Za dnešní krizí stojí pohrdání lidmi


Zbrusu nová kniha Velký regres mapuje naši civilizační krizi. Upozorňuje na ničivé dopady globalizace, nerovnosti a neřešený sociální konflikt. Vede z toho cesta ven?

Terorismus, nerovnosti, nebo ekologická katastrofa? Vyberte si. Politici si s tím neví rady a raději sahají k vládě tvrdé ruky. Na evropských náměstích se srocují davy protestující proti migrantům. Na hranicích rostou ploty. To jsou jen některé projevy globální krize, které čelíme. Zmapovalo ji sedmnáct autorů ve vynikající knize Velký regres (Rybka Publishers 2017), která vyšla v několika jazycích včetně češtiny. Její poselství zní jasně: globalizace selhává, liberální řád se hroutí. Co bude dál?

Velký průšvih

Zvítězil Donald Trump a Brexit, po internetu se šíří vlny nenávisti. Začalo se mluvit o „postpravdivé době“ – fakta a pravda prý nikoho nezajímají. Vládne vulgárnost a ti, kdo přesvědčí většinu pomocí prachsprostých lží. K moci se dostávají hejtři a demagogové, kteří dovedně manipulují s nenávistí. Demokracie se krčí v koutě a nastává éra nových totalit. Kdekdo se ptá: Jak se to jen mohlo stát?

Jenže údiv není na místě. Na dnešní velký průšvih bylo totiž zaděláno už dlouho. Jak píše jeden z autorů knihy, německý sociolog Wolfgang Streeck, v postpravdivé době žijeme už dávno. Pamatujete si na válku v Iráku? USA zdůvodnily útok na tuto zemi pomocí hoaxu – americký ministr zahraničí Colin Powell v OSN lhal, že Irák má zbraně hromadného ničení. A nejen to. Lidé byli roky obelháváni, že z globalizace mají prospěch všichni, jenže bohatství zatím prokapávalo k jednomu procentu nejmajetnějších. A také se objevily mýty, že co největší deregulace a privatizace vytvoří miliony pracovních míst.

Jak zabránit ještě většímu úpadku a třeba i vzniku budoucích koncentráků? Poctivá odpověď zní: zatím nevíme.

Po krizi 2008 se ale ukázala realita: místo slibované prosperity praskly finanční bubliny, stouply nerovnosti a lidem se zhroutily sny o lepších zítřcích. Teprve když skončily pohádky o globalizaci, strůjci průšvihu zpanikařili – začali kolem sebe kopat a žádat „prověřování faktů“. Nepomohlo jim ale ani strašení Ruskem, ani „populismem“, ani prázdné výzvy ke slušnosti. Zklamaní lidé přestali liberály brát vážně.

Civilizační krize

Kniha Velký regres ukazuje, že zmíněné potíže mají celosvětový dopad. A je důležitá hned z několika důvodů. Jednak nabízí jiný pohled na civilizační krizi, což je téma, kterému u nás dosud vévodila konzervativní pravice. Zářným příkladem je známá série o kolapsu civilizací pod vedením egyptologa Miroslava Bárty. Příčiny dnešní krize jsou podle editorů této série jasné: změkčilost, přebujelý sociální stát (který ve skutečnosti v zemích středovýchodní Evropy skoro neexistuje) nebo nízké výdaje na obranu. Řešení je snadné: seškrtání výdajů na důchody a sociální služby, posílení armády a uctívání síly. Jenže bezohlednou společnost, v níž silní požerou slabší a o kterou autoři v čele s Bártou usilují, už tu dávno máme.

Kniha Velký regres vrací Bártovi a spol. úder. Ukazuje, že predátorský kapitalismus není řešením naší krize, ale naopak její nejhlubší příčinou. Příklady ostatně známe na vlastní kůži: zavírání podniků, ztráta solidarity, dřina za směšné mzdy a nejistá budoucnost. Otázkou však zůstává, co s tím. Má být řešením masivní podpora sociálního státu, vytváření nových pracovních míst a co největší tlak na zvyšování platů? Nebo něco jiného? A kdo vůbec nějaké řešení prosadí?

