Asi nikdo úplně nevěřil, že Andrej Babiš přišel v devadesátých letech k majetku tím nejčistším myslitelným způsobem. Nevěřili tomu nejspíš ani jeho voliči, nevěřili tomu kandidáti za hnutí ANO a určitě tomu nevěřil Bohuslav Sobotka, když bral ANO do vlády. Po tom, co předvedly Topolánkova a Nečasova vláda, se ale Babiš jevil jako přijatelná a rozumná alternativa nejen voličům, ale nakonec i sociálním demokratům. Babiš na nikoho roli morální autority ani nehrál. Do politiky přišel jako tvrdý podnikatel a spojení s ním bylo ve všech případech především pragmatické.
Stejně jako nemohl nikdo věřit křišťálové čistotě Babišova devadesátkového zbohatnutí, sotva se dalo brát vážně, že by Babiš neovlivňoval obsah novin, které vlastní. Proč by je jinak kupoval? Jeho takřka havlovské zdůvodnění nákupu Mafry, tedy „aby o něm psali pravdu“, jasně naznačovalo, o co jde. Novináři z těchto médií ale dělali, že tomu věří. V tom se podobali ČSSD. Nebyly důkazy, a tak se mohlo předstírat.
I když je logické sympatizovat se sociálním demokratem Sobotkou proti oligarchovi Babišovi spřaženému se Zemanem, Sobotkova demokratičnost spočívá zejména v tom, že nevlastní agrochemický a mediální kolos.
Sobotka, který jako předseda ČSSD čelí dlouhodobému a brutálnímu propadu preferencí, už nemohl hrát hru, ve které očividně prohrává. Ukončil kolektivní předstírání – a s ním i dlouhé období politického lenošení a klidu na práci – a položil vládu. Domeček z karet založený na ujišťování, že se vlastně nic neděje, se zhroutil. Ve středu byla na veřejnost vypuštěna nahrávka Babiše, jak dává notičky redaktorovi MF Dnes. V tentýž den vyšly v Babišových novinách celostránkové inzeráty s násilně umlčovaným Babišem. Ve čtvrtek už novináři z MF Dnes kolektivně podávali výpověď. Babiš ve dvojici rozhovorů v DVTV a ČT nezvládl (anebo spíš ani nehodlal zvládnout) jakkoli reagovat na uniklý odposlech jeho schůzky s redaktorem Přibilem. Pořád opakoval, že se jedná o kampaň proti němu. Mluvil o praktikách StB, ale autenticitu nahrávky nepopřel.
„Vy jste zaujatá,“ řekl moderátorce ČT Witowské. „Vy tady manipulejete rozhovory,“ vyčetl moderátorce DVTV Drtinové. Úkolem novinařiny je podle Babiše podržet Babišovi mikrofon, jak to umí šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl, který se ho v návalu citu k nelehké vicepremiérově situaci dokonce zeptal i na to, jestli mu odposlechy nejsou nepříjemné. Jiné otázky novinářů jsou pro Babiše kampaň proti Babišovi. Minimálně v posledních dnech.
Babišův monolog
Ani jako člen koalice s ČSSD a KDU-ČSL Babiš nepřestal být antikorupčním rétorem proti tradičním politikům a například Sobotkovo angažmá při prodeji OKD připomíná pravidelně. Premiér Sobotka, předseda vítězné ČSSD, z pozice silnějšího takto ostře proti Babišovi vystupovat nemohl. Jinak by ho musel odvolat a zrušit svoji vlastní vládu. A to až donedávna nechtěl. Půl roku před volbami mu ale nic jiného nezbylo. Z mediálních přátelství i nepřátelství zhmotňujících se v titulcích novin se staly institucionální záležitosti projevující se bojem o konkrétní pozice. Spojenectví mezi Babišem a Zemanem proti Sobotkovi se bez předstírání projevilo Zemanovou volnou interpretací ústavy, kdy doteď není jasné, jestli si Sobotkovo gesto hromadné sebevraždy celé vlády Zeman nevyloží tak, že se podřízl akorát Sobotka.
I Babiš si musel vybrat, která minulá korupce je špatná, a která tolik nevadí. „Pro mě osobně nepřichází v úvahu jakýkoliv kandidát, který má něco společného s érou Václava Klause, opoziční smlouvou a se systémem korupce politických stran, který se zde zrodil během vlád Klause a Zemana,“ řekl v roce 2013 Parlamentním listům. Na své krátké středeční tiskovce po jednání se Zemanem prohlásil, že vláda „je o lidech“, a novinářům převyprávěl Zemanovo romantické vzpomínání na jeho vládu (opřenou o opoziční smlouvu z let 1998–2002), která se dodnes jednou za rok schází, aby zavzpomínala u moravské zabíjačky. Dojemné. Ještě v roce 2014 přitom Babiš charakterizoval motiv opoziční smlouvy, díky které fungovala Zemanova vláda, jednoduše: „aby si kluci nakradli“. To už neplatí, nová spojenectví znamenají i nový pohled na minulou korupci.
Občanská válka nebude
Babišova otázka „proč právě teď?“, kterou reagoval na úryvek z nahrávky rozhovoru s redaktorem jeho novin v České televizi, má svou logiku, stejně jako jeho výroky o tom, že „je to všechno kampaň“. Protože je to kampaň. Proti Babišovi. Jde jenom o různá chápání toho, co tato kampaň znamená. Pro někoho je to souboj o samotnou českou demokracii, podle Babiše jde zase o poslední snahu kmotrů pohlídat si korupční systém navázaný na tradiční (polistopadové) politické struktury.
Ale i Babiš se k těmto tradicím posunul. V roce 2013 jednu z tehdejších kauz s odposlechy kriticky komentoval slovy: „Odnese to ten policajt, který to vyšetřoval. (…) Neřeší se obsah těch odposlechů.“ Dnes už je státnicky pohoršený, že si někdo vůbec dovolil ústavního činitele odposlouchávat. O obsahu odposlechů se už dneska taky bavit nehodlá, ale trestní oznámení na jejich autora podal.
I když cílem všech aktivních politiků je zahýbat předvolebními preferencemi, je možné, že se to zcela mine účinkem. Jde totiž pořád jen o to, komu budou voliči spíš věřit a koho budou spíš považovat za nenapravitelného korupčníka. Kdyby šlo o opravdový politický konflikt, mohl by v horkokrevnějším státě vést třeba k pouličním střetům. Mnohem spíše než o politickou konfrontaci tu ale jde o souboj dvou zájmových skupin o moc – a je nepravděpodobné, že veřejnost bude tento spor vnímat jinak. I když je logické sympatizovat se sociálním demokratem Sobotkou proti oligarchovi Babišovi spřaženému se Zemanem, Sobotkova demokratičnost spočívá zejména v tom, že nevlastní agrochemický a mediální kolos. Strana, které šéfuje, toho jinak moc demokratického ani sociálního nenabízí. Tento zásadní střet tak nevyvolá jiný občanský konflikt než hejtování na internetu a nepovede k ničemu horšímu než k urážlivým memům.
Autor je redaktor Alarmu.