Filosof Siyaveş Azeri působil na univerzitě v tureckém Mardinu. Před rokem však byl vyhozen z práce v důsledku čistek, které rozpoutal režim prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Turecká vláda totiž v červenci 2016 potlačila pokus o puč a zahájila vlnu represí, které postihly statisíce lidí. Jak zpackaný převrat probíhal? Může se Erdoğan udržet u moci? A proč dnes v Turecku i jinde sílí vliv politického islámu?
Před rokem došlo k pokusu o svržení prezidenta Erdoğana. Vy sám jste tyto události zažil na vlastní kůži. O co přesně šlo?
Pokus o puč v Turecku měl jasné příčiny a průběh. Byl to ozbrojený střet mezi dvěma křídly politického islámu. Konkrétně mezi vládnoucí stranou AKP prezidenta Erdoğana a náboženským hnutím kazatele Fethullaha Gülena. Málokdo dnes ví, že obě znepřátelené strany dlouho spolupracovaly – řadu let byly součástí jedné vládní koalice. Ale zhruba od roku 2013 začaly bojovat proti sobě. Erdoğanova vláda chtěla zavírat gülenistům školy a zakázat jejich hnutí. Jenže protistrana odpověděla obviňováním Erdoğana a jeho lidí z korupce. Od té doby mezi nimi probíhal střet, který vyvrcholil pučem v červenci 2016.
Kdo konkrétně stál v čele převratu?
Vedli ho gülenisté. To je náboženská sektu, kterou založil zmíněný turecký kazatel Fethullah Gülen. Mají stoupence ve více než sto třiceti zemích světa a zvlášť v Turecku jsou ohromně vlivní. Gülenisté získali velkou moc v armádě a justici.
Pokus o puč ale skončil fiaskem – Erdoğan upevnil svoji moc a vzbouřenci byli pozavíráni. Nebo je to složitější?
Puč opravdu skončil porážkou gülenistů. Postavily se proti nim vojenské jednotky věrné Erdoğanovi. Musíme si ale uvědomit, že převrat byl mimořádně zpackaný. Informace o něm se nepodařilo utajit, datum puče se posunulo o několik dní a sám Erdoğan o něm dopředu věděl. Důsledkem samozřejmě byly rozsáhlé čistky. Desítky tisíc lidí skončily ve vězení. Kolem sto padesáti tisíc lidí bylo vyhozeno z práce – vojáci, policisté, lékaři, vědci nebo učitelé. Sám jsem přišel o místo vysokoškolského profesora na univerzitě v Mardinu. Represe samozřejmě nejhůře postihly skutečné i domnělé gülenisty.
V roce 2019 se budou konat prezidentské volby. A pokud opozice postaví dobrého kandidáta, věřím, že Erdoğan nemá šanci. Režimní represe postihly statisíce lidí. Ti všichni mají rodiny, které jsou pořádně naštvané.
Proč se gülenisté rozhodli provést převrat?
Puč byl vyvrcholením dlouholeté nespokojenosti a třídního konfliktu, který probíhá v turecké společnosti. Gülenisté věřili, že mají podporu většiny lidí. V Turecku totiž v posledních letech sílí odpor proti prezidentu Erdoğanovi. Nejznámějším projevem byly masivní protesty v parku Gezi v Istanbulu v roce 2013. Lidé protestovali za svobodu tisku, projevu a shromažďování a proti rostoucímu vlivu politického islámu. Demonstrace tehdy probíhaly po celém Turecku, zúčastnilo se jich několik milionů lidí a dodnes se přirovnávají k americkému hnutí Occupy. Erdoğanův režim pak zareagoval velmi tvrdě, ale i tak to byl důkaz velké nespokojenosti s jeho vládou.
Proč je turecká společnost nespokojená?
