Jak dělat politiku se zlínskými dělníky?


Náklady na zaměstnance v Česku jsou na úrovni rozvojových zemí. Stávkující dělníci zlínského Mitasu ukazují, jak znovu otevřít třídní otázku.

Úterní dvouhodinová výstražná stávka v podniku Mitas ve Zlíně byla dobrou ukázkou prospěšného konfliktu, který v naší společnosti zoufale chybí. Dělníci a dělnice továrny na pneumatiky projevili naštvání a frustraci, kterou v sobě dusili po léta mizerně placené dřiny. Alespoň na moment byl slyšet hlas lidí, kteří obvykle nemají příležitost veřejně vyjádřit svůj názor a mluvit o svých problémech. O stávce informují celostátní i lokální média a zlínské pracující přijel podpořit i předseda ČMKOS Josef Středula.

Úterní akce se obešla bez zbytečných slov o cizácích, kteří Čechům berou práci a ohrožují naši bezpečnost. Na dvě hodiny se podařilo vrátit konflikt do kolejí třídního sporu mezi pracujícími a kapitálem, který je ždímá až na hranici únosnosti.

Vedení firmy Trelleborg, která gumárnu vlastní, na poslední chvíli rozhodlo o navýšení mezd o sedm procent pro dělníky ve výrobě. Stávkující však požadují zvýšení o třicet korun na hodinu a tento drobný ústupek vedení považují za výsměch. Postoj firmy k zaměstnancům a jejich právu na stávku dokresluje i to, že vedení nepovolilo konání stávkového shromáždění uvnitř areálu továrny. Akce se proto musela konat před branou Mitasu. Management firmy vyjednávání s odboráři dlouhodobě nezvládá a svým ukvapeným postupem a nečekanými změnami rozhodnutí v minulosti ještě přilil olej do ohně. Stávku v Mitasu podpořilo asi 500 zaměstnanců z 650 a mnozí z nich v posledních dnech vstoupili do podnikové odborové organizace ECHO.

Česko jako země třetího světa

Společnost Trelleborg se zaměřuje na technologie polymerů, působí ve více než čtyřiceti zemích a zaměstnává 23 000 lidí. Českou gumárenskou společnost, holding, jehož je Mitas součástí, koupila švédská firma v roce 2015 za 31 miliard korun. Podle výroční zprávy firmy z roku 2016 jsou průměrné celkové měsíční náklady na jednoho českého zaměstnance asi 27 000 korun. V rámci celé firmy je levnější pracovní síla už jen v Latinské Americe, v Indii a na Srí Lance. Vyšší náklady na zaměstnance má Trelleborg dokonce i v Číně, kde se blíží částce 29 000 korun za měsíc. Jen pro srovnání, v sousedním Německu platí firma za jednoho pracovníka 145 000 korun měsíčně. Prezident a výkonný ředitel Trelleborgu Peter Nilsson si za rok 2016 přišel celkem na 74 milionů korun – jeho příjem je tedy asi 225krát vyšší než plat průměrného českého dělníka.

Vzhledem k alarmujícím srovnáním mzdových nákladů uvnitř firmy i v rámci regionu se stávka jeví jako legitimní cesta ke spravedlivějšímu ohodnocení práce zaměstnanců Mitasu. Odborové organizace prokázaly svůj význam při úspěšném kolektivním vyjednávání ve firmě AVX Czech Republic v nedalekém Bzenci. V továrně na výrobu konektorů pro automobilový průmysl se odborářům počátkem dubna podařilo vyjednat plošné navýšení platů o 8,5 procenta v celém koncernu. Zástupci odborů OS KOVO si mimo jiné vymohli pět dní placeného zdravotního volna, třináctý plat nebo volno při úmrtí partnera. David Šrott z Regionálního pracoviště OS k tomu dodal: „Kolektivní smlouva pokrývá zhruba 3 300 zaměstnanců. Členská základna a podpora odborů roste.“

Třída místo národnosti

Pracovníci a pracovnice měli vztek, který potřebovali vykřičet do světa. Vzhledem k výši průměrné čisté mzdy v Mitasu, která se pohybuje okolo 14 000 korun, je rozhořčení naprosto oprávněné. Podobný vztek jsme v posledních letech mohli vidět i při různých demonstracích proti migraci, islámu nebo „sluníčkářům“, které však na rozdíl od stávky nepřispěly ke zlepšení pracovních nebo životních podmínek jediného člověka. Úterní akce se obešla bez zbytečných slov o cizácích, kteří Čechům berou práci a ohrožují naši bezpečnost. Na dvě hodiny se podařilo vrátit konflikt do kolejí třídního sporu mezi pracujícími a kapitálem, který je ždímá až na hranici únosnosti. Pavel Barša v rozhovoru pro Alarm řekl, že „je potřeba otevřít třídní otázku“. Skoro celá progresivní levice se na této tezi shodne, ale málokdo ví, jak tato slova převést do praxe.

Česká levicová sociální hnutí často svou energii a potenciál vrhají do konfliktů s minimálním nebo spíše symbolickým dopadem. Výsledkem často navíc bývá vyhrocená polarizace a prohlubující se štěpení, které nijak nenapomáhá zlepšení životních nebo pracovních podmínek lidí. Třecích ploch spíše přibývá a je stále těžší hledat průsečíky a společnou řeč napříč drolící se společností. V posledních dvou letech byla hlavním mobilizačním tématem aktivistů na obou stranách pomyslné barikády migrace – téma však rychle vyvanulo a zbyla jen hořkost z neporozumění.

Mezi zaměstnanci Mitasu (zejména v pražském provozu) je skoro dvě stě cizinců různých národností a jejich nárok na důstojnou mzdu není o nic méně oprávněný než u rodilých Čechů. Za zvýšení platů a zlepšení pracovních podmínek proto můžou stávkovat společně a překračovat tak národnostní rozdíly. Zlínští pracovníci, pracovnice a odboráři ukazují cestu, kterou se může neparlamentní levice vydat. Aktivně se účastnit sociálních konfliktů, mluvit s jejich aktéry, poskytovat jim podporu a zesilovat jejich hlas.

Autor je redaktor Alarmu.

 

Podpořte nezávislou žurnalistiku, která myslí na lidi na okraji.

Dar:





V dalším kroku upřesníte platební metodu a osobní údaje. Službu poskytuje darujme.cz

A2LARM