„Viděla jsem to v jednom z našich týmů. Velmi mladá dívka byla vyhozena, protože otěhotněla. Odešla domů, měla deprese a nakonec šla na potrat. Pár dní nato ji povolali zpět a nabídli nový kontrakt,“ popisuje španělská reprezentantka v házené Begoña Fernández. Nejednalo se ale o výjimečný případ. Ve Španělsku je klauzule o okamžitém ukončení smlouvy kvůli mateřství poměrně běžná. Především u mladých dívek, které si nejsou příliš vědomy svých práv a jsou teprve na začátku sportovní kariéry. Veřejně se však o tom příliš nemluví, a tak se přesně neví, kolik klubů – zejména na amatérské úrovni – takové smluvní doložky využívá.
„Našla jsem tři smlouvy tohoto typu, když jsem řešila případy neproplacených výplat,“ říká sportovní právnička María Lópezová. „Osobně mi říkali, že jich existuje mnohem víc, ale nikdo se neodváží je nahlásit,“ dodala. Protitěhotenské klauzule jsou podle ní tím nejkřiklavějším druhem diskriminace, ale jde jen o součást širšího problému. „Absence kolektivních smluv znamená, že sportovkyně pořád nemají stejná práva jako muži, ať už se jedná o řešení pracovní neschopnosti nebo vymáhání dlužných výplat,“ upozorňuje.
Šikanování sportovkyň za těhotenství není vedeno snahou chránit nenarozené dítě, ale potřebou ženy kontrolovat a manipulovat s nimi, jako kdyby nebyly schopné nést plnou zodpovědnost za své jednání a svůj život.
Nejvyšší sportovní výbor ve Španělsku už v reakci na zveřejněné případy kontaktoval všechny sportovní federace v zemi, aby zajistily ženám rovné podmínky. Španělská vláda, která původně existenci protitěhotenské klauzule odmítla jako výmysl, se nakonec alibisticky odvolává na zavedený právní systém. „Nemůžeme s tím nic dělat, je to věc pracovního práva,“ vysvětlil tajemník státu pro sport José Ramón. „Pokud by to musel řešit soud, každá [sportovkyně] by kauzu vyhrála. Nepatří to ani pod nějaký zvláštní sportovní zákon, takže zde není prostor, jak by stát mohl v jejich prospěch cokoli udělat,“ tvrdí.
Problém není těhotenství, ale diskriminace
Diskriminace sportovkyň kvůli mateřství ale existuje i jinde než ve Španělsku. Na sklonku loňského roku se v Austrálii rozhořela aféra, když se zjistilo, že tamní kriketové hráčky mají povinnost hlásit těhotenství při podepisování smlouvy s klubem a otěhotnění musí ohlásit i později. Australské pracovní právo přitom zakazuje, aby zaměstnavatel takové informace po ženě požadoval. Šéf kriketové asociace James Sutherland ale takovou praxi obhajoval: „Je to otázka bezpečnosti a ochrany zdraví [sportovkyň].“ Potvrdil tak skutečnost, že diskriminace kvůli mateřství se ve sportu chápe jako oblasti ochrany lidského zdraví.
Těhotenství u fyzicky aktivních žen se neskutečně démonizuje. Držitelka světového rekordu v maratonském běhu Paula Radcliffová běžela charitativní závod na deset kilometrů v sedmém měsíci těhotenství. Na její hlavu se tehdy snesla kritika, že utřese své dítě k smrti. Nic takového ale dnes již dvojnásobné matce nehrozilo. Podobné reakce ženy ve sportu doprovázely odjakživa. Už v roce 1912 časopis Harper’s Bazaar řešil, zda ženy, které sportují, neohrožují plod. O pětasedmdesát let později se na jeho stránkách objevil článek, který řešil, jestli může sportovní aktivita způsobit neplodnost.
Mateřství neznamená konce kariéry
Dnes mateřství neznamená pro ženy konec kariéry. Stačí si vzpomenout na premiérové vítězství Kateřiny Neumannové na olympijských hrách v Turíně, která se v cíli objímala se svojí dcerou. Ale nebylo tomu tak vždy.
Mýtus o tom, že těhotenství, porod a mateřství znamenají pro sportovkyně konec kariéry, definitivně vyvrátila až před dvaceti lety basketbalistka Sheryl Swoopesová. V roce 1997 byla na vrcholu kariéry. Označovali ji za ženskou obdobu Michaela Jordana, americké basketbalistky dovedla k olympijskému zlatu, podepsala lukrativní smlouvu s firmou Nike a především byla hlavní tváří vznikající ženské basketbalové ligy WNBA. Její těhotenství tak vzbudilo obrovskou vlnu překvapení a pohoršení. Pro většinu sportovní veřejnosti to automaticky znamenalo likvidaci nadějné kariéry. Vždyť všechny úspěšné sportovkyně odkládaly těhotenství až na konec sportovní dráhy. Jenže liga i tým vyšly Swoopesové vstříc. Už během těhotenství se jí dostávalo nebývalé mediální pozornosti a pouhých šest měsíců po porodu byla zpátky na palubovce.
Její příklad tehdy otřásl světem ženského sportu a ukázal cestu, jak zcela přirozeně skloubit mateřství s vrcholovým sportem. Šikanování sportovkyň za těhotenství není vedeno snahou chránit nenarozené dítě, ale potřebou ženy kontrolovat a manipulovat s nimi, jako kdyby nebyly schopné nést plnou zodpovědnost za své jednání a svůj život. Neochota státních orgánů ve Španělsku aktivně řešit existenci protitěhotenských klauzulí ukazuje, že diskriminace žen kvůli mateřství je problém, který je stále aktuální.
Autor je spolupracovník redakce.