Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Británie a Německo bojují s nenávistí na Facebooku

Největší sociální sítě mají problém. Některým evropským státům se nelíbí jejich laxní přístup k nenávistným příspěvkům.

Odpovědnost provozovatelů kolaborativních internetových platforem (diskusních fór, komentářových sekcí webových stránek, ale také sociálních sítí) je všude upravena podobně. Protože v záplavě zveřejňovaného obsahu není možné kontrolovat každý jednotlivý příspěvek a odhalit jeho závadnost předem, provozovatelé jsou povinni zareagovat v okamžiku, kdy jim problematický obsah někdo nahlásí. Schopnost sociálních sítí – především Facebooku a Twitteru – tuto svou povinnost plnit se však v průběhu minulého roku dostala do centra pozornosti, když se naplno ukázalo, jak významně tyto platformy ovlivňují reálné dění.

Interní manuál Facebooku

Nejprve se v listopadu loňského roku v Německu objevilo trestní oznámení kvůli šíření trestných činů z nenávisti, které na vedení Facebooku podal jeden advokát. Zmapoval celou řadu příspěvků, které právní klasifikaci trestného činu splňovaly, ale Facebook je po nahlášení nesmazal. Na výsledek procesu se stále čeká. Investigativní práce německého deníku Süddeutsche Zeitung zase na sklonku minulého roku vedla k odhalení postupů agentury, kterou si právě kvůli zpracovávání stížností na závadný obsah Facebook najal. Ukázalo se, že firma má svůj vlastní, přísně utajovaný a obsáhlý manuál k rozhodování o tom, které příspěvky jsou závadné a mají se mazat. Místo toho, aby se držel zákonů a ustálených etických pravidel žurnalistické práce, je tento manuál velmi nepřehledný, nelogický a působí nahodilým dojmem.

Řada z lidí, kteří podali novinám zprávu o své práci pro Facebook, si stěžovala na noční můry, deprese a známky vyhoření.

Zarážející ale bylo především to, za jakých podmínek se o mazání obsahů rozhodují. Kromě seznámení se s interním manuálem neprošli pracovníci žádným zvláštním tréninkem a jejich jedinou kvalifikací často je, že rozumějí požadovanému jazyku. Například příspěvky v blízkovýchodních jazycích tak měli na starosti uprchlíci. Ti tak posuzovali často krvavé záběry z konfliktů, před nimiž nedávno unikli, aniž by pro ně byly vytvořeny podmínky práce odpovídající enormní psychické zátěži způsobené posuzováním násilných a nenávistných obsahů, jak je tomu zvykem například u specializovaných jednotek policie konfrontovaných s brutálními trestnými činy. Třeba nahrávky s dětskou pornografií nesmějí vyšetřovatelé nikdy sledovat sami. Činí tak po určitý vymezený čas, a kdykoli mají k dispozici odbornou pomoc. Řada z lidí, kteří podali novinám zprávu o své práci pro Facebook, si stěžovala na noční můry, deprese a známky vyhoření. Na psychické zátěži se podílí i to, že musí plnit vysoké kvóty pro počet posouzených příspěvků. Na posouzení jednoho příspěvku jim tak leckdy zbývá pouhých deset vteřin.

Konec domlouvání americkým gigantům

Když německé ministerstvo spravedlnosti udělalo začátkem tohoto roku průzkum, v kolika případech následuje po nahlášení problematických příspěvků odpovídající reakce ze strany sociálních sítí, výsledky byly tristní. U Facebooku šlo o 39 procent a u Twitteru dokonce jen o jedno procento. Německá politika tedy přestala na domluvu s americkými internetovými giganty spoléhat a sociálnědemokratický ministr spravedlnosti Heiko Maas dal vypracovat návrh zákona, který dosavadní úpravu pro sociální sítě zpřesňuje a stanovuje sankce za její nedodržení. Mimo jiné zavazuje provozovatele sociálních sítí ke zřízení systému hlášení problémových obsahů. Ve zjevně trestných případech budou mít platformy čtyřiadvacet hodin na odstranění závadného obsahu, u komplexnějších případů pak týden. Odstranit musí jak originál, tak veškerá jeho sdílení.

