnat právě sarin. Ale připomenu, že i údajný fakt, že útok byl proveden právě sarinem, stojí na tvrzeních, nikoli exaktních důkazech. Další články informačního řetězce tato tvrzení už přebírají jako fakta, což je pro dnešní mediální komunikaci, nejen z války v Sýrii, velmi příznačné.

Můžeme problematizovat i samotné načasování útoku, protože k němu došlo den poté, co americká administrativa formálně a explicitně řekla, že odstranění Asada není na pořadu dne a Spojené státy o něj neusilují. Tato časová shoda je minimálně zarážející. Trochu to připomíná obdobný chemický útok v Ghútě z roku 2013, který se stal dva dny po příjezdu inspektorů OSN do Sýrie, kteří zde se souhlasem režimu Bašára Asada hledali právě chemické zbraně.

Tento případ ale také nebyl dodnes uspokojivě vysvětlen…

Ano, nepřišlo se na to, kdo za útokem stál. V Sýrii máme potvrzeny lokální útoky chlórem – jak na straně ozbrojené opozice, tak na straně Asada. Nicméně chlór není z pohledu Konvence o nešíření chemických zbraní považován za chemickou zbraň. Můžeme také spekulovat o tom, jestli není celá akce snahou amerického deep state establishmentu o navedení Donalda Trumpa správným směrem. Je možné, že se třeba za padesát let, po otevření archivů, dozvíme, jak to bylo, ale dnes je rozhodně důležitější, jaké bude mít celá věc následky. Trumpovou snahou bylo udělat „něco“, zachovat si tvář, nezavřít si cestu ani na jednu stranu a získat čas. A musím uznat, že právě to se mu skvěle podařilo. Všechny strany konfliktu jsou totiž momentálně něčím zaměstnány a řeší se, co bude dál. Předevčírem se setkali americký a ruský ministr zahraničí. Hraje se o další vývoj války. Do jaké míry bude upozaděno Turecko nebo Saúdská Arábie? Jaká bude role Izraele v celém konfliktu? A tak dále.

Z Trumpova protiútoku se tedy podle vás nedá vysledovat, jak budou USA dále postupovat?

Útok považuji za dobře zvládnutý manévr k získání času na nějakou reakci s dopadem na bojiště. Ten samotný útok nebyl nijak fatální, spíš demonstrativní.

Co se vlastně přesně stalo?

Říká se, že zemřel necelý tucet lidí. Část z nich civilisté, část důstojníci, včetně jednoho brigádního generála. V syrské tradici je brigádní generál v podstatě velitelem v poli, je to obdoba emíra u džihádistů. Brigádní generálové tedy stojí poněkud mimo vojenskou hierarchii a zabití brigádního generála rozhodně není takové haló, jak to občas média prezentují. Mluví se o zničení patnácti až šestnácti letadel, ale velká část z nich dost možná ani nebyla v provozu. Jedná se o důležitou vojenskou základnu, ale Trumpův útok ji ani neparalyzoval a mohla dále fungovat.

Mluví se o tom, že Američané dali ruské straně o útoku s předstihem vědět, aby se na něj připravili…

Samozřejmě, Rusové mohli díky tomu evakuovat svůj vojenský personál, který tam v tu dobu pravděpodobně byl. Takové jednání je ale v těchto případech běžné. Rusko a Spojené státy si dokonce vyměňují informace o svých pozicích na syrském bojišti. V souvislosti s posledním vývojem se mluvilo o ukončení této informační výměny, ale zda k tomu skutečně došlo, není jasné.

Jak číst prohlášení Ruska a Íránu, které varovaly americkou stranu před dalším překračováním „červených linií“?

Prohlášení o „červené linii“, se kterým přišla agentura Reuters, bylo později popřeno Kremlem. Ale všechna podobná prohlášení jsou především politická hra určená publiku a jejich faktické naplňování je věc druhá. Analogicky se mluví o jiných „červených liniích“, které nově vytyčil Washington – například v souvislosti s užíváním tzv. barelových bomb. Ještě bych se vrátil k onomu chemickému útoku ve městě Chán Šajchún. Pozoruhodné je, že neměl vůbec žádný vojenský význam. Město nebylo na frontě, o kus dál se sice válčilo, ale vojensky nedává tento chemický útok žádný smysl. Řada západních analytiků to interpretovala tak, že Asad panikaří, protože ztrácí půdu pod nohama pod vojenským tlakem ozbrojené opozice. To je ale naprostý nesmysl.

