Valachové se vymstily vazby mezi sportem a ČSSD


Kateřině Valachové se stala osudnou její nenápadná hra na ministryni sportu. Neprůhledné dotování sportu ale odpovídá tradiční stranické linii ČSSD.

Že divoké dotování českého sportu ministerstvem školství překročilo únosnou mez, naznačila zpráva, která nenápadně probleskla před dvěma týdny: Ministerstvo opět slíbilo stomilionovou dotaci prodělečnému závodu motorek v Brně. Dotace jde na stomilionový poplatek, který musí pořadatelé zaplatit španělskému pořadateli, firmě Dorna. Ministryně hájila tradiční sportovní akci, která nemá v českém sportu obdoby, a sekundoval jí brněnský primátor Petr Vokřál s odkudsi vycucanou částkou dvou set milionů korun, které stát údajně v souvislosti s tímto srpnovým víkendem vybere na daních. Budiž. Při zachování stejné logiky by stát mohl uspořádat třeba koncert Rolling Stones, možná i s větším ziskem. Rétorika plná sportovních tradic ale zakrývá jednoduchý fakt, že se tady dotuje soukromý byznys. Motorkářský závod pořádá společnost Automotodrom, která – světe div se! – vyhrála výběrové řízení na pořádání Velké ceny Brno. Moc jiných závodních drah v okolí Brna totiž není a tu jedinou vlastní podnikatel Karel Abraham, který je zároveň i většinovým vlastníkem pořadatelského Automotodromu. Abraham může být ze státního angažmá nadšený hned dvakrát – kromě milionů za pořadatelství totiž nemusí látat ani každoroční finanční ztrátu. I tu si na svá bedra přibrali čeští daňoví poplatníci, kteří uhradí sekeru 28 milionů.

Nejlepší ministryně sportu

Proč ministryně, která v rámci školství hledala prostředky pro zvýšení učitelských mezd, přistoupila na stamilionové dotování zahraničního korporátu? Omámila ji snad vůně spáleného benzínu a pneumatik během návštěvy dráhy v létě 2015, po které byla do té doby skeptická ministryně ochotna přistoupit na nesmyslné dotování? Možná. Nebo se zhlédla ve svém předchůdci – agilním tělocvikáři Marcelu Chládkovi, který za bezmeznou oddanost dotování sportu nakonec dostal trafiku v podobě manažerského místa u české fotbalové reprezentace? A nebyla nakonec náklonnost Valachové k sypání peněz do sportu jako do bezedného automatu součástí stranické politiky sociální demokracie? Bingo!

Největší chybu udělala Valachová po ohlášení své rezignace. Místo, aby upozornila na to, jak neprůhledný a klientelistický systém vládne rozdělování šesti miliard pro sport, shodila celou záležitost na Babiše.

Stačí se podívat na politickou kulturu, kterou ministerstvo pod patronátem ČSSD prosazuje ve sportu za poslední roky. Zatímco v minulém roce putovalo do sportu 3,7 miliard korun, letos už se jedná o 6 miliard. Tím ale razantní zvyšování nekončí. V únoru ministryně slíbila, že v roce 2018 bude rozdáno na sport přes 7,5 miliardy. Radikální nárůst prostředků nenápadně posadil Valachovou do pomyslného křesla ministryně sportu. Jak dokázala bývalá náměstkyně ministra pro lidská práva získat takové prostředky? Vždyť ministr financí Andrej Babiš jiným ministerstvům spíše bral, než dával. Trik spočívá v přesměrování výnosů z hazardu. Peníze už nepřerozděluje Český olympijský výbor, ale Česká unie sportu. Donedávna marginální organizace tak dnes s nemalými prostředky vládne českému sportu.

Zbohatnuvší organizaci se zkratkou ČUS řídí Miloslav Jansta. Tento právník a šéf basketbalu je vlivným členem ČSSD, který při posledním stranickém sjezdu reprezentoval protisobotkovskou opozici. Jansta má podle serveru Neovlivni.cz přátelské vztahy se současným nepřítelem sociální demokracie číslo jedna – Andrejem Babišem. Oba se dobře znají z dávné minulosti. Před dvaceti roky to byl právě Jansta, kdo slovenského podnikatele kvůli privatizaci Unipetrolu seznámil se Stanislavem Grossem. Dnes svoje vztahy označují za standardní.

Jansta se několikrát nechal slyšet, že nutně potřebujeme ministerstvo sportu. Nejlépe prý pod pevnou rukou, aby se zabránilo chaosu jako při permanentních výměnách ministrů školství. Není třeba dodávat, kdo je v jeho představách ideálním kandidátem s tvrdou rukou a známostmi napříč politickým spektrem.

Nenápadný půvab sportovní oligarchie

Když Valachová tvrdí, že v podstatě rezignovala kvůli Babišovi, má částečně pravdu. Byl to skutečně ministr financí, kdo dovolil, aby sportovní rozpočet mohl disponovat pohádkovým jměním. Jenže za rozdělování dotací už nese plnou odpovědnost ona sama. Že se její náměstkyně pro sport Simona Kratochvílová pokoutně scházela s Miroslavem Peltou a domlouvali, jak ukrojit pro fotbal co největší část dotačního koláče, není samozřejmě přímo vina ministryně. Ale na její hlavu padá to, že ministerstvo nevytvořilo žádný transparentní systém rozdělování dotací. Základním měřítkem při jejich rozdělování byl počet členů jednotlivých sportovních organizací. Největším příjemcem se při takové logice stal fotbalový svaz, který se vzhledem ke své popularitě těší také největším příjmům ze soukromého sektoru. Logika postavená na hlavu v důsledku pomáhala posilovat ty nejmocnější v čele českého sportu – amanta Peltu a advokáta Janstu.

Největší chybu udělala Valachová ale po ohlášení své rezignace. Místo, aby upozornila na to, jak neprůhledný a klientelistický systém vládne rozdělování šesti miliard pro sport, shodila celou záležitost na Babiše. Možná hraje svoji roli i boj o přežití. Podporu a vděk jí už vyjádřila Národní rada pro sport, která má vehementní zájem o její pokračování ve funkci ministryně. I když se Valachová ministryní znovu nestane, aspoň jí zůstane silná pozice ve straně. V rámci svého „sportovního ministrování“ neudělala nic, co by neodpovídalo stranické linii ohledně dotování soukromého sportu z veřejných prostředků.

Autor je spolupracovník redakce.

 

A2LARM