Zhoršuje se ekonomika. Když v roce 2003 Erdoğan nastoupil do vlády, vypadalo to slibně. Hospodářství rostlo. Jenže růst nebyl založený na reálné výrobě, ale na přítoku peněz ze zahraničí a zadlužování. V Turecku je poměrně vysoká nezaměstnanost. Oficiálně se tvrdí, že v zemi je jedenáct procent nezaměstnaných, ale skutečné číslo je mnohem vyšší. Nejhůře jsou na tom mladí lidé ve věku mezi osmnácti a pětadvaceti lety – bez práce je jich kolem čtyřiadvaceti procent. A to nepočítám sezónní dělníky, chudé zemědělce a lidi v neformální ekonomice, kterých je spousta, sice nějakou práci mají, ale třou bídu.
Myslíte, že prezident Erdoğan v čele země selhal?
V zásadě ano. Erdoğan je reprezentant politického islámu, který byl na začátku favoritem západních zemí – Evropské unie a USA. Západní politici si mysleli, že Erdoğan udrží Turecko pod kontrolou a vytvoří dobré podmínky pro příliv zahraničního kapitálu. Jenže časem se ukázalo, že to prostě nedokáže. Proto mu zhruba v letech 2011 a 2012 omezili podporu. A to silně znepokojilo bohaté turecké podnikatele. Ti totiž nemají jinou šanci jak zbohatnout než prostřednictvím spolupráce se Západem a EU. Turecká buržoazie se proto dnes staví proti Erdoğanovi, kterého považuje za překážku růstu a pokroku.
Erdoğan a nejbohatší vrstvy turecké společnosti tedy stojí proti sobě?
Dám vám konkrétní příklad. Po porážce puče v roce 2016 Erdoğan vyhlásil v Turecku výjimečný stav, který trvá dodnes. To znamená, že země je v hluboké krizi a vláda nedokáže kontrolovat společnost mírumilovnými prostředky. Potřebuje k tomu represe, zatýkání, zastrašování, zavírání novinářů a podobně. Vláda navíc konfiskuje továrny, podniky a masmédia. A bohatým tureckým podnikatelům se to samozřejmě nelíbí. Důsledkem je totiž zhoršení podmínek pro byznys a oběh kapitálu v zemi. Erdoğan se podnikatelům snaží namluvit, že je díky výjimečnému stavu chrání a drží na uzdě odbory a stávkové hnutí. Ale turecká buržoazie dobře ví, že to tak není, že hospodářství je v krizi a Erdoğan je idiot.
Myslíte, že se Erdoğan udrží u moci ještě dlouho?
V roce 2019 se budou konat prezidentské volby. A pokud opozice postaví dobrého kandidáta, věřím, že Erdoğan nemá šanci. Režimní represe postihly statisíce lidí. Ti všichni mají rodiny, které jsou pořádně naštvané. Nedávno se v Turecku konal pochod za spravedlnost. Vyjadřoval protest proti masovému zatýkání a perzekucím. Podle istanbulské policie se ho zúčastnilo přes milion lidí. A pochod v průzkumech podpořilo přes šedesát procent turecké populace. Většinová společnost tedy věří, že v Turecku není spravedlnost. A to je velký problém.
Turecko se dlouho považovalo za relativně sekulární zemi. Sám ale zmiňujete rostoucí vliv politického islámu. V čem konkrétně se to projevuje?
Všechny sféry turecké společnosti se podřizují náboženství. Třeba před několika dny byly schváleny nové školní osnovy, které ruší výuku evoluční teorie. Snižuje se počet hodin fyziky a matematiky. Naopak se zvyšuje počet hodin náboženství a studenti se podle osnov mají učit o džihádu. Zakazuje se konzumace alkoholu a pití na veřejných místech. Ženy jsou tlačeny na okraj společnosti. Každý den slyšíme zprávy o útocích na ženy kvůli jejich „nevhodnému“ oblékání a podobně. Zrovna příští týden má proběhnout protest proti rostoucímu útlaku žen.
Jak to, že tolik vzrostl vliv islámu?