Momentálně to spíš vypadá, že se mu daří výborně…

Ano. Pochopil bych smysl tvrzení o zoufalém činu diktátora ztrácejícího půdu pod nohama, kdyby k takovému útoku došlo na místě nějakého zásadního průlomu nebo kdyby byly chemické zbraně svrženy na shromáždění elitních sil ozbrojené opozice. Něco ve stylu: „Sáhli jsme po této kartě, i když víme, že nám za to svět nasadí psí hlavu, ale přesto nám to stojí za to.“ V oblasti incidentu naopak režim nedávno úspěšně odrazil útok, do kterého ozbrojená opozice dala to nejlepší, co má k dispozici. Dochází k opotřebovávací válce a ofenzivní možnosti všech stran, s výjimkou Syrských demokratických sil (SDF), tedy aliance kurdských, arabských, asyrských, arménských a turkmenských milicí, se zmenšují.

Pro vnímání celého incidentu je však klíčové, jak rychle přijala západní média variantu, že za tento útok může Asad. Na místě ale opět nejsou žádní váleční reportéři, kteří by to mohli ověřit. Jsou zde jen místní aktivisté, vydaní na milost a nemilost džihádistům. A potom několik spolupracovníků zahraničních agentur, kteří dodávají obvykle snímky focené na mobil a přímo spolupracují s tamějšími silami a rekrutují se z jejich sympatizantů. Takové kvazizpravodaje má i ruská nebo íránská televize, nejen média ze států nepřátelských Damašku. Nejedná se dle mého názoru o novináře v klasickém slova smyslu.

Příznačný byl případ doktora Šadžula Isláma, který dal rozhovor snad všem relevantním západním médiím, a světem prolítla jeho videa, v nichž mluví o tom, jak nemocnice v Idlíbu nezvládají příval zraněných po útoku chemickými zbraněmi. Doktor Šadžul Islám je krajně podezřelá osoba, která byla vyšetřovaná a stíhaná v souvislosti s únosem dvou novinářů. Jeho bratr je, nebo byl, bojovníkem Islámského státu. Doktor Islám byl pro nedostatek důkazů osvobozen, ale jen proto, že jeden ze dvou unesených novinářů byl v průběhu soudního procesu znovu unesen, když natáčel reportáž o svém únosu. Druhý novinář pak odmítl vypovídat, aby unesenému nepřitížil. Jedná se o osobu dlouhodobě provázanou s britskými džihádistickými kruhy, v tichosti vyloučenou z Britské lékařské komory. Když je ale potřeba podpořit nějaký narativ, přijde i takto nedůvěryhodný člověk vhod, a to bez toho, aby byl uveden do jakéhokoliv kontextu.

Co říkáte na reakce českého a mezinárodního tisku na Trumpovu syrskou iniciativu? Překvapilo vás něco?

Přiznám se, že český tisk čtu jenom, když mi ho někdo ad hoc podsune. V americkém tisku je pěkně vidět, jak se najednou z Trumpa šovinisty, sexisty a machisty stává v očích vlajkových lodí liberálního seriózního tisku státník a je chválen za jakousi rozhodnost.

Tak se ostatně v pondělí vyjádřil i prominentní americký intelektuál Fareed Zakaria…

Každý má nějaké své preference a podle těch jedná. Každopádně když si uvědomíme, jak byly média typu New York Times, Guardian, Washington Post schopné analyticky rozporovat invazi do Iráku, a dnes bijí na válečné bubny… Celou situaci pěkně vystihla fotka z jednání Rady bezpečnosti OSN. Americká přidělenkyně ukazovala fotky udušených dětí a bolivijský zástupce kontroval fotkou Colina Powella, na které ukazuje vzorky biologických zbraní, a navážel se do Spojených států, že minule měly také stoprocentní jistotu, a jak to dopadlo.

Nelze ale předchozími zbabranými intervencemi rozporovat takřka cokoliv?

Myslím si, že analogie s intervencí v Iráku je vcelku trefná. Tehdy bylo podle předkladatelů návrhu naprosto jasné, že v Iráku jsou hromaděny chemické zbraně a že jsou pro to naprosto nezvratné důkazy. A teď tady máme opět naprosto nezvratné důkazy. V prvním případě se ukázalo, že pravda byla zcela jiná a důkazy stály zejména na výpovědi podivínského taxikáře, vydávajícího se za osobu zapojenou do Saddámova projektu bakteriologické války. Jeho historky byly inspirovány reáliemi z hollywoodského akčního snímku s Nicolasem Cagem a Seanem Connerym. Vedení zpravodajské obce těmhle důkazům prostě věřit chtělo, a tak jim věřilo. Pomíjelo veškeré nesrovnalosti a zabývalo se jen podpůrnými argumenty. Neříkám to proto, abych hájil Asada. Asad je zodpovědný za množství zločinů, množství válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Důležitější teď je, co bude následovat – diplomaticky a vojensky. A jaké jsou realistické alternativy, pokud bude Asad svržen, ať už zevnitř nebo z vnějšku. Přiznám se, že optimismem mě zrovna nenaplňují.

 

A2LARM