V uplynulých dnech vyvolala velký zájem naší veřejnosti mapa exekucí. Zachycuje, kolik lidí v České republice dluží na exekucích a jaká je situace v jednotlivých krajích, městech a obcích. S autorem mapy, ekonomem Radkem Háblem, jsme mluvili o tom, proč je naše země v exekuci a kudy z této situace vede cesta ven.
Každý desátý občan České republiky je dnes v exekuci. V některých obcích dokonce čelí exekucím šedesát nebo sedmdesát procent lidí. Jak to, že jsme se dostali do tak neúnosné situace?
Příčiny jsou individuální i systémové. Neustále se poukazuje na to, že když se dostanete do exekuce, je to jen vaše vina a vaše individuální selhání. Skutečnost je ale mnohem složitější. Jestliže je v exekuci každý desátý Čech, je jasné, že jde spíše o selhání našeho systému, selhání státu. A jak to vzniklo? Na začátku byla kombinace několika faktorů, především přenesení výkonu soudního rozhodnutí na soukromé exekutory a rozvoj zcela neregulovaných nebankovních společností. Začalo se hromadně vydělávat na naprosto bagatelních dluzích, kde cílem nebylo vymoci dluženou sumu (částky v řádu desetikorun či stokorun), ale vydělat na velmi lukrativním procesu vymáhání. To je ohromně výhodný princip, který využívají i další společnosti jako například dopravní podniky či inkasní agentury, vymáhající dluhy třeba pro nemocnice. Z třicetikorunového poplatku pak klidně můžou vyrobit dvacetitisícový dluh, což nemělo a nemá ve vyspělém světě obdoby.
Podle Exekutorské komory bylo u nás loni v exekuci 834 tisíc lidí. Celkem měli 4,5 milionu exekucí – to je v průměru asi pět exekucí na jednoho člověka. Nicméně lidé postižení exekucí mají rodiny, a tak se exekuce ve skutečnosti týkají až dvou milionů lidí.
Nebankovní společnosti jako třeba Profi Credit, Tommy Stachi nebo Vataonline navíc začaly vydělávat na enormních sankcích, které měly zakomponované do svých smluv. Tyhle subjekty nepodléhaly téměř žádným regulacím a mohly začít podnikat jen na základě živnostenského oprávnění. To byl dost benevolentní přístup, v jehož důsledku u nás vznikly stovky až tisíce subjektů poskytujících občanům spotřebitelské úvěry.
Kdo umožnil nebankovním společnostem vydělávat na dluzích a kšeftovat s chudobou?
Naše legislativa. Je to nesmírně výnosné a snadné. Zmíněné společnosti nepůjčují lidem na nějaký přehnaně lichvářský úrok, ale využívají poplatky a sankce. Jakmile se jen mírně zpozdíte se splátkami, můžou vám naúčtovat vysokou pokutu a navíc i vysoké úroky z prodlení. Z tisícové půjčky se tak běžně stával dluh několikanásobně větší.
A do toho vstupují exekutoři…
Nejen exekutoři, ale i inkasní agentury, komerční „oddlužovací“ společnosti a další. Exekutoři jsou zvláštní případ. Fungují jako soukromé subjekty, které operují v tržním konkurenčním prostředí. Zároveň ale mají k dispozici nástroje veřejné moci – můžou vstoupit k vám domů, nařídit srážky ze mzdy, zablokovat všechny vaše účty, zabavit a prodat váš majetek. Tahle kombinace volného trhu s veřejnou mocí má neblahé následky. Na trhu totiž platí, že věřitel se obrátí spíše na takové exekutory, kteří se třeba chovají neeticky a zneužívají svoji moc, ale jsou ve vymáhání dluhů úspěšní. Když se tedy začne chovat nemorálně jeden exekutor, vznikne tlak i na ostatní slušné exekutory, kterých je – jak stále věřím – většina, aby se chovali podobně. Jinak jim hrozí, že budou muset trh opustit z důvodu nižšího přílivu zakázek.
Jste autor mapy exekucí – přehledu o tom, která část obyvatelstva dluží v jednotlivých českých městech a obcích peníze. Co vás k tomuto tématu přivedlo?
Byly to hlavně osobní zkušenosti. Uvedu jeden příklad. Bydlel jsem v pražských Letňanech, kde jsem měl internet od firmy UPC. Po nějaké době jsem se ale přestěhoval a napsal UPC, že ruším smlouvu a měním bydliště. Jenže i když jsem ve formulářích jasně uvedl svoji novou adresu, UPC mi následně posílala veškerou korespondenci na starou adresu do Letňan. Důsledkem byly údajné dluhy. Pak se mě půl roku snažil najít soud. Nakonec vše dopadlo dobře, ale jen díky tomu, že jsem měl peníze na právní zastoupení, což drtivá většina lidí nemá, a tak se podobnému bezpráví neubrání. Tak jsem zjistil, že systém nefunguje správně. Kromě toho se někteří mí známí ocitli v dluhové pasti a já začal tušit, že nejde jen o individuální selhání, ale že problém je mnohem širší. Začal jsem objevovat všemožné predátorské praktiky, obludné sankce, podvody, záměrné nejasnosti ve smlouvách a podobně. Časem jsem došel k závěru, že je nutné řešit problém systémově.