Zákon navrhuje za nedodržení zaváděných pravidel masivní pokuty. Počítá jak s odpovědností fyzických osob z vedení firem a jejich pokutováním až do výše pěti milionů eur, tak se sankcionováním společností samých, a to až do výše padesáti milionů eur. K novým povinnostem by také patřilo každoroční zveřejňování bilance toho, kolik stížností platforma obdržela, jak je vyřídila a kolik na to vyčlenila personálu. Zároveň by měli digitální giganti nově povinnost jmenovat osobu či zřídit pobočku odpovědnou za fungování sítě v Německu. Platformy se totiž často odpovědnosti vyhýbají tím, že v zemi nezřídí organizační jednotku, která by podléhala tamnímu právu a byla odpovědná úřadům – i zmíněna berlínská agentura byla pouhým kontraktorem najatým na konkrétní úkol, nikoliv součást koncernu Facebook.

Různá odhalení rozvířila koncem května debatu i ve Velké Británii. K manuálu pro posuzování závadnosti příspěvků se zde dostal The Guardian. Jeho zjištění jsou v podstatě totožná s těmi německými. Deník detailně popisuje řadu podivných kritérií obsažených v manuálu – třeba že vyhrožování násilím se má smazat pouze tehdy, pokud ho lze považovat za věrohodné. Konkrétní příklady pak uvádějí výzvu „Někdo by měl zabít Trumpa“ jako věrohodnou, a tedy nepřípustnou, zatímco vyjádření „Tlusté děti by se měly mlátit“ jako obecné vyjádření frustrace, které je v pořádku. Reakce britské politiky na sebe nenechaly dlouho čekat. Pobouření vyvolalo zejména pravidlo, že týrání dětí nesexuálního rázu má být ponecháno online, aby umožnilo identifikovat pachatele. Panuje vcelku jednotný názor, že o něčem takovém nesmí rozhodovat Facebook, a sílí hlasy, že by se Velká Británie měla inspirovat plánovaným německým opatřením.

Jak za jízdy opravit auto?

Proti návrhu německého ministra Maase mezitím vznikl v jeho zemi poměrně silný odpor. Na jednu stranu není pro řadu německých aktérů pořád dostatečný. Sdružení německých soudců mu vytýká, že sice představuje překážku pro šíření trestných obsahů na veřejnosti, nezajišťuje už ale potrestání jejich původců ani případné vymáhání odškodného. Požaduje proto zakotvení povinnosti sociálních sítí poskytnout orgánům činným v trestním řízení součinnost a vydat jim informace o identitě autora trestného obsahu. To se zatím nedaří v podstatě vůbec. Facebook se tomu úspěšně vyhýbá s odkazem na odpovědnost svých zahraničních organizačních složek. Nutnost mezinárodní právní spolupráce je v takovém případě zatím nepřekonatelnou překážkou. Někteří němečtí aktivisté berou v takto neutěšené situaci spravedlnost do svých rukou a škodlivé příspěvky jednotlivých uživatelů anonymně nahlašují například jejich zaměstnavatelům, což už vedlo k nejednomu propuštění.

Terčem kritiky zákona je ale i to, že navrhovaný postup přenáší mnohdy složité rozhodování o hranicích svobody slova, příslušející soudům, do rukou nadnárodních korporací, a to ještě v šibeniční lhůtě. Že je obezřetnost v tomto směru oprávněná, dokládá výše popsané svědectví Süddeutsche Zeitung o podmínkách práce kontrolorů a jejich způsobilosti. Existuje také obava, že ve strachu z drakonických pokut budou firmy mazat zbytečně moc, a stanou se tak mocným, nicméně soukromým, netransparentním cenzorem.

Sám Facebook působí v celé situaci poměrně bezradně. Ve Velké Británii se sice zavázal navýšit počet kontrolorů o tři tisíce, zároveň ale přiznal, že souvislost mezi jejich počtem a úspěchy při mazání závadných obsahů není nutně přímá. Podle Guardianu celá situace připomíná pokus opravit bez potřebného nářadí auto řítící se stále větší rychlostí vpřed. Zda se to podaří, anebo auto spíš v maximální rychlosti do něčeho narazí, se teprve ukáže.

Autorka je politoložka.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image