Vegetariánka: jak být člověkem bez násilí?


Z nenápadné knihy jihokorejské spisovatelky Han Kang se stala nečekaná celosvětová literární senzace.

Román Vegetariánka jihokorejské autorky Han Kang má za sebou pozoruhodný příběh. Když kniha v roce 2007 v Koreji vyšla, žádný zvláštní ohlas nevyvolala. Za devět let se jí v pětačtyřicetimilionové zemi prodalo asi dvacet tisíc výtisků. Na trhu, kde největší bestsellery dosahují až milionového prodeje, to neznamená v podstatě nic. Korejská kritika Vegetariánku vykreslila jako příliš bizarní, násilnou a lehce absurdní knihu talentované autorky. Celosvětovou literární senzací se stala až díky anglickému překladu Deborah Smithové. Teprve když začala sbírat pochvalné recenze v nejprestižnějších světových literárních revue a když získala prestižní ocenění Man Booker Prize International z minulého roku, začala i korejská literární scéna jevit o Vegetariánku větší zájem.

Kdo v Jižní Koreji nějaký čas strávil, určitě potvrdí, že pro vegetariány není Jižní Korea zrovna rájem na zemi. Maso je takřka centrální součástí jihokorejského jídelníčku a vyhledat zde bezmasou stravu vyžaduje nemalé úsilí. Právě proti pojídání masa se však ve Vegetariánce vzepře mladá Jonghje, čímž dohání k šílenství nejprve přízemního manžela a později i svou rodinu, s níž se manžel rozhodne tento skandál řešit. Až groteskní úvodní část knihy, v níž okolí vytváří na Jonghje absurdní nátlak, aby se vzdala nepochopitelné vegetariánské úchylky, má však temný závěr. Poté, co se ji pokouší autoritativní otec nakrmit kousky vepřového, prořízne si hrdinka na protest tepny na zápěstí a následně musí být hospitalizována.

Melville, Kafka i Murakami

Mohlo by se zdát, že Han Kang ve své tvorbě opravdu čerpá z bizarní a násilné estetiky, pracující s vyhrocenými zvraty a dobře známé především z jihokorejské a japonské kinematografie. Ve skutečnosti ale Vegetariánka připomíná spíše ikonickou povídku Písař Bartleby amerického spisovatele Hermana Melvilla či dílo nejslavnějšího literárního vegetariána Franze Kafky. Svým úsporným stylem, jehož významová provzdušněnost zároveň ponechává spoustu prostoru pro čtenářovu imaginaci, zase připomene krátkou mysteriózní novelu Afterdark japonské celebrity Harukiho Murakamiho.

Vegetariánka je Bartlebyho radikálnější sestrou, která ukazuje lidské tělo jako poslední útočiště odporu, ale také jako neodstranitelnou překážku v tom, aby se vůle a intelektuální rozhodnutí mohly dokonale uskutečnit.

Pokud by námětem Vegetariánky byla jen radikálně vyhrocená verze sociálního útlaku, který jihokorejská společnost vyvíjí na nemasožravce, bylo by to na globální literární senzaci přece jen málo. Přestože samotná Han Kang v rozhovorech popisuje své nepříjemné zkušenosti z dob, kdy ze zdravotních důvodů maso nekonzumovala, zároveň popírá, že by právě toto mělo být ústředním tématem knihy. „Pojídání masa, vaření masa, všechny tyto aktivity v sobě obsahují formy normalizovaného násilí,“ říká Han Kang, a dává tak tušit, co přesně ji na přípravě a pojídání masa zajímá. Vegetariánka rovněž není pouhou kritikou patriarchální jihokorejské společnosti, přestože takřka všechny postavy násilně vnucující Jonghje své představy normálního chování mají mužské tváře. Obě témata jsou ale pro knihu důležitá. Jak zmiňuje překladatelka knihy Petra Ben-Ari ve svém výborném doslovu, „Korea se pravidelně umisťuje v poslední třetině žebříčků hodnotících postoj k ženám a rovnost mezi pohlavími.“ Tradičně submisivním postavením žen v jihokorejské společnosti neotřásla ani dlouhá léta působení feministického hnutí. Vzhledem k extrémně problematickému vztahu k Severní Koreji je zde totiž feminismus vnímán jako „marxistické volání po sociální spravedlnosti“, a díky neustálému soupeření se severním sousedem se tak ocitá v nelehké pozici.