Jde o dlouhodobý proces, který má kořeny ve studené válce. Musíme ale odlišovat. Mluvím o politickém islámu – tedy o politickém hnutí, nikoli o náboženství jako takovém. Velkým podporovatelem politického islámu byly Spojené státy. Americká vláda se totiž od sedmdesátých let snažila vytvořit takzvaný zelený pás islámských zemí proti SSSR. Podporovala mudžahedíny v Afghánistánu, Írán (přinejmenším do únosu rukojmích na americké ambasádě v roce 1979), Pákistán a různé další islámské politiky. V roce 1980 došlo v Turecku k vojenskému převratu, po kterém prudce zesílil vliv stoupenců politického islámu. Měli podporu ze Západu proto, že se označili za hráz proti vlivu SSSR a „ateistického komunismu“. Turecký stát se pak otevřel vlivu náboženských sekt. Islám navíc slouží jako anestetikum pro chudé, kterých je víc než dost.
Vy sám jste ateista?
Jsem ateista a levičák. Neupírám nikomu svobodu vyznání, ale nemám rád takové projevy náboženství, které omezují osobní svobodu. Ať se křesťané nebo muslimové klidně modlí pětkrát denně. Já ale chci mít právo pětkrát denně zakřičet: „Bůh neexistuje!“ Respektuju muslimy jako lidi, ale nesouhlasím s tím, čemu věří. Věřím, že existují univerzální lidská práva. Děti mají žít šťastný život, lidé nemají hladovět, mají mít slušné bydlení a mají žít důstojně. Pokud se ale v rámci náboženství utlačují ženy, jsem rozhodně proti. A nemyslím si, že jsem islamofob. Zrovna tak se mi nelíbí obřezávání chlapců v judaismu. Věřím, že děti by měly být ušetřeny vlivu náboženství. Ať se pro víru rozhodnou až v dospělosti a svobodně.
Proč podle vás sílí vliv pravicových politiků, jako je Donald Trump, který se netají svým odporem k muslimům?
Je to důsledek selhání levice. A taky důkaz velkých problémů západních společností. Pořád se mluví o potížích s integrací muslimů v Evropě a USA. Jenže problém spočívá jinde. Když muslimovi řeknete, ať nepřechází na červenou, bude to respektovat. Když ale muslimy přestěhujete do ghett a izolujete je, zůstanou uzavřeni ve vlastním světě. Ghettoizace muslimů v Evropě není jejich vina – je to důsledek západní politiky, která to takhle nastavila. A přišla s ní pravice, která ghettoizaci od šedesátých let nařídila. A přitom pravice dnes paradoxně křičí, že muslimové se nechtějí integrovat a svádí veškerou vinu na levici. Je to k smíchu.
Jaké by podle vás mělo být řešení?
Západní společnosti musí vymáhat dodržování zákonů u všech lidí bez rozdílu. Ať si lidé věří, čemu chtějí. Ale ať přitom neubližují druhým. A pokud to dělají, musí je postihnout trest. Ve všech civilizovaných zemích platí zákaz pití alkoholu pro děti do osmnácti let. A zrovna tak by měl platit zákaz vstupu dětí do mešit, kostelů a synagog. Anebo jiný příklad. Žil jsem čtrnáct let v Kanadě. A muslimské rodiny tam mají zvláštní právo – můžou zakázat svým dcerám, aby se šly koupat spolu s ostatními dětmi. Takhle to ale nejde. Pokud je něco dobré pro bílé děti nebo muslimské chlapce, proč by to nemělo být dobré i pro ostatní? Samozřejmě nejde kontrolovat lidi, co všechno dělají doma v soukromí. Ale pokud bychom důsledně vymáhali dodržování zákonů, potomci muslimů by měli větší šanci bránit se proti destruktivním projevům náboženství.
Zmínil jste selhání levice. V čem konkrétně se projevuje?
Dnešní debaty o náboženství a islámu jsou ve skutečnosti dost podružné. Levice je příšerně defenzivní a nechává si vnucovat témata svými protivníky. Vezměte si, jak to vypadalo v šedesátých letech, kdy byla levice silná a sebevědomá. Mluvilo se o boji za lepší svět a překonání třídní společnosti. Nikdo neřešil, jestli máme respektovat obřízku u chlapců. Současná levice se chová dětinsky, protože postrádá jasné poselství, kterým by oslovila lidi. Musíme se znovu učit od klasiků. A pokud nám lidé nerozumí, měli bychom mluvit ještě srozumitelněji.