Zdaňte zisky, ne práci


Předseda Senátu Milan Štěch zahájil válku proti OSVČ. Štve tím proti sobě dvě skupiny chudých – naprosto zbytečně a hloupě.

Milan Štěch (ČSSD) vyvolal rozruch nedávnými výroky o zvýšení pojistných odvodů pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Tito lidé jsou podle něj „pseudopodnikatelé“, kteří jen parazitují na systému – na rozdíl od zaměstnanců a „skutečných podnikatelů“. Štěch tím předvedl, jak snadno jde štvát lidi proti sobě, aniž by se řešily skutečné problémy. Přitom není jasné, proč to vysoce postavený funkcionář sociálních demokratů, kterým dnes strmě klesají preference, dělá.

Prekérní život OSVČ

Milan Štěch prohlásil, že je u nás „velká skupina lidí, kteří pracují jako OSVČ a nejsou z národohospodářského hlediska efektivně využití“. Ve svém pohnutí mysli rozdělil občany na „skutečné podnikatele“, kterých si prý váží, a „pseudopodnikatele“, kteří se údajně jen vezou na systému. Těmito „pseudopodnikateli“ myslel OSVČ, kteří platí na zdravotním a sociálním pojištění méně než tradiční zaměstnanci. A proto přišel s myšlenkovou perlou – navrhl, aby se odvody OSVČ rovnou zvedly na úroveň zaměstnanců. Ožebračování OSVČ totiž povede k tomu, že tito lidé raději opustí své „pseudoživnosti“, vyjdou vstříc světlým zítřkům a nechají se zaměstnat třeba v továrně.

Pokud neustále slyšíme, že nebude na důchody, protože je nebude mít časem kdo platit, řešení je nasnadě. Chtělo by to pořádně zdanit ty nejbohatší, tlačit na vyšší mzdy a více využívat taková opatření, jako je daň z nemovitosti nebo progresivní daň.

Proti Štěchovi se zvedl odpor. Živnostenská asociace sice uznala, že OSVČ platí na odvodech méně než zaměstnanci – v případě sociálního pojištění o 53 procent a u zdravotního pojištění o 41 procent. Zároveň ale upozornila, že malí podnikatelé nemají nárok na ošetřovné, placenou dovolenou, nemocenské pojištění dostávají až po čtrnácti dnech nemoci a za škody ručí celým svým majetkem. Jinými slovy, ani oni nemají na růžích ustláno.

Štěch byl předvídatelně označen za bolševika, který chce živnostníky zlikvidovat. A zároveň se rozvířila pro Čechy typická debata o tom, kdo je vlastně „poctivý podnikatel“. Jenže jádro problému je jinde. K OSVČ, kterých je u nás necelý milion, patří jak drobní obchodníci, tak třeba překladatelé a tlumočníci, novináři, matky samoživitelky, umělci, různí specialisté a podobně. Obvykle se pohybují od zakázky k zakázce, musí být vždy připravení, flexibilní a nemají nic jistého. Na jedné straně jsou mezi nimi rozdíly – ajťák na volné noze si nepochybně vydělá víc než novinář. I tak je ale spousta OSVČ zářným příkladem prekérní práce, při které nemáte kontrolu nad svým časem ani životem.

Časy se mění

Štěchovy výroky ukazují dva zásadní lapsy. Zaprvé, pokud zlikvidujeme OSVČ, těžko říct, kdo a za jakých podmínek tyto lidi zaměstná. Freelance překladatel si jistě může sednout za kasu v supermarketu, ale tím si moc nepomůže. Štěch jaksi zapomněl, jak rozšířená je u nás praxe zaměstnávání lidí na špatně placené částečné úvazky a různé bullshitové smlouvy – nemluvě o plýtvání vzděláním a lidským potenciálem, které to přináší.

A navíc, současné trendy jdou úplně opačným směrem, než si myslí Štěch. Nežijeme už v éře průmyslového kapitalismu ani silného sociálního státu. Naší „konkurenční výhodou“ je nízká cena práce oproti Západu – mzdy jsou stále malé a zlepšení přichází zoufale pomalu. Velké firmy mají navíc tendenci nakupovat jen jednorázové služby, dochází k flexibilizaci pracovních kontraktů a deklasování celých profesí. Pokud by tedy Štěch chtěl nahnat OSVČ do klasických zaměstnání, musel by nejprve vymyslet, jak zatlačit na zaměstnavatele, aby pro ně vytvořili důstojnou práci a podmínky k žití.

Ždímejte zisky, ne lidi

Podle nové studie OECD má Česko jedno z nejvyšších zdanění práce na světě. Překonali jsme tím i skandinávské země proslulé vysokými daněmi, jako je Dánsko, Švédsko a Norsko. Má to ale háček – průměrná mzda v severských státech je zhruba čtyřikrát vyšší než u nás. K tomu si přidejme každoroční odliv peněz do daňových rájů a rovnou daň místo zoufale potřebné (a dobře nastavené) daňové progrese. Sociální demokrat Štěch to ale přehlíží a kráčí ve stopách Miloše Zemana, který v minulosti proti OSVČ taky brojil. Jenže tím, že proti sobě postaví zaměstnance a OSVČ, nevyřeší nic.

Většina lidí v České republice se musí protloukat životem a nezajímá je, jestli jsou „efektivní pro tvorbu HDP“. A pokud neustále slyšíme, že nebude na důchody, protože je nebude mít časem kdo platit, řešení je nasnadě. Chtělo by to pořádně zdanit ty nejbohatší, tlačit na vyšší mzdy a více využívat taková opatření, jako je daň z nemovitosti nebo zmíněná progresivní daň. Jak nedávno připomněl sociolog Daniel Prokop, bylo by fér výrazně snížit daně nejchudším – třeba lidem s příjmy do dvanácti tisíc, kteří dnes platí, až se z nich kouří a skoro nic jim nezbyde. Sečteno a podtrženo, do vysněné Skandinávie, kterou se sociální demokraté rádi ohání, nedojdeme tak, že si došlápneme na ty dole. Místo toho tu máme rostoucí chudobu a široce rozšířený pocit nespravedlnosti. A přitom by nám stačilo málo – neždímat většinu lidí a přestat štvát chudé proti sobě. Dojde to i ČSSD, která v preferencích čerstvě spadla na dvanáct procent těsně před ODS?

Autor je šéfredaktor Alarmu.

 

A2LARM