Foto Petr Zewlakk Vrabec
Společně s národem, životem, křesťanstvím a tradicím patří rodina ke klíčovým termínům, se kterými nejen v České republice operuje konzervativní lobby. Důraz na „prorodinnou politiku“, „rodinné hodnoty“ nebo prostě bytí „pro rodinu“ je součást kódové řeči, která konfliktní a z mnoha hledisek problematické postoje označuje naprosto nekonfliktně a nekontroverzně. Když se tedy tak vnitřně nenávistná akce jako Národní pochod pro život a rodinu prezentuje jako milá akce pro rodiny s dětmi, snadno lze jakýkoli odpor shodit ze stolu jako v lepším případě absurdní, v horším zlý.
Lidé, kteří skutečně pomáhají rodinám – nejen prosazováním jejich ekonomických zájmů, ale například i snahami o boj s domácím násilím a jeho prevenci –, jsou právě lidé na levici a ve feministickém hnutí.
Tato taktika je nepoctivá v několika ohledech. První problém je úzké chápání rodiny. Pro konzervativní lobby je rodinou muž a žena, kteří jsou sezdáni a žijí se svými dětmi – žádná jiná životní situace v její péči o rodinu nemá místo. Na to nedoplácejí jen LGBT+ lidé (k těm se dostanu vzápětí), ale i matky samoživitelky nebo – dejme tomu – muž, který pomáhá své ženě vychovávat děti z prvního manželství. Rodiny vypadají a fungují z nejrůznějších důvodů velmi různě. Konzervativní lobby tuto různost záměrně odmítá vnímat, záměrně ignoruje realitu. Že rodina nemusí být nutně jen maminka, tatínek a děti, přitom vůbec není nový fenomén, jak se konzervativci svým souvisejícím důrazem na tradici snaží tvrdit. Právě naopak: nukleární rodina v dnešní podobě, kterou vnucují jako jediný správný životní model, je plodem až 19. století.
Boj proti všem
Druhý problém jsou představy o nutné podpoře a ochraně rodiny. Že rodiny podporu a ochranu potřebují, je jednoznačné, ale pokud se budeme pídit po konkrétních prioritách konzervativců v této oblasti, zjistíme, že mezi nimi nenajdeme důstojné mzdy, dostupné bydlení, lepší rodičovskou dovolenou ani další věci, které mladé lidi skutečně trápí a které je od založení rodiny často skutečně odrazují. Základním kamenem ochrany rodiny podle konzervativní lobby je boj proti LGBT+ lidem, jejichž práva jako by byla automaticky v rozporu se zájmy všech heterosexuálních rodičů (nikdo přitom neví, jak konkrétně), feminismu (respektive „genderové ideologii“) a „neomarxismu“ (kam patří na jedné straně lidé jako Karel Schwarzenberg, na straně druhé anarchisté a anarchistky). Lidé, kteří skutečně pomáhají rodinám – nejen prosazováním jejich ekonomických zájmů, ale například i snahami o boj s domácím násilím a jeho prevenci –, jsou právě lidé na levici a ve feministickém hnutí.
Pod slupkou péče o rodinu v podání konzervativních sil tak zůstává především autoritářství a strach z jinakosti.
Autor je syn, vnuk, bratr, synovec, bratranec.