V odcházení Vladimira 518 gorila zadupala architekta


Pro Vladimira 518 maká budoucnost úplně skvěle. Jeho nová deska je ale spíš nejistým hledáním nových forem vyjádření.

Už slova úvodního tracku Heroin naznačují, že ze třetího sólového alba nejvýraznějšího českého rappera už ego nekape – prolomilo totiž betonovou hráz a zaplavilo několik údolí. „Viděl jsem budoucnost a maká to fakt úplně skvěle,“ rapuje Vladimír Brož, který své příjmení vyměnil za číslo 518.

Přestože tuzemský hip hop nikdy nebyl tak sociálně kritický jako jeho americký předchůdce, zažili jsme momenty, kdy se žánru podařilo uměleckou zkratkou uchopit současný svět a několika trefnými rýmy popsat temné proudy společnosti. Vladimirova kapela Peneři strýčka Homeboye (PSH) přitom byla od samého začátku u toho – ať už vzpomeneme skladby Peneřina, těžká dřina z prenatálního období PSH, Hlasuju proti z určujícího debutu Repertoár nebo videosingl Fuck off, kterým trio loni ostrými lokty reagovalo na eskalaci rasistických nálad v české společnosti. Svět od té doby prožil několik událostí a voleb, jejichž výsledky v mnohých vyvolaly úzkost z dystopie, pro Vladimira ale budoucnost na Ultra! Ultra! najednou „maká úplně skvěle“.

Někdo to platit musí

Samotnému Vladimirovi se totiž opravdu daří. Řídí label Bigg Boss, který ročně generuje kolem dvanácti milionů korun, necelou polovinu ze tří set šedesáti pěti dní tráví na pódiu, vydává úspěšné knihy a díky mnoha multimediálním projektům si vybudoval pověst selfmademana, který pro svou práci snad ani nespí. Z kluka, který bydlel v pražském squatu Ladronka a po večerech se proháněl tubusy metra se sprejem v ruce, vyrostl jeden z nejvýraznějších tuzemských umělců.

Zatímco na strhujícím debutu Gorila versus Architekt dokázal vystihnout pocit porevolučního vekslu nebo zachytit syrovou atmosféru noční Prahy, na Ultra! Ultra! jako by ztratil kontakt s realitou.

Jenže slova o skvělé budoucnosti nabývají lehce obskurního rozměru v kontextu toho, kdo jim pomohl na svět. Vladimir 518 novinku Ultra! Ultra! propagoval videomappingem na Nuselský most, obřími graffiti tagy hasicím přístrojem, bohatou grafikou, čtyřmi variantami obalu i štědrou a efektní koncertní show. Stvořil tak další megalomanský projekt, který se snaží paralyzovat všechny smysly posluchače-diváka. A takové projekty něco stojí.

Těsně před vydáním alba se Vladimirova tvář a podpis objevily na desítkách tisíc plechovek energetického nápoje Red Bull, čímž vyvrcholila dlouholetá úzká spolupráce umělce s nadnárodní korporací, jejíž tuzemská základna disponuje schopným týmem. To vše jen chvíli poté, co Dietrich Mateschitz, generální ředitel a spoluvlastník Red Bullu, v rozhovoru pro rakouský deník Kleine Zeitung ostře kritizoval vstřícnou migrační politiku Rakouska a Německa a oznámil plány na založení zpravodajského serveru Näher an die Wahrheit (Blíž k pravdě), který má bojovat proti „doktríně politické korektnosti“ a „samozvané intelektuální elitě“. Podle novinářů z online médií Huffington Post a Business Insider jeho koncept připomíná pravicový server Breitbart News, který produkuje otevřeně rasistické články plné tzv. alternativní pravdy (tedy lži) a mimo jiné tak pomohl Donaldu Trumpovi do Bílého domu.

