O podobném zmrtvýchvstání růžového tanku se snad Davidu Černému ani nesnilo. V druhém květnovém týdnu byl dočasně instalován na brněnském Komenského náměstí, aby do veřejného prostoru dostal vibes devadesátých let a upozornil tak na právě probíhající výstavu Moravské galerie Kmeny 90. Ta vzpomíná na subkultury devadesátých let a David Černý nejspíš reprezentuje tu uměleckou. Nebo snad antikomunistickou? Kurátor výstavy, rapper Vladimir 518, do expozice ani do předcházející knihy Kmeny 90 nezařadil velmi významnou subkulturu českých devadesátek – neonacisty. Možná i proto na sebe vysloužilci brněnské neonazi scény minulý čtvrtek upozornili právě před růžovým tankem. Disciplinovaná skupinka v modrých dresech s nápisem „Slušní lidé“ totiž tank na chvíli zahalila plachtou, čímž prý dala najevo svůj nesouhlas s plánovanou akcí „Pouť smíření“. Nelíbilo se jim především údajné podlézání Němcům ze strany radnice, která akci zaštiťuje. Ke spojování narůžovo přemalovaného sovětského tanku s pochodem za Němce zemřelé při poválečném divokém odsunu z Brna je potřeba pořádná dávka imaginace. Ta ale, jak vyplývá z facebookových videí tohoto sdružení, chlapcům ze Slušných lidí skutečně nechybí. Stejně jako Davidu Černému pomohl legendární tank číslo 23 i Jiřímu Pernicovi, hlavní postavě Slušných lidí, k celorepublikové pozornosti.
Co bude dál? Zúčastní se elitní jednotky české armády letní Prague Pride? Budou mít gayové vlastní tanky? A kdo bude bránit vlast před nimi?
Uplynuly jen dva dny a před tankem se protestovalo znovu. Tentokrát si u něj dali dostaveníčko členové brněnského vojenského klubu a začali pomocí malířských štětek pečlivě přemalovávat tank nazeleno. Z uměleckého rauše je vytrhla až policejní hlídka, která se před kamerami brněnského deníku Rovnost pustila do obhajoby autonomie umělecké tvorby. Členům vojenského klubu se nelíbilo, že David Černý (před šestadvaceti lety!) zneuctil památník připomínající osvobození Prahy sovětskými vojsky na konci druhé světové války.
Státotvorný stroj
Nápad tehdy třiadvacetiletého studenta VŠUP Davida Černého přetřít tzv. smíchovský tank narůžovo šel v roce 1991 jen těžko myšlenkově dál než ke vztyčení pomyslného fakáče tehdy už pohřbenému komunistickému režimu. Tank číslo 23 byl památníkem osvobození Prahy Rudou armádou, který stál na náměstí Sovětských tankistů (dříve Štefánikovo náměstí, dnes náměstí Kinských) od července 1945. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 se z něj ale stal i neoficiální symbol československého ponížení a porážky myšlenek Pražského jara. Že by v roce 1991 někdo přemýšlel o tom, že Černý chtěl svým činem především „přetřít“ dějiny druhé světové války, je takřka vyloučeno, a nejspíš to nenapadlo ani samotného umělce. To je možné až dnes a osobnost Davida Černého v tom samozřejmě hraje velkou roli. Ostatně mezi patnácti poslanci, kteří v květnu 1991 využili své trestní imunity a rozhodli se tank přemalovat znovu narůžovo poté, co jej úřady nechaly přetřít nazeleno, byla třeba i Klára Samková – dnešní femme fatale islamofobní scény, která se nějakou zvláštní nenávistí k Rusku nevyznačuje.
Tank se od té doby stal součástí několika happeningů a performancí, které měly silně severoatlantický charakter. Česká společnost se mezitím také proměnila. Na růžovém tanku ale dnes nejspíš vadí hlavně to, že zesměšňuje muže a ženy ve zbrani. Tak státotvorný a ušlechtilý stroj, jakým je tank, někdo potřísnil zženštilou růžovou barvou. Co bude dál? Zúčastní se elitní jednotky české armády, zocelené bojem v Afghánistánu, letní Prague Pride? Budou mít gayové vlastní tanky? A kdo bude bránit vlast před nimi? Takové otázky nejspíš kolují hlavou mnoha „slušných lidí“ v Česku. Že u nás není radno navážet se do vojenských objektů či techniky, ukázaly nedávno i reakce na počin studenta brněnské FAVU Ondřeje Bělici, který seřízl jeden roh bunkru slavného československého opevnění.
Natře tank nazeleno sám Černý?
Ani sám Černý by antimilitaristické gesto podobné tomu z roku 1991 dnes nejspíš nezopakoval. Nakonec armáda už je zase v kurzu i mezi pravicovou pražskou kavárnou, která tanky potřebuje minimálně proti Rusákům. Ani cizí vojska na našem území zase tolik nevadila, když se mělo jednat o americký radar nebo americkou pěchotu, proti jejíž přítomnosti v Česku může podle Černého protestovat jen „putino-kagébácká propaganda“. I protiruské postoje se proměnily a v jejich jménu se dnes volá po zbrojení a militarizaci společnosti. Členové brněnského vojenského spolku chtěli svou akcí vrátit armádě ztracenou úctu a v tom by si s pražským umělcem vlastně mohli celkem rozumět. Příště by si tak možná měl tank přetřít nazeleno sám David Černý.
Slušní lidé svou akcí a outfitem zase spíš než obdivovatele Putinova Ruska připomněli o několik řádů nuznější verzi domobrany slovenských kotlebovců nebo militantní polské národovce. Je tomu skoro přesně měsíc, co několik desítek polských nacionalistů blokovalo hercům i divákům vstup do varšavského divadla Teatr Powszechny. Stupňovali tak nesouhlas polských konzervativců s hrou Kletba chorvatského režiséra Olivera Frljiće, která prý uráží katolickou církev a především pak papeže Jana Pavla II. Díval jsem se tehdy na video s pobavením a říkal jsem si, že něco takového si v Česku nedokážu představit. Performance Slušných lidí ale šla podobným směrem. Ať už vzývají Putina, katolickou církev, německou Třetí říši nebo Donalda Trumpa, všichni tito lidé chtějí zničit především „kulturní neomarxismus“. A pod něj se vejde takřka vše, co jakkoli zpochybňuje pevně dané a „přirozené“ zákony identitární politiky. Myšlenky a strategie východoevropské nacionalistické a konzervativní pravice je dobré pozorně sledovat – pomalu a v téměř nezměněné podobě se totiž šíří celou Evropou jako mor.
Autor je redaktor Alarmu.