Leckdo by mohl namítnout, že jste byl prostě jen „finančně negramotný“. Často se říká, že když člověk zlepší svoji finanční gramotnost, nebude mít dluhy…
Vystudoval jsem finance na VŠE a pracoval několik let na různých finančních pozicích v mezinárodních firmách, takže věřím, že finančně negramotný nejsem… V každém případě u nás máme celé skupiny lidí, kteří mají velmi dobrou finanční gramotnost, ale přesto se ocitli v neúnosné životní situaci. Vezměte si důchodce. Čeští důchodci musí vyjít průměrně s deseti tisíci korunami měsíčně. Dokážou z toho zaplatit nájem, jídlo, léky a další každodenní výdaje. My všichni bychom se od nich finanční gramotnosti mohli jedině učit. Když se jim ale rozbije pračka, už na ni logicky nemají peníze a jsou náchylnější k půjčce. A co má dělat třeba matka samoživitelka, od které odejde partner? Zbyde jí pár tisíc, do práce jít bez hlídání nemůže, a jak má uživit sebe a své děti? Logicky tak začne upřednostňovat základní životní potřeby své rodiny. Lidem, kteří mají vyšší příjmy, se to od stolu snadno káže. Můžete mít skvělou finanční gramotnost, ale když se dostanete do krizové situace, reagujete často iracionálně.
Jaké jsou tedy hlavní příčiny pádu do exekuce?
Je to souhra více okolností: nenadálá životní událost jako rozchod s partnerem, ztráta práce, úraz, dlouhodobá nemoc nebo neúspěšné podnikání. Jsou to ale také obecně nízké příjmy, chudoba a nemožnost našetřit si finanční rezervu. Systémové problémy, o kterých jsem mluvil na začátku, tento problém dál prohlubují. Mezi klienty dluhových poradců jsou často i vysocí manažeři, kteří jsou sice finančně gramotní, ale i tak se ocitli v těžkých problémech. Negativní je i současný životní trend, kdy nás banky tlačí, abychom si neustále půjčovali, ale když se dostaneme do potíží a máme třeba pracovní úraz nebo se nám jiným způsobem sníží plat, závazek zůstane a nikdo se s námi nemaže.
Kolik se u nás celkem dluží na exekucích?
Základní jistina činí přes 325 miliard korun. Podotýkám ale, že to je základní částka bez nákladů na exekuční vymáhání a úroky z prodlení. Kdybychom tyto položky k základní sumě přičetli, dostaneme se zhruba na 500 miliard. Kromě toho jsou tu ještě daňové a správní exekuce. Pokud bychom sečetli všechno dohromady, jsme někde blízko bilionu korun. To je skoro jeden rozpočet České republiky.
Kolika lidí se exekuce týkají?
Podle Exekutorské komory bylo u nás loni v exekuci 834 tisíc lidí. Celkem měli 4,5 milionu exekucí – to je v průměru asi pět exekucí na jednoho člověka. Nicméně uvědomme si, že lidé postižení exekucí mají rodiny, a tak se exekuce ve skutečnosti týkají až dvou milionů lidí.
Říkáte, že zadlužení lidí má systémovou povahu. V čem vidíte řešení?
Jednak v prevenci už na školách. Měli bychom učit děti, jaká nebezpečí na ně v životě můžou číhat, a zaměřit se na finanční, právní a spotřebitelské minimum. Dále jsou to systémová opatření. Musím uznat, že stát dnes k předlužení naší populace poprvé přistupuje aktivně a ministr spravedlnosti Robert Pelikán tuto problematiku energicky řeší. Předložil například novelu exekučního řádu a novelu insolvenčního zákona. Ta zmírňuje pravidla pro oddlužení, která u nás patří k nejtvrdším v Evropě.
Pokud neumožníme snazší oddlužení, poroste sociální napětí, nebezpečí nepokojů a extremismus.
Ministerstvu financí se také podařilo prosadit zákon o spotřebitelském úvěru, který reguluje zmíněné nebankovní společnosti – ukládá jim, že budou spadat pod dohled České národní banky a budou regulovány z hlediska odbornosti a základního kapitálu, a také omezuje sankce a pokuty. Tím se vytřídí mnoho predátorských subjektů. Zároveň výrazně pomohlo zrušení rozhodčích doložek, které pomáhaly legalizovat okrádání lidí a lichvu. Dlužní spory totiž často díky rozhodčím doložkám nešly skrze soudy, ale skrze soukromé rozhodce, které si předem zaplatil věřitel. To byla neuvěřitelná praxe, která de facto znamenala privatizaci soudnictví. Co nám ještě zbývá, je prosadit místní příslušnost soudních exekutorů včetně rovnoměrného přidělování případů. Zatímco svého soudce si vybrat nemůžeme, exekutora jako vykonavatele soudní moci stále ano. To je obrovský problém, který má na současném stavu lví podíl.