Jakkoliv by to mohlo být zábavné, není třeba rozvíjet konspirační teorie. (Ty mimochodem kolují okolo PSH od doby, co Bigg Boss začal používat „iluminátské“ boží oko jako jednu z variant loga.) Stejně tak není na místě ukazovat na umělce prstem a křičet, že je to zaprodanec. Jsou to v první řadě posluchači, kteří rezignovali na jakoukoliv snahu platit za živou i studiovou hudbu, a jejich finanční zdroje tedy logicky musely zastoupit velké korporace. Jsou to v podstatě jediné soukromé instituce dneška, které disponují „opravdovým“ kapitálem a mohou si to dovolit. A opravdu se někdo diví, že Vladimir po více než dvaceti letech na scéně upustil od „čisté“ DIY platformy „udělej si sám“? „Prej seš underground, spíš tě nikdo nezná,“ zní jedna z trefných linek. Těch je ale na Ultra! Ultra! bohužel menšina.

Únava z tradičních postupů

Nikdo po Vladimirovi nechce, aby psal o všech křivdách světa. Když ale z pozice nejvýraznějšího českého rappera vidí budoucnost, která maká naprosto skvěle, těžko to interpretovat jinak, než že se pro něj okolní svět smrsknul pouze na ten vlastní. Zatímco na strhujícím debutu Gorila versus Architekt dokázal vystihnout pocit porevolučního vekslu (Václavák a Děti prázdnoty), zachytit syrovou atmosféru noční Prahy (Smíchov – Újezd) nebo vystřihnout vesmírnou poklonu kolegům v eklektickém triptychu Pražský producenti jsou top, na Ultra! Ultra! jako by ztratil kontakt s realitou. Silné momenty přitom měla i druhá sólová deska Idiot.

Dokonce i výše zmiňované aktuální téma alternativní pravdy a fake news dokázal v tracku Fakta a fikce dokonale vztáhnout výhradně na svou osobu. Jednou z mála interakcí se světem vně Vladimira je track Nemám pro tebe lék, tepající do mladých raperů, kteří mají potřebu mentorovat své vrstevníky vyprázdněnými „motivačními“ texty. Pro českou hiphopovou scénu je to smutně typické: zatímco mladí by měli bořit stávající pořádky a žánr posouvat, čtyřicetiletý rapper rozdává výchovné záhlavce, a ještě k tomu po právu.

Je tu ale i druhá tvář nastupující generace. Nejspíš aby udržel kontakt s mladým publikem, přizval Vladimir na desku karlovarského rapera Logica. Ten se ve stylu Ctrl+C Ctrl+V zhlédl v trendu mumble rapu (huhňavý rap) a jeho hýkání oceňuje tuzemský dorost miliony zhlédnutí na YouTube. Svůj part v tracku Někdo ti asi něco vzal začíná rýmem „Brekeke ke brekeke, se vezeme, jak Federer na Ferrari,“ asi aby nebylo pochyb, o koho jde.

V singlu Krev neni voda lze zaslechnout na albu jinak opomíjenou naraci, jde ale o stvrzení pouta autorského tandemu Vladimir 518 – Orion, které jsme ovšem slyšeli mnohokrát, a zůstává tak jen reminiscencí starších kusů (např. Boogie Down Praha). Textová linka „Jak napsat text, když docházej slova“ snad nejvíc připomíná vějičku kritikům a škarohlídům, a i kdyby byla myšlena upřímně, aktuální kauza Vladimir 518 versus Radio Wave ukázala, že zabrala tak jako tak.

Ultra! Ultra! není album na jeden poslech. Už třeba jen proto, že nabírá na síle až v druhé půlce, do které může být únavné se proposlouchat. Když ale zazní beaty Ondřeje Anděry (Deadline) a Sabreharta (Jednou až vyrostu), hudba začne konečně kopat. Texty se ke sklonku alba začínají téměř rozpadat, upouštějí od popisnosti a doslovnosti. Možná je právě tohle mezičlánek mezi Vladimirovou dosavadní tvorbou a hlubším experimentem, o kterém rapper v rozhovorech mluví jako o své další destinaci.

Fascinace slovem je ve výsledku nejčitelnější ve finálním kusu, mluveném slovu Zázrak. Pábitelská a lehce strojená performance má daleko k avantgardnímu experimentu stejně jako k rapovému textu, prozrazuje ale únavu z tradičních postupů. Ultra! Ultra! není ani tak velkolepým finále triptychu, jako spíš louhem jednoho z nejdůležitějších alb, které v České republice po roce 2000 vyšlo – a také nejistým hledáním dalších forem vyjádření.

Autor je hudební publicista.

 

A2LARM