My, co nemáme na výběr

Proč vlastně lidé volí Le Penovou, Trumpa nebo Zemana? Autoři Velkého regresu vesměs tvrdí, že příčinou je selhávání levice. Ta totiž nedokáže čelit negativním dopadům globalizace. Lidé se začali dělit na dvě skupiny: zaprvé kosmopolitní liberály, kteří umí možnosti globalizace využívat. To jsou lidé, kteří se díky svým schopnostem, sociálním kontaktům, zázemí a jiným výhodám můžou přiblížit životnímu stylu kulturních, politických či finančních elit. A vedle nich stojíme my ostatní, kteří tváří v tvář globalizaci nemáme na výběr.

Když Česká republika vstupovala do Evropské unie, měly se srovnat rozdíly mezi námi a Západem. Jenže místo toho vznikla dvourychlostní Evropa s propastnými rozdíly v platech a sociálních právech. Tahle hranice dnes vede jak mezi státy, tak uvnitř jednotlivých společnosti. Izraelská socioložka Eva Illouzová v knize přesvědčivě ukazuje, jak kosmopolitní liberálové z velkých měst nechápu nebo rovnou pohrdají lidmi z chudších regionů. Ti jsou totiž v jejich očích příliš zabednění, nekultivovaní nebo prostě neschopní. Jenže my, nedoukové a burani všech odrůd, tu žijeme taky. Musíme chodit do bullshitových prací, nemáme za to adekvátní plat, a jelikož nemáme na výběr, jsme přikováni k danému místu, jazyku a tradicím.

Výsledkem téhle situace je rozdělená společnost. A zároveň tragická neschopnost levice nabídnout lidem, co nemají na výběr, pomoc. Tu pak nabízejí Orbán a Le Penová, kteří slibují, že otřesou systémem, který pro spoustu z nás přestal fungovat. Přichází s obranou před imigranty, stejně jako všeho, o čem si myslíme, že je „naše“, „tradiční“ a „lokální“. Co na tom, že i tihle šíbři možná lžou a nakonec si jen namastí kapsu – v minulosti jsme byli beztak obelháni už mockrát, nebo ne?

Konec přezíravosti

Autoři velkého regresu nezavírají nad zmíněnými problémy oči. A nenalhávají si, že dnešní oligarchie, kterým se stále trochu ze zvyku říká demokracie, skvěle fungují. Globální nástup pravicového populismu provází hluboká zatrpklost vůči elitám, které se nikdy doopravdy nepostavily za většinu lidí. Bulharský politolog Ivan Krastev v jednom z textů vysvětluje, proč země středovýchodní Evropy, které si prošly kůrou darwinistického kapitalismu a odlivem obyvatelstva, odmítly přijímat uprchlíky: „Pro tyto státy je příchod migrantů předzvěstí jejich úplného vymizení a obligátní argument, že stárnoucí Evropa přistěhovalce potřebuje, v nich jen prohlubuje pocit existenciální bezútěšnosti.“

Lidé, kteří museli celý život tvrdě pracovat, zkrátka cítí, že byli obelháni a jejich svět je ohrožený. Sílu jim v takovém případě vrací vidina někdejších rasových, náboženských nebo etnických výsad. Boj za práva sexuálních nebo etnických menšin proto v takové situaci vyvolává nenávist a je chápán pouze jako spoluviník hlavního problému: tím je pohrdání, ignorace nebo ponižování většinové populace.

Klíčová otázka tedy zůstává: Jak zabránit ještě většímu úpadku a třeba i vzniku budoucích koncentráků? Poctivá odpověď zní: zatím nevíme. Napětí mezi kosmopolitními elitami a světem konzervativních pracujících je stále příliš vyhrocené. Kniha Velký regres však ukazuje, že nezbývá nic jiného než zkusit právě tuhle propast překonat, pokud nechceme skončit ve slepé uličce. Jinými slovy, je nutné znovu navázat ztracený kontakt s lidmi, jejichž život byl rozvrácen pod nápory asociálního kapitalismu a elitářské přezíravosti.

Autor je šéfredaktor Alarmu.

 

A2LARM