„Klučkova“ novela: ohňostroj neznalosti a nekompetence


Jednání o novele zákona o pobytu cizinců se stalo přehlídkou české xenofobie napříč politickými stranami.

Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o pobytu cizinců, která se „proslavila“ pozměňovacím návrhem poslance ČSSD Václava Klučky. Na tomto návrhu jsou nestandardní hned dvě věci – způsob, jakým byl předložen, a jeho obsah, který je bezprecedentním zásahem do práv cizinců na českém území i českých občanů, kteří mají cizince za partnera. Diskuse, která při schvalování zákona ve sněmovně proběhla, ale ukázala, že důraz na transparentnost schvalovacích procesů a zájmy cizinců i českých občanů jsou prioritou jen pro některé z našich poslanců. Nejčastěji totiž zaznívala prohlášení o bezpečnosti, nesmyslná spojování předkládané legislativy s  uprchlickou krizí nebo se situací na ubytovnách pro migranty či paušalizující odsudky údajné kriminality cizinců. Ani jedno z  toho přitom zákon vůbec nijak neřeší. Po debatě ve sněmovně můžeme s jistotou říct: pokud je ale nějaká šance projevit se jako xenofobní populista a zopakovat ohranou písničku o bezpečnosti na ulicích, obraně vlasti a nutnosti chránit pracovní trh pro „naše lidi“, můžeme si zkrátka vsadit, že se jí většina našich zákonodárců chytne.

Cizinec není našinec – migranti jako lidé druhé kategorie

Problematických momentů je ve schválené legislativě mnoho a o většině z  nich už česká média zevrubně informovala. Jenom jedna ze skutečně podstatných navrhovaných změn nakonec sněmovnou neprošla, a to omezení možnosti soudního přezkumu rozhodnutí o vydání pobytu – v  praxi to tedy znamená, že migrant, kterému úředníci například neprodlouží pobyt, bude mít stále možnost se odvolat a domáhat se případné nápravy soudní cestou. Zrušení možnosti soudního přezkumu vyvolalo vlnu nevole mezi odbornou veřejností, velmi ostře se proti němu vyjádřila například Česká advokátní komora, která ho označila za naprosto zásadní popření principů právního státu. Takhle očividné porušení rovnosti před zákonem naštvalo dokonce i poslance TOP 09 a předseda Kalousek tak ve sněmovně neváhal použít velká slova. To nicméně nevedlo k tomu, že by on a jeho straníci zákon blokovali jako celek, ale pouze k  tomu, že se hlasovalo o každém pozměňovacím návrhu zvlášť. A Kalousek tak mohl zvesela vyzvat své kolegy, že nyní už jim v  podpoře zákona nic nebrání.

Dnešní schválení novely cizineckého zákona dokládá, jak tragicky mohou předsudky zasahovat do života spousty obyčejných lidí, kteří se ani nemají jak bránit.

Problém je ale v  tom, že zrušení možnosti soudního přezkumu bylo možná na první pohled nejvíc do očí bijící, ale zdaleka ne jediné porušení práv cizinců i Čechů. Všechny ostatní problematické návrhy poslanci odhlasovali – omezení možnosti podnikat, omezení slučování rodin, prodloužení doby, po které je možné lidi zadržovat v  detenčních zařízeních a spoustu dalších možná ne tak nápadných, ale důležitých nástrojů, jimiž lze lidem s  jinou než českou občankou udělat ze života peklo. V  praxi se tak z  migrantů na českém území definitivně stávají lidé druhé kategorie, kterým sice za splnění extrémně přísných podmínek může být milostivě umožněno normálně žít a pracovat, ale hlavně ať si nikdo nemyslí, že by na to snad měli mít nějaké právo.

Co to může znamenat v  praxi? Představte si třeba mladou Ukrajinku, která v  České republice už rok a půl pracuje a předtím tady studovala – má vystudovaná dejme tomu práva, umí velmi dobře česky a její přítel, se kterým už několik let žije, je Čech. Po ukončení školy chvíli pracovala jako koncipientka v  jedné advokátní firmě, ta pak ale propouštěla a Ana (říkejme jí třeba tak) o práci přišla. Za normálních okolností, pokud by rychle nemohla najít jinou práci, by si mohla prostě požádat o změnu účelu pobytu – na základě toho, že zde má českého partnera, by mohla dostat jiný druh pobytu, který není vázaný na zaměstnání. To už ale podle nové legislativy není možné – Ana má šedesát dní na to, aby si našla jinou práci, jinak její vízum zaniká, ocitá se zde ilegálně, nemá možnost zažádat o změnu. Pokud chce v  Česku dále žít, musí se vrátit na Ukrajinu a začít celý proces žádosti o vízum do ČR znova (a všichni víme, jak dlouho to může trvat a jak nejistý je výsledek). Že má v  Česku životního partnera, se kterým splácela hypotéku na byt? Že tady má kamarády a celý svůj život? To nikoho nezajímá. Nic by se na situaci nezměnilo, ani kdyby byla třeba těhotná. Cizinci tu přece nejsou od toho, aby normálně žili, rodili děti, byli spokojení – jsou tu od toho, aby makali, a jakmile toho jednou nechají, přestanou nás zajímat.

