Cesta do křemíkového otroctví


Digitální platformy proměňují svět práce a zábavy. Vyvíjejí pokročilou umělou inteligenci, bez které se v budoucnu neobejde provoz klíčových infrastruktur.

Nová centrála Applu má představovat nekonečno a věčnost – připomíná chrám digitálního kapitalismu

Ráno mě budí aplikace, která snímá pohyby a zvuky mého těla a na základě jejich analýzy mě budí v lehkém spánku. Údajně bych měl být po probuzení čilejší a lépe odpočatý do práce. Hned po zaklapnutí budíku nutkavě beru telefon do ruky, zapínám zvuk i připojení a po zbytek dne zůstávám online. Dříve jsem se šel opláchnout a snídat, dnes před tím stihnu poprvé scrollovat Facebook, přečíst pár tweetů a zkontrolovat redakční chat. Pracuji ve spánku pro firmu, která sbírá data z chytrých budíků, hned po probuzení začínám vydělávat Facebooku interakcemi na síti a ještě před snídaní už „opravdu“ pracuji, když čtu noční redakční komunikaci. Být online je nutnost a pro novináře digitálního média to platí dvojnásob.

Čas strávený mimo připojení k digitálním platformám se stále zkracuje a neustále roste tlak okolí na to, být neustále dostupný, responzivní a připravený interagovat – tedy pracovat. Do občasných offline chvil se pomalu vkrádá neodbytný pocit viny za to, že se člověk fláká nebo že mu uniká něco podstatného nebo neodkladného. Podobný sžíravý pocit doprovází pohled na kupící se nepřečtené zprávy a e-maily ve schránce. Návrat z případné delší offline dovolené s sebou nese bolestivou nutnost scrollovat kamsi do minulosti a přehrabovat se ve zprávách, na které někdo očekával okamžitou odpověď před týdnem.

Digitální technologie umožňují dokonalé splynutí práce a volného času – můžeme se současně bavit i pracovat pro globální korporace bez nároku na mzdu. Stačí, když jim s každým dotykem displeje poskytujeme detailní informace o našem jednání a myšlení.

Žurnalistická profese se podřizuje principům fungování digitálních platforem jako Google, Facebook nebo Twitter, které samy o sobě představují média naprosto nové kvality. Nasávají a kapitalizují obsahy ostatních médií i informace sdílené jednotlivými uživateli, jejichž závislost na platformách současně roste. Tajemné algoritmy pak určují distribuci informací a obsahů tak, aby zvyšovaly zisk platformy. Úspěch a dopad novinářské práce se měří dosahem facebookových příspěvků, počtem interakcí a měřením Google Analytics, čtenost a šíření obsahu je navíc možné sledovat v reálném čase. Úspěch nebo neúspěch na síti ovlivňuje náladu v redakci, sebehodnocení i vzájemné vztahy. Nezávislost média je iluze – každá editorka, šéfredaktorka i novinář se dnes chtě nechtě musí vztahovat k algoritmům, které rozhodují o tom, komu v jakém kontextu se výsledky jejich práce zobrazí.

Potěmkinova křemíková vesnice

Skvělý nový způsob života na obrovském křemíkovém těle digitální infrastruktury dopadá na psychiku, ovlivňuje mezilidské i ekonomické vztahy a nově definuje politiku. Důsledky jsou nedozírné a cesta zpět neexistuje, letíme kamsi do neznáma – k novým konfiguracím vztahů, rozpuštění společenských rolí a ustavení nových. Takzvaná ekonomika sdílení připomíná Potěmkinovu vesnici, ve které můžeme konečně prodat sousedům jablko z vlastní zahrady, pronajmout na víkend pokoj nebo auto přátelům a tvářit se u toho, že věci společně sdílíme zatímco se navzájem kasírujeme