Město bez rozvoje?


Pokud má město sloužit lidem, kteří v něm žijí, musíme růst vyměnit za udržitelnost.

Ceny nemovitostí a nájmů v Praze v posledním roce prudce stoupají. Urbanisté a plánovači neustále zdůrazňují jako příčinu nárůstu cen stagnaci výstavby. Toto zjednodušené vidění problému vypovídá o určité bezradnosti. Tváři v tvář vlastní ideologii a byrokracii, kterou kdysi někteří z nich pomohli stvořit, nejsou schopni komplexnějších úvah o městě a neustále zdůrazňují jen nutnost „růstu a rozvoje“. Podle většiny zdrojů je stagnace výstavby v Praze způsobena tím, že prakticky nejsou vydávána nová stavební povolení. Prý za to může složitá byrokratická procedura stojící v cestě developerům a velké množství stavebních uzávěr na území města (více o tomto tématu naleznete v Magazínu deníku E15 „Jak se staví nová Praha“). Ceny nemovitostí rostou a nové byty se stávají pro většinu městských obyvatel nedostupnými. Někteří developeři už proto přistupují k výstavbě bytů určených přímo k pronájmu.

Konkrétní statistiky o růstech nájmů i cenách nemovitostí se však různí. Většina analýz je navíc realizována na objednávku developerských či realitních společností, a tak je těžké se na ně spolehnout. Nechme ale konspirace stranou – nájmy i ceny skutečně rostou a úměrně tomu se zvyšují i další náklady jedince či rodiny za život ve městě. Co nás čeká do budoucna? Pravděpodobně další růst cen a stupňování exkluzivity některých městských lokalit.

Politické půtky, denní chleba

Neopomenutelnou část diskuse o vývoji hlavního města představuje napětí okolo tvorby nového Metropolitního plánu. Současný územní plán neodpovídá aktuální situaci. Nový plán pro změnu není dokončen ani projednán s městskými částmi. V platnost tak vejde nejdříve po roce 2020. Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), jenž Metropolitní plán zadal, z nestabilní situace viní mimo jiné Stranu zelených. Ta podle jeho názoru loni na podzim prohloubila krizi okolo už tak zpožděného Metropolitního plánu. Zelení a „levicoví“ urbanisté pro změnu kritizují IPR za to, že plán není adekvátní, a nejsou spokojeni s prací a komunikací hlavního původce konceptu Romana Kouckého.

Situace v Praze se v dohledné době nezlepší, pokud odborníci nezačnou zpochybňovat a redefinovat ideály rozvoje a růstu. Do této diskuse je třeba zapojit i developery.

Jedná se o politický boj, který se odehrává mezi příznivci a pracovníky IPR, dosazenými především bývalým primátorem Hudečkem (a v současnosti tolerovanými primátorkou Krnáčovou), a zelenými, kteří k vývoji města zaujímají liberálně levicový pohled. Obě strany sporu mají jasné ideologické a politické preference, ovšem s několika styčnými body. Má to ale háček. Obě strany spolu od kauzy odvolání předchozího ředitele Petra Hlaváčka IPR kvůli stavu Metropolitního plánu přestaly komunikovat. Kde se veřejně vyskytne náměstkyně primátorky Petra Kolínská ze Strany Zelených, není nikdo z IPR. Situace připomíná Kocourkov, a to především proto, že nedokončený Metropolitní plán za současný růst ceny za život v Praze samozřejmě nemůže.

Pomůže nová výstavba?

Problém ale netkví jen v půtkách a absenci nové výstavby. Pražská metropolitní oblast se totiž potýká s mnoha dalšími specifickými procesy, které dostupnost bydlení a kvalitu života ve městě také silně ovlivňují.

Vyskytují se zprávy, že nové byty v poměrně velkém množství skupují spekulanti. Prázdných a chátrajících domů jsou ve městě stovky. Nemalý počet bytů mizí také vlivem Airbnb a podobných platforem. Jen samotné Airbnb má v Praze skoro 10 tisíc nabídek ubytování. Zajímavé je, že v souvislosti s tím primátorka hovoří především o nebezpečí vyplývajícím z absence nahlašovací povinnosti, nikoliv o problémech týkajících se mizení bytů z trhu s nájemním bydlením.

Městu dlouhodobě chybí také koncepce dostupného obecního a sociálního bydlení. Náměstkyně Kolínská sice s velkou pompou oznámila, že v příštích letech začne stavět nové obecní byty – kde jinde než na Černém Mostě. Tento nápad ale pouze podporuje koncentraci městské chudoby na periferiích, což nemá s rozumnou sociální politikou bydlení nic společného. Pozitivní situace nepanuje ani na celostátní úrovni. Poslanecká sněmovna v nedávné době obstrukcemi pravicových stran a nezájmem většiny poslanců koneckonců zazdila návrh zákona o sociálním bydlení, který by reálně mohl pomoci až dvěma stům tisícům lidí v akutním ohrožení.

Zkusme se na chvíli obejít bez rozvoje

Situace je složitá. Směřování města je výslednicí nerovnoměrných a protichůdných zájmů, dalekosáhlých materiálních vztahů, nepozorovatelných tření i různých forem odporu. Pražské prostředí charakterizuje především rozpolcená povaha uvažování o budoucnosti města, daná kombinací étosu neoliberální tržní logiky a sociálně progresivní snahy o přiměřenou regulaci a určitou inkluzivitu městského společenství. Diskuse mezi těmito protikladnými proudy zatím vede spíše k paralýze. Počátky tohoto stavu jsou přitom spojeny s razantní změnou kurzu města po konci působení Pavla Béma ve funkci primátora a následnými změnami politiky územního rozvoje v reakci na tehdejší klientelistické prostředí. Manažerský a v mnohém korupční přístup dlouholeté vlády ODS pozvolna nahradila vize kreativity, konsenzu a vyšší míry regulace. Stavební průmysl a trh s bydlením se ale za tu dobu příliš nezměnil. Navíc se s developery kvůli „změnám pořádku“ nikdo nechtěl bavit. Vytloukání klínu klínem ale nestačí.

V diskusích se tak mixuje důležitost růstu výstavby s démonizováním developerů. Někdy slyšíme oboje z úst jednoho člověka. V urbanistické obci zkrátka panuje určitá bezradnost. Není potom vůbec překvapivé, že na poslední konferenci IPR o městě a územním rozvoji nejzajímavěji hovořil právě zástupce developerů, který zdůrazňoval, že město si musí jasně nastavit priority. Situace v Praze se v dohledné době nezlepší, pokud odborníci nezačnou zpochybňovat a redefinovat ideály rozvoje a růstu. Do této diskuse je třeba zapojit i developery a společně s nimi demaskovat důležitý paradox: stagnace výstavby prý vede k růstu cen, stabilní růst výstavby ale vede přinejlepším k udržení cenové hladiny.

Centrálním pojmem v uvažování o městu by se měla stát udržitelnost. Sociální, ekonomická a také byrokratická udržitelnost, zaměřená na lokální perspektivu bez nutné spojitosti s růstem. Jinými slovy, je třeba začít spojovat zdánlivě neslučitelné pohledy tak, aby obyvatelé města nezůstali zašlapáni do země bezpředmětným diskutováním o velkých konceptech a souboji politických ideologií. Možná, že pak bychom se konečně pohnuli z místa, bez potřeby „růstu“ či „rozvoje“.

Autor je sociální antropolog.

 

A2LARM