Poté, co všechny britské politické strany na několik dní pozastavily kampaň kvůli tragickému útoku v Manchesteru, se v pátek opět naplno rozproudilo předvolební klání. Do předčasných voleb, které v dubnu nečekaně vyhlásila konzervativní premiérka Theresa May, zbývá už jen něco málo přes týden. 8. června Britové zřejmě potvrdí na postu předsedkyně vlády právě Theresu May, která tuto funkci převzala po rezignaci Davida Camerona. Nejspíš to však nebude tak drtivé vítězství, jak by si vládní toryové přáli. Ještě před měsícem vedli konzervativci podle průzkumů o dvacet procentních bodů. Corbynova Labour Party v posledních týdnech ale výrazně posílila. Jestliže May chtěla stvrdit vlastní pozici a při té příležitosti rozmetat vnitřně rozhádané labouristy, toto přání se jí zřejmě tak docela nevyplní. Stoupající podpora pro Corbynem vedené labouristy navíc ukazuje, že prosociální redistribuční politika má ve světě zmítaném nacionalistickými populisty stále co nabídnout.
I když Corbyn zřejmě příštím premiérem nebude, jeho rostoucí podpora dává naději, že značná část voličů má dost politiky škrtů a řešení spatřuje v příslibu spravedlivější společnosti pro všechny.
Předvolební průzkumy jsou v Británii notoricky nepřesné. V posledních parlamentních volbách v roce 2015 například žádná z hlavních agentur nepředpověděla vítězství konzervativců. K současným číslům je tedy třeba přistupovat s obezřetností. Ovšem i pokud započítáme značnou odchylku, průzkumy mluví jasně: Corbynovi labouristé posilují. Agentura YouGov je minulý pátek dokonce umístila pouhých pět procentních bodů za konzervativce. Novější průzkum pro deník Independent ze soboty nabízí střízlivější pohled: toryové mají podporu 46 procent voličů, labouristé pak 34 procent. Nicméně průzkumy ukazují, že Labour Party má velmi vysokou podporu (některé mluví až o 70 procentech) mezi mladými voliči do 24 let. Dobře si vede i mnohými proklínaný lídr labouristů Jeremy Corbyn, kterého britská média soustavně častují nálepkou „nevolitelný“. Víkendový průzkum agentury Opinium naznačuje, že až 39 % voličů o něm nyní smýšlí lépe než na začátku kampaně.
Socialistický program zabírá
Co za touto změnou stojí? Především zafungoval programový manifest Labour Party, který prosazuje socialistickou corbynovskou linii a přináší jasnou alternativu k politice škrtů propagované Theresou May. V umném marketingovém tahu byl tento manifest předčasně zveřejněn a přilákal značnou mediální pozornost. Zájem si ovšem zaslouží i pro svůj obsah. Zatímco pravicová média šílí, že Corbyn chce Británii „vrátit do sedmdesátých let“, ve skutečnosti se jedná o ambiciózní a solidní program založený na veřejných investicích, jímž by se mohla inspirovat nejedna levicová a sociálnědemokratická strana. Corbyn slibuje zvýšit daně pro nejvyšší příjmové skupiny, stejně jako navýšení korporátní daně o třetinu. Zásadní změny navrhuje i v oblastech školství, zdravotnictví a sociální péče. Například slibuje, že se zasadí o zrušení školného na univerzitách, které v současnosti činí více než tři tisíce liber ročně a značně přispívá k celkové zadluženosti společnosti. Hodlá více investovat do státního zdravotnictví, což mimochodem falešně slibovali pravicoví politici před Brexitem. Corbyn chce tyto výdaje financovat z daní pro pět nejbohatších procent populace a zdaněním soukromého zdravotního pojištění.
Asi největší rozruch způsobil příslib znovuznárodnění železniční sítě. V současnosti britské železnice provozuje značné množství často vzájemně si konkurujících soukromých dopravců, kteří vyhnali jízdné do astronomických výšek. Radikální jsou ale i návrhy v pracovněprávní oblasti – například zrušení tzv. „smluv na nula hodin“, tedy smluv, které jsou zcela flexibilní a pracovníkům negarantují ani minimální počet odpracovaných hodin (a tedy ani příjmy). V otázkách Brexitu pak Corbyn sice možná zklame voliče, kteří podporovali setrvání Británie v EU, jelikož „akceptuje výsledky referenda“. Nicméně labouristický program se jasně vymezuje vůči brexitové vizi současné premiérky: přináší záruku zachování veškerých práv občanů EU v současnosti žijících v Británii a odmítá omezování migrace. Chce také navrátit řadu sociálních dávek, které konzervativci v posledních letech zrušili či omezili.
Chyby Theresy May
Oproti Corbynovi si Theresa May v posledních týdnech nevedla zrovna nejlépe. Je jí vytýkáno, že se odmítá lídrovi největší opoziční strany postavit v přímém televizním střetu. V pondělí večer tak veterán britské politické žurnalistiky Jeremy Paxman zadával dotazy May a Corbynovi zvlášť, v oddělených programech. Ve středeční předvolební debatě všech politických stran pak konzervativce bude zastupovat ministryně vnitra Amber Rudd. Premiérce ale především uškodilo překrucování kolem otázek sociálních služeb. Slíbila totiž, že zavede strop na celoživotní náklady na péči, což překvapilo zbytek její strany, která několik dní předtím zveřejnila manifest, jenž s žádným takovým stropem nepočítal. Následoval skandál ohledně tzv. „daně z demence“. Ve zkratce se konzervativci v dalším z řady antisociálních opatření snaží přenést náklady na péči o seniory trpící demencí, Alzheimerovou chorobou a jinými zdravotními potížemi ze státu na dědice nemocných seniorů. Ti mohou po jejich smrti být nuceni prodat zděděné nemovitosti, aby zpětně zaplatili za péči o své příbuzné. Navrhované opatření vzbudilo vlnu nevole. V britské společnosti, kde ceny nemovitostí rapidně rostou a mladší generace obzvláště ve větších městech už na koupi bytu nemůže ani pomýšlet, by tento návrh mnoha lidem sebral jedinou možnost alespoň nějaké finanční stability.
Nicméně ani kombinace labouristického a programu a konzervativních chyb zřejmě Corbynovi nepřinese vítězství. Konzervativcům nahrává propad nacionalistické strany UKIP, dříve vedené Nigelem Faragem – zřejmě proto, že May a její křídlo zcela přejalo agendu tzv. „tvrdého Brexitu“ od této extrémistické strany. Labouristům zase nepomáhá výrazná podpora Skotské národní strany, která zastává jasně proevropskou linii, prosazuje odpojení Skotska od Spojeného království i jeho setrvání v Evropské unii. Vyhraněně proevropské voliče v jiných částech země si pak získávají Liberální demokraté (v současnosti se pohybují kolem 10 procent), kteří svou kampaň staví na odmítání Brexitu. Zdá se ovšem, že britská společnost se od referenda minulého roku posunula a výsledek hlasování přijala. Proto to nebude jen vztah k Evropě, ale také sociální témata, která mají šanci sehrát určující úlohu v nadcházejících volbách. A i když Corbyn zřejmě příštím premiérem nebude, jeho rostoucí podpora dává naději, že značná část voličů má dost politiky škrtů a řešení spatřuje v příslibu spravedlivější společnosti pro všechny, nikoliv ve větším příklonu k nacionalismu. A to je dobrá zpráva pro všechny progresivně smýšlející politické síly napříč Evropou.
Autorka je redaktorka Alarmu.