Bratři, kteří změnili svět


Přinášíme exkluzivní rozhovor s americkým novinářem Stephenem Kinzerem o studené válce, vazbách USA na nacisty a nakreslení mapy Československa.

Stephen Kinzer je světově proslulý americký novinář a historik. Jako zahraniční dopisovatel listu New York Times pracoval v Turecku, Německu nebo Nikaragui. Dnes učí na univerzitě a píše do několika novin a časopisů. Je autorem řady knih, z nichž k nejznámějším patří All the Shah’s men (Všichni šáhovi muži) o americkém převratu v Íránu nebo Bratři. John Foster Dulles, Allen Dulles a jejich tajná světová válka, která vyšla nedávno v českém překladu. Nejen o ní jsme vedli následující rozhovor.

Napsal jste knihu o Allenu Dullesovi a Johnu Fosteru Dullesovi. Můžete shrnout, čím se tyto dvě postavy proslavily?

USA měly v padesátých letech ve svém vedení dva muže, kteří byli naprosto výjimeční. Poprvé v dějinách vedli americkou zahraniční politiku dva bratři – a to jak oficiálně, tak v rámci tajných služeb. V době vrcholné studené války pracoval starší z bratrů, John Foster Dulles, jako ministr zahraničí a mladší, Allen Dulles, jako šéf Ústřední zpravodajské agentury (CIA). Oba sourozenci byli nesmírně mocní a ovlivnili historii až do dnešních dnů. Dullesové jsou ideálním příkladem, pokud chceme pochopit, co prováděly USA v minulosti, co dělají dnes a co zformovalo svět, jak ho známe.

Jak bratři Dullesové změnili svět?

Bratři Dullesové skvěle vystihují podstatu Ameriky. Konkrétně víru, že USA jsou „vyvolený národ“, který rozumí okolnímu světu lépe než tento svět sám. Jejich rodinné zázemí bylo silně ovlivněné náboženstvím a dovedlo je k přesvědčení, že svět je striktně rozdělený mezi dobro a zlo. A že jejich povinností je zlo potírat. Souznělo to s misionářskou tradicí, která je v USA hodně silná. Bratři Dullesové viděli USA jako zemi, která svádí boj na život a na smrt s komunismem. A věřili, že v téhle válce jsou dovolené všechny prostředky.

Můžete to rozvést? O jaké prostředky šlo?

Dullesové viděli všechny světové události jako součást konfliktu mezi Washingtonem a Moskvou. Například začátkem padesátých let se ve středoamerické Guatemale chopila moci levicová vláda, která provedla pozemkovou reformu. Jenže Dullesové ihned uvěřili, že jde o spiknutí řízené z Moskvy, které má podkopat vliv USA v Latinské Americe. Guatemalskou vládu proto svrhli – a podobný model zopakovali ještě mockrát.

Když USA nebo jiná velmoc násilně intervenují do politických záležitostí ostatních zemí, výsledky jsou z dlouhodobého hlediska tragické.

Dullesové chápali nezávislou zahraniční politiku zemí takzvaného třetího světa jako vyhlášení války. A proto rozpoutali tajnou světovou válku s cílem svrhávat vlády v Guatemale, Íránu, Indonésii a podobně. Americká veřejnost o tom samozřejmě nevěděla. A teprve s odstupem let zjistila, jak silně bratři Dullesové změnili dějiny.

Mluvíte o bratrech Dullesových jako o sehraném politickém týmu, který měl stejný postoj ke světu. Byly mezi nimi i rozdíly?

Bratři Dullesové byli ve svých názorech na svět a politickou ideologii stejní. A právě proto byli nesmírně nebezpeční. Kdyby v čele CIA a ve vedení ministerstva zahraničí stáli lidé s různými názory, možná by jeden z nich zpochybnil představu, že je normální podkopávat a svrhávat cizí vlády. Ale protože byli stejní, nemuseli o těchto věcech diskutovat. Věřili v naprostou výjimečnost USA a vlastní morální poslání. Zajímavé ale je, že v soukromém životě byli naprosto odlišní. Ministr zahraničí John Foster Dulles byl upjatý, zahleděný do sebe, ve společnosti se choval neohrabaně, byl arogantní a nepříjemný. Dokonce ani jeho kamarádi ho neměli moc rádi. Šéf CIA Allen Dulles byl úplný opak. Byl to šarmantní muž, skvělý vypravěč, rád chodil na večírky, hrál tenis a měl stovky žen po celém světě.

Ve své knize píšete i o spojení bratrů Dullesových s Československem. V čem konkrétně spočívalo?

Našel jsem celkem tři spojnice. Zaprvé, Allen Dulles dělal od mládí slibnou kariéru a už po první světové válce, v roce 1919, se spolu s americkou delegací zúčastnil proslulé Pařížské mírové konference. Působil tu jako člen Komise pro územní otázky a pomohl nakreslit hranice Československa. Dokonce prohlásil, že Československo vypadá jako banán – jako když hodíte banán na mapu Evropy. Podílel se na rozhodnutí přidělit Československu sporné území Sudet obývané převážně Němci, což později usnadnilo práci Hitlerovi. Starší z bratrů, John Foster Dulles, se zase koncem čtyřicátých let dostal do ostrého sporu s českým protestantským teologem Josefem Luklem Hromádkou, který učil na univerzitě v Princetonu. Foster Dulles tehdy plamenně tvrdil, že komunismus je „ďábelská ideologie“, která „těží z lidského zla“ a spřádá plány, jak zničit lidstvo. Hromádka mu oponoval, že komunismus nesmíme posuzovat jako „abstraktní zlo“, ale jako reakci na konkrétní společenské podmínky. Ujal se přece v carském Rusku, kde byly minimální osobní a politické svobody a panovala tam obrovská bída. Hromádka ale mluvil do zdi, protože Foster Dulles byl přesvědčený o své pravdě a zaslepený.

Nejmocnější bratři na světě. Vlevo šéf CIA Allen Dulles, vpravo ministr zahraničí John Foster Dulles

A ta třetí spojnice?

Jak už jsem řekl, Allen Dulles, mladší a šarmantnější z bratrů, vedl od padesátých let CIA a měl spousty žen. Jednou z nich byla i jedna účetní českého původu, se kterou se Allen scházel ve Švýcarsku. Jenže se objevilo podezření, že právě tahle žena je nepřátelský agent, který slouží Sovětům – byť není jasné, zda bylo jakkoliv podložené. Allen Dulles s ní chvíli randil a po jedné romantické večeři ji na procházce předal agentům britské tajné služby. Ti ji unesli a odvezli neznámo kam.

Myslíte, že ji zabili?

Podle všeho ano. Nikdo už pak o ní nikdy neslyšel.

V knize se také zmiňujete o vztazích bratrů Dullesových s nacistickým Německem…

John Foster Dulles udržoval dobré vztahy s nacistickou vládou ve třicátých letech. V té době pracoval v největší americké právní firmě Sullivan & Cromwell, kde se soustředil na mezinárodní právo, zbohatl a posílil svoji moc. A právě v této firmě pomohl nacistům najít v USA zdroje peněz, ze kterých mohli financovat svoji politiku, banky a továrny. Foster Dulles totiž viděl v Hitlerovi hráz proti komunismu a padl si do oka s německým ministrem hospodářství Hjalmarem Schachtem. Prosadil tedy, aby si nacisté mohli půjčovat peníze z amerických bank. Zmíněná firma Sullivan & Cromwell uvedla na kapitálový trh první americké dluhopisy vydané německým ocelářským molochem Krupp AG a rozšířila mezinárodní vliv firmy IG Farben, která později smutně proslula výrobou Cyklonu B. Jistý americký novinář napsal, že Foster Dulles pomohl vytáhnout Hitlera z finančních problémů a udělat z nacistické strany dobře fungující podnik. Když po vypuknutí druhé světové války tato spolupráce skončila, Foster byl zklamaný.

Mluvíte o spolupráci USA s nacisty, o tom, že Dullesové kreslili hranice států, působili v největší právní firmě, nakonec se dostali do čela tajných služeb a ministerstva zahraničí. Jak to, že dva bratři mohli získat tak obrovskou moc a vliv?  

Při práci na knize mě překvapilo, jak úzká skupina lidí ve skutečnosti rozhodovala o zahraniční politice USA. Byli to samí bílí protestantští muži z bohatých rodin, kteří navštěvovali prestižní univerzity. Po studiích odcházeli pracovat do stejných investičních a právnických firem. Chodili do stejných klubů, intenzivně se setkávali a brali si podobné manželky. Ostatně strýček bratrů Dullesových byl americký ministr zahraničí Robert Lansing. Bratři Dullesové byli od mládí aktivní v politice. Foster Dulles byl poradcem několika politiků a pomáhal psát program Republikánské strany. Allen Dulles zase sloužil za druhé světové války v tajných službách, ale po jejím konci se už nechtěl vrátit do právnické praxe – hrozně se jako právník nudil a radši pokračoval v kariéře špiona.

Motivovalo vás k napsání Bratrů fungování politického establishmentu v USA? Nebo to bylo něco jiného?  

Před lety jsem napsal knihu o tom, jak CIA v roce 1954 svrhla vládu v Guatemale a pak další knihu o svržení íránské vlády v roce 1953. Od začátku mi bylo jasné, že oba převraty zosnovali právě Dullesové. Chtěl jsem tyhle postavy oživit a vynést na světlo události, které je spojují. Konkrétně jde o násilné intervence do mnoha zemí, včetně epizod, jako byla snaha zabít Fidela Castra a konžského premiéra Patrice Lumumbu nebo destabilizovat vládu indonéského prezidenta Sukarna.

Zmínil jste Fidela Castra. Zdá se, že právě na něm si bratři Dullesové nakonec vylámali zuby…

Ministr zahraničí John Foster Dulles zemřel těsně před tím, než se Castro chopil moci. Šéf CIA Allen Dulles se ale snažil Castra svrhnout, a pohořel. CIA pod vedením Allena Dullese zosnovala na Castra atentáty a zorganizovala invazi proticastrovské emigrace v Zátoce sviní v roce 1961. Castro ale invazi porazil a Allen Dulles po tomto fiasku ve funkci skončil. Odvolal ho prezident Kennedy. Někteří konspirační teoretici dodnes věří, že se Dulles chtěl pomstít a měl dokonce prsty v atentátu na prezidenta Kennedyho v Dallasu v roce 1963. Já tomu ale nevěřím. Přesto tu existuje jedna zajímavá souvislost. Allen Dulles byl totiž členem slavné Warrenovy komise, která atentát na Kennedyho vyšetřovala. A Dulles tu dostal jasný úkol: v průběhu vyšetřování se ostatní členové komise ani americká veřejnost nesměli dozvědět o atentátech na Castra, svrhávání vlád ani dalších akcích CIA. Byl to Dullesův poslední zpravodajský majstrštyk.

Jaké poučení si můžeme z příběhu o bratrech Dullesových vzít pro dnešek?

Když USA nebo jiná velmoc násilně intervenují do politických záležitostí ostatních zemí, výsledky jsou z dlouhodobého hlediska tragické. Chvíli se sice zdá, že vojenské intervence fungují, jenže nakonec intervence oslabí nejen cílovou zemi, ale i bezpečnost velmoci, která intervenuje. Útoky, které podnikli bratři Dullesové, ve své době vypadaly úspěšně. Jenže z dnešního pohledu přinesly pro jednotlivé země katastrofální následky. Lekce bratrů Dullesových tedy zní jasně: politici musí pečlivě přemýšlet o dlouhodobých důsledcích intervencí a musí je vzít v potaz, když uvažují o dobrodružstvích v zahraničí. Věřím, že si nejen Američané vezmou z příběhu o bratrech Dullesových právě tohle poučení.

Mluvíte o katastrofálních následcích intervencí. Nenašel byste ani jeden příklad intervence, která přinesla něco pozitivního?

Samozřejmě tu je angažmá USA ve druhé světové válce proti Hitlerovi nebo Marshallův plán, který pomohl obnovit západní Evropu po roce 1945. Amerika to dělala z mocenských důvodů a měla v obou případech své jasné zájmy – nešlo o čirý altruismus. Přesto to pozitivní důsledky přineslo. Musíme ale dělat rozdíly. Já mluvím o vojenských intervencích, kdy se velmoci násilně vměšují do záležitostí cizích zemí, kde destabilizují a svrhávají vlády. A tady vidím důsledky opravdu negativně.

Jaký názor máte na Donalda Trumpa? Bude jako většina jeho předchůdců a začne nové intervence nebo válku?

Spousta Američanů – republikáni i demokraté – věří, že USA nějak záhadně ční nad ostatními státy, a proto můžou zasahovat do událostí kdekoli na světě. Tohle se od dob bratrů Dullesových moc nezměnilo. Je fakt, že spousta lidí nejprve viděla v Trumpovi šanci, že USA se budou v zahraniční politice chovat zdrženlivě. Jeho řeči občas zněly nadějně a někdy byly zase hrozně nabubřelé a plné víry v americkou výjimečnost. Nicméně Trump se v Bílém domě vrátil ke starému známému vzorci: že USA jsou nejmocnější země a můžou zasáhnout, kdekoliv se jim zamane. Možná je to další důkaz posedlosti mocí. Ta vtahuje všechny vrcholné činitele ve Washingtonu do jednostranného pohledu na svět.

 

Obsah Alarmu sdílíme bezplatně, ale bez vaší podpory se neobejdeme.

Dar:





V dalším kroku upřesníte platební metodu a osobní údaje. Službu poskytuje darujme.cz

A2LARM