Han Kang za hlavní impulz k sepsání tohoto románu, nebo lépe řečeno zřetězení tří povídek v jeden organický celek, označuje verš jihokorejského modernistického básníka I Sanga, který napsal v dobách japonské nadvlády nad Korejí: „Jsem přesvědčen, že by lidé měli být rostlinami.“ Toto krátké zvolání prý Han Kang obsesivně přitahovalo už od studia na univerzitě. Věnuje se mu ostatně i její krátká povídka z roku 1997 nazvaná Plod mé ženy, v níž se ženská postava skutečně promění v rostlinu. Autorka si z toho zvolání vzala jeho existenciální rozměr, ale zohlednila i jeho kontext.

Rozmělnění ega v rostlinné říši

I Sang reaguje na brutální zacházení Japonska s korejským obyvatelstvem, jemuž byla upírána možnost projevovat svou národní identitu. Ztotožnění lidí s rostlinami je tak zamyšlením nad možnostmi odporu v situaci, kdy koloniální mocnost drží otěže pevně v rukou a nepřipouští žádné odchylky. Této linii se explicitněji věnuje jiný román Han Kang, který minulý rok vyšel poprvé anglicky pod názvem Human Acts (Lidské činy). Sleduje povstání v Kwangdžu, rodném městě Han Kang, z roku 1980. Revolučnímu hnutí vedenému studenty tamější univerzity se tehdy podařilo obsadit celé město (šesté největší v Jižní Koreji). Protestovali proti vojenskému režimu tehdejšího prezidenta Čon Tu-hwana a usilovali o politickou změnu z levicových pozic. Armáda zasáhla s nesmírnou brutalitou a podle některých zdrojů zavraždila téměř tisíc demonstrantů. Podle Han Kang se Lidské činy a Vegetariánka vzájemně doplňují. Obě knihy se zabývají tím, jak se vymanit z esenciálně násilné povahy lidských bytostí. Umírněnější Vegetariánka však toto téma uchopuje obecně a dovádí celou myšlenku do zneklidňujících důsledků.

„Při psaní Vegetariánky jsem neustále přemýšlela nad otázkami lidského násilí a (ne)možnosti nevinnosti,“ upřesňuje Han Kang v rozhovoru pro literární portál Literary Hub. Touha po splynutí s rostlinnou říší u Jonghje představuje snahu o vymanění z násilné podstaty lidského bytí. Jak své myšlenky rozvíjí, dochází až k poznání, že odmítnutí násilí a brutality nalezne jen ve vlastní smrti. Nikoliv však v násilí na sobě samé, jak se tomu stalo v situaci, kdy ji její otec nutil pozřít vepřové maso, ale v pasivní rezistenci – odmítání tekutin a jakékoli potravy. Jak postava Jonghje názorně ukazuje, nejedná se o pouhé čekání na smrt ve stavu absolutní rezignace. K takto zvolenému odchodu je zapotřebí enormního úsilí a odhodlání. Personál psychiatrické léčebny se ji totiž snaží udržovat při životě i proti její vůli.

Jestli se Jonghje podaří stát se rostlinou, se z románu nedozvíme. Není to ale podstatné. Její postava má totiž velkou šanci se – podobně jako podivínský písař Bartleby – otisknout do dějin lidského myšlení. Je Bartlebyho radikálnější, nesmlouvavou a umanutou sestrou, která ukazuje lidské tělo jako poslední útočiště odporu, ale také jako neodstranitelnou překážku v tom, aby se vůle a intelektuální rozhodnutí mohly dokonale uskutečnit. „Odvrácenou stranou extrémního pokusu postavy Jonghje postavit se zády k násilí tím, že se vymaní ze svého lidského těla a přemění se v rostlinu, je hluboké zoufalství a pochybování nad lidstvím,“ říká k jejímu rozhodnutí Han Kang. Absolutní rozmělnění ega v rostlinné říši se všemi jeho důsledky kniha vykresluje jako nesmírně osvobozující, ale také neskutečně děsivý akt vůle.

Autor je redaktor Alarmu.

 

A2LARM