„Až sem přijdu příště, Marine Le Penová nebude prezidentkou Francie,“ zaslechneme hned po příjezdu v jedné z nočních prodejen kebabu v devátém pařížském okrsku. A tak to pokračuje dál, lidé se o volbách baví v metru, ve frontě na ranní croissanty, v kavárnách nebo se spontánně zastavují v ulicích a diskutují. I když se nacházíme v Paříži, kde kandidátka Národní fronty získala v prvním kole pouze okolo pěti procent, a tudíž je naše perspektiva omezenější, z ulic i rozprav lidí cítíme notnou dávku nervozity. Ano, lze podotknout, že poslední průzkumy mluví jasně a Emmanuel Macron se dnes s největší pravděpodobností stane francouzským prezidentem. Stále ale zbývá necelých čtyřicet procent hlasů pro Le Penovou.
Co se odehrálo od prvního kola?
Před necelými dvěma týdny, když jsme se dozvídaly výsledky prvního kola, se nejen v pražských a pařížských kavárnách diskutovalo o vyjádření podpory Macronovi či Le Penové od nepostoupivších kandidátů a kandidátek. V hledáčku byl zejména Jean-Luc Mélenchon. Ten se na rozdíl od jiných postav radikální levice (např. autor filmu Merci, patron, který odstartoval hnutí Nuit debout Francois Ruffin) nevyjádřil jasně ve prospěch Macrona a raději uspořádal v rámci svého hnutí Nepoddajná Francie (La France Insoumise) vnitřní referendum. To dopadlo tak, že třicet procent hlasujících vyjádřilo podporu Macronovi, třicet procent se rozhodlo k volbám nejít (což se ovšem během dneška může změnit) a dalších třicet procent se rozhodlo volit tzv. bílou kartu (dostavit se k volbám, ale jasně vyjádřit nesouhlas s oběma kandidáty). Poražený republikán François Fillon i socialistický kandidát Benoît Hamon jednoznačně podpořili bývalého ministra financí Hollandovy vlády, stejně jako osobnosti evropské politiky (včetně například Janise Varufakise).
Většina oslovených si velmi dobře uvědomuje, že je nutné zablokovat Národní frontu a jasně ukázat, že se Francouzi a Francouzky nesmíří s rasismem a protekcionismem.
Mohlo se tedy po celé dva týdny zdát, že je výsledek v zásadě jasný, což si zřejmě až příliš uvědomil také samotný Macron, jehož kampaňový finiš je spíše zklamáním. Úspěch v prvním kole se nebál oslavit v jedné z nejluxusnějších pařížských restaurací La Rotonde, čímž si zřejmě srdce „francouzského lidu“ těžko získá. Místo prezentace vlastního programu se omezil pouze na kritiku své sokyně, což korunoval v posledním televizním duelu, který proběhl ve středu 3. května. Nebyl v něm ovšem zdaleka nejhorší, o to se postarala agresivní Le Penová, jejíž „trumpovskou“ taktiku neocenili často ani její skalní fanoušci. Francouzská média napříč spektrem se tak shodla, že se jednalo o jednu z nejhorších debat během posledních let. Navíc prohrála v boji o sledovanost s fotbalovým duelem Ligy mistrů mezi Monakem a Juventusem.
Od čtvrtečního rána se tak veřejnost těší, až bude pondělí a prezidentské klání definitivně skončí.
Volit Macrona je nutnost
Během pátečního a sobotního dne jsme prošly a projely velkou část francouzské metropole, abychom nasbíraly co největší vzorek názorů a nasály předvolební atmosféru. Jestli lze něco zobecnit, tak je to skutečnost, že pro mnohé není volba Macrona příliš velkým prožitkem ani zážitkem. Většina oslovených si ovšem velmi dobře uvědomuje, že je nutné zablokovat Národní frontu a jasně ukázat, že se Francouzi a Francouzky nesmíří s rasismem a protekcionismem.
Konkrétní motivace pro volbu rozumem se ovšem liší od okrsku k okrsku, městské liberální obyvatelstvo si často může dovolit koketovat i s myšlenkou, že k volbám nepůjde, občané a občanky Francie žijící například v etnicky různorodém regionu Seine-Saint-Denis, jejichž rodiče či prarodiče emigrovali z různých koutů světa, si takový luxus dovolit nemohou. Mají z politiky Le Penové reálný strach, a byť v prvním kole často podpořili Mélenchona (jeho skóre právě v Seine-Saint-Denis překročilo čtyřicet procent) a Macron jim nevyhovuje, k volbám dnes půjdou a volit budou právě jeho.
Může se zdát, že se jedná v podstatě o obdobnou situaci jako v roce 2002, kdy se do druhého kola těsně probojoval otec současné kandidátky Jean-Marie Le Pen a vytvořila se tzv. republikánská fronta, jež napříč pravolevým spektrem masivně podpořila Jacquese Chiraka. Dnes, po patnácti letech, není situace zdaleka tak jednoznačná. Národní fronta se v očích řady Francouzů a Francouzek stává čím dál mainstreamovější stranou, která má své zástupce v celé řadě měst a regionů. Mnozí věří, že se Le Penové podaří něco změnit, v důsledku své sociální situace pak zřejmě přimhouří oko nad rasismem a hlas jí hodí. Ale víme skutečně, kdo jsou její voličky a voliči? Jedná se opravdu o ty nejzranitelnější, jak často česká i světová média referují? Dnešní večer přinese odpověď.
Autorky studují politologii.