„Obsaď a žij!“ podle Šlechtové a Zemana


Nápad squatterů využít chátrající domy v centru Prahy si po svém přivlastnila ministryně Šlechtová. Chce je dát do rukou čínských investorů.

Už jsou to takřka čtyři roky, co se uskutečnila obří squatterská akce Obsaď a žij! Upozornila na sedm chátrajících, nevyužívaných, a přitom často památkově chráněných budov v centru Prahy. Squatteři tehdy na jeden den budovy obsadili a ukázali na špinavé praktiky developerských firem, které objekty nechávají v dezolátním stavu, aby nemusely investovat do náročné rekonstrukce a časem mohly budovy zbourat a ponechat si lukrativní parcely v centru města. Akci se navíc podařilo propojit toto téma s jiným závažným problémem – chybějícím projektem sociálního bydlení a narůstajícím počtem lidí bez domova, jejichž příbytkem se staly ulice českých měst.

Jakmile jde o čínské obchodníky, a nikoli o veřejný zájem a životy českých občanů, není zřejmě nedotknutelnost soukromého vlastnictví až takový problém.

Kdo by tehdy čekal, že se nejúspěšnější squatterskou akcí z posledních let jednou inspiruje ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová podporovaná Milošem Zemanem a jeho nohsledy kopajícími za zájmy čínského byznysu? Seminář v Šanghaji o turismu, který se uskutečnil při Zemanově aktuální zahraniční cestě do Číny, měl totiž překvapivé vyústění – čínští podnikatelé mají zájem o odkoupení chátrajících budov v centru Prahy, které chtějí přetvořit v lukrativní hotely. Jakmile jde o čínské obchodníky, a nikoli o veřejný zájem a životy českých občanů, není zřejmě nedotknutelnost soukromého vlastnictví až takový problém. Stát by se nyní podle tohoto plánu měl v podstatě proměnit v realitní agenturu, která bude vyjednávat mezi soukromými vlastníky opuštěných objektů a čínskými zájemci, aby obchodní transakce došla do zdárného konce.

Místo toho, aby stát potrestal vlastníky, kteří se o své nemovitosti nestarají tak, jak jim ukládá zákon, jim tak nejspíš vyjde vstříc a domlouvá za ně výhodný obchod. Jaký bude přínos takové aktivity pro Česko? Kromě hypotetického přílivu čínských turistů do hlavního města naprosto nulový. Jestli Praze něco opravdu nechybí, jsou to hotelové služby a turistický ruch. Jak vyplývá z nejnovějších údajů Českého statistického úřadu, v Praze vypukla bytová krize a nedostatek bytů vytlačuje její obyvatele mimo město. Velkým problémem je také raketový růst nájmů. S bojem proti oběma těmto tendencím desítky čínských hotelů v centru Prahy skutečně nijak nepomůžou, právě naopak. Často se mluví o tom, že problémem turismu v hlavním městě je, že pouze konzervuje historické centrum a vytváří jakýsi architektonický Disneyland. Město se nezajímá o rozvoj dalších aspektů turismu, které by z Prahy udělaly něco víc než jen skanzen, který musí každý alespoň jednou za život vidět, ale nemá už žádný důvod se do něj vracet. Leda by se sílící gentrifikace a stoupající počet lidí bez domova staly turistickou atrakcí pro čínskou vyšší třídu, které by ukazovala, že i život v zemích Evropské unie může být zoufalý.

Situace je o to paradoxnější, že před nedávnem spadl pod stůl návrh zákona o sociálním bydlení, který měl pomoci lidem ohroženým ztrátou bydlení. A teď se stát dobrovolně zbavuje nemovitostí, které by si mohl díky chování jejich vlastníků zcela legitimně vzít a naložit s nimi ve prospěch společnosti. Namísto toho se sám pasoval do nedůstojné role realitního makléře, který nemovitosti nabízí čínskému kapitálu s vidinou efemérního přívalu čínských turistů, kteří mají zřejmě stimulovat českou ekonomiku.

Ale kdoví, třeba čínští podnikatelé promění stále opuštěnou a rozpadající se Miladu v muzeum českého squatterského hnutí a legendy českých subkultur zde budou pro čínskou mládež pořádat workshopy o prospěšnosti života ve squatu pro rozvinutí kreativního potenciálu osobnosti. Správa železniční dopravní cesty by se také mohla vzdát žižkovské polikliniky ve prospěch čínských dravců. Stejně pořád netuší, k čemu jí nově nabytá budova vlastně bude. Panelové diskuse o přeceňování lidských práv a výhodách korupce v státně řízeném kapitalismu by určitě přilákaly větší počet posluchačů než utopické vize pražské levicové mládeže. V tomto případě by odpadla i ponižující role českého státu coby realitní agentury a státní správa by mohla bez větších průtahů objekt rovnou převést do čínského vlastnictví.

Autor je redaktor Alarmu.

 

A2LARM