Jaký dopad mají exekuce na českou společnost?
Lidé jsou pod obrovským tlakem a dlužníci jsou stigmatizováni. Vysoká předluženost má negativní dopady na další oblastí jako například bydlení, zaměstnanost, zdraví, vzdělávání, prevenci kriminality a další. Současně je to pro ekonomiku velmi nákladné – stát přichází o příjmy a zvyšují se mu náklady. Mrháme lidským potenciálem. Zvyšuje se také riziko, že budeme sociálně slabé shromažďovat ve vyloučených lokalitách a kolem sebe stavět hradby. Máme jednu z nejvyšších recidiv v Evropě – dvě třetiny lidí, kteří vyjdou z vězení, se do kriminálu opět vrátí a jednou z hlavních příčin jsou opět dluhy. Lidé si totiž ve vězení skoro nic nevydělají a jejich zadlužení během výkonu trestu narůstá. Pokud neumožníme snazší oddlužení, poroste sociální napětí, nebezpečí nepokojů a extremismus. A to nemluvím o tom, jaké důsledky to má na mezilidskou solidaritu. Jedna z věcí, které upřímně nerozumím, je, že u nás stále existuje velké množství lidí, kteří účelově a záměrně parazitují na lidské nouzi a neštěstí. Pokud se nezměníme sami, nezmění se ani situace.
Odpůrci oddlužení by ale namítli: jak k tomu přijdou věřitelé? Mají se vůbec dluhy odpouštět?
To je častý mýtus, že na tom věřitelé budou tratit. Pro věřitele je to ale naopak mnohem výhodnější řešení. Musíme si uvědomit, jaká je reálná situace. Statisíce lidí dnes sužuje více exekucí najednou. Pokud budete mít třeba čtyři exekuce (lidí, co mají čtyři a více exekucí je přes 400 tisíc) a já bych na vás chtěl uvalit pátou, moje exekuce bude stejně čekat ve frontě, dokud se neuspokojí všechny předchozí. Výsledkem je, že já jako věřitel nedostanu nikdy nic a exekutor s tím nic nenadělá. Je to tedy chiméra věřitelů, že je stát připraví o peníze. Oni by totiž ve většině případů ani žádné nedostali. Naproti tomu po oddlužení se ocitnou všichni věřitelé na stejné pozici a všichni dostávají z pravidelných splátek dlužníka poměrnou část. Musíme si také uvědomit, že dluhy nejsou konstantní, ale narůstají o úroky z prodlení a náklady na vymáhání. Lidé pak splácejí pouze úroky a poplatky, zatímco dlužná částka zůstává. To, že někdo zdědí jmění od tetičky z Jižní Ameriky a díky tomu splatí najednou všechny své dluhy, je jeden případ z milionu.
Zmírnění podmínek pro oddlužení je tedy řešení pro všechny?
Pokud projde novela insolvenčního zákona, umožní to vstup do oddlužení většímu množství lidí. Ti pak dostanou druhou šanci. Současně věřitelé dostanou alespoň část dluhu zpátky. Musíme se zbavit mýtu, že dlužníci nesplácejí své dluhy. Už dnes totiž lidé v průměru zaplatí v oddlužení šedesát procent svých dluhů. Patnáct procent jich dokonce splatí celou částku. Nadměrné poplatky a příliš tvrdé podmínky ale uvrhávají většinu lidí do dluhové pasti, a statisíce lidí se tak vůbec nemůžou rostoucích dluhů zbavit. Jejich poslední šancí je právě institut oddlužení, který je aktuálně pro většinu lidí kvůli přísným podmínkám nedostupný. Když jdete do vězení, nakonec vyjdete ven. Ale když spadnete do dluhové pasti, bez cizí pomoci můžete v dluzích zůstat celý život a ještě je přenést na svoje děti. To se musí změnit, jinak bude česká společnost dál rozbíjena na kusy. Zároveň si musíme uvědomit, že většina věřitelů vstupuje do smluvního vztahu dobrovolně. Například úvěrové společnosti mají riziko dobře spočítané a započtou ho do svých úvěrů skrze rizikovou prémii. I věřitel tedy nese odpovědnost. Pokud půjčí špatně, je to riziko jeho povolání. Na druhé straně ale existují i věřitelé, kteří do smluvního vztahu dobrovolně nevstoupili (třeba zdravotní pojišťovny), a k těm by se mělo přistupovat mírněji.