Sloučení rodiny bude znemožněno také všem, kteří dostanou výjezdní příkaz – takže třeba cizinka, která čeká potomka s Čechem (a dítě by tedy mělo být českým občanem), jakmile jednou dostane výjezdní příkaz, nebude mít žádnou možnost svůj pobyt na území ČR zlegalizovat.

Také se může stát, že třeba firma, pro kterou Ana pracuje, udělá nějakou chybu – řekněme, že pozdě odevzdá účetní uzávěrku. Nebo třeba nezaplatí silniční daň. Nic, co by se Any jakkoli týkalo a co by mohla nějak ovlivnit. Pokud by se ale něco takového stalo, nová legislativa před tím Anu (nebo nás? – skutečně je těžké říct, koho vlastně) „ochrání“ – zavádí totiž institut tzv. nespolehlivého zaměstnavatele, který nadále nebude moci zaměstnávat cizince. Takže firma má problém a Ana také – pobyt jí nebude prodloužen, ztratí možnost pracovat a zbytek viz výše. A kdyby třeba Ana nebyla právnička, ale řekněme designérka, tak by třeba mohla chtít založit vlastní studio. Dle platné legislativy by tak mohla učinit po dvou letech pobytu, zatímco po Klučkově schváleném pozměňovacím návrhu až po pěti letech. Proč by se nám tady ti cizinci měli nějak osamostatňovat a nedej bože podnikat, co bychom z  toho měli? Zaplacené daně, příspěvky do systému sociálního zabezpečení, nová pracovní místa a úspěšné firmy, chtělo by se odpovědět… Co to ale znamená ve srovnání s čistotou národa a ochranou naší bezpečnosti před nebezpečnými živly, že?

Vezeme se na xenofobní a populistické vlně

Bylo by možné ještě pokračovat, ale asi už je zřejmé, jakým způsobem se schválená novela k  právům cizinců staví. Znepokojovat by nás ale mělo i to, jakým způsobem naši zákonodárci o tématech migrace, ať už pracovní nebo jakékoli jiné, přemýšlí. Ministr Chovanec kupříkladu několikrát v  diskusi zmínil situaci na ubytovnách v  Plzni a v  Kvasinách a neváhal použít tak absurdní výrazy jako „boj o ulici“. Z  jeho projevu to vypadalo, jako kdyby po Plzni běhaly gangy po uši ozbrojených, zuřivých migrantů a dennodenně ohrožovali bezpečnost ve městě. Kromě toho, že se nic takového samozřejmě neděje, navíc něco takového s  obsahem pozměňovacích návrhů nijak nesouvisí. Třeba proto, že lidé v  ubytovnách, kam Chovanec nedávno podnikl za přítomnosti televizních kamer několik spanilých jízd, jsou v  mnoha případech občané Evropské unie a legislativa se na ně ani nevztahuje. Miroslava Němcová z  ODS zase neváhala vytáhnout tolik oblíbenou mantru o probíhající „uprchlické krizi“. Bez ohledu na to, že i ona už si musela všimnout, jak se uprchlíci naší republice vyhýbají obloukem, člověk by čekal, že si stihne během jednání uvědomit, o jakém druhu migrace se ve sněmovně mluví. Nekompetentnost a neznalost základních souvislostí na jedné straně a urputná snaha svézt se co nejvíce na populistické a xenofobní vlně na straně druhé jsou tou nejnebezpečnější kombinací. Dnešní schválení novely cizineckého zákona dokládá, jak tragicky mohou předsudky zasahovat do života spousty obyčejných lidí, kteří se ani nemají jak bránit. Našli se i poslanci, například Jiří Zlatuška, kteří se proti pozměňovacím návrhům ohradili, ale bohužel jich nebylo dost.

Možná nejlépe vyjádřil úroveň české politické debaty o migraci poslanec Bohuslav Chalupa (ANO), když od řečnického pultíku výhružně oznámil: „Musíme si uvědomit, že tady mluvíme o nelegálních lidech!“ Pokud nemáte českou občanku, nejste zkrátka tak úplně člověk. Alespoň tedy v  představách lidí, kteří mají ve sněmovně budovat a chránit demokratický a právní stát. Maďarsko 2.0 po česku už je tady.

Autorka je sociální antropoložka.

 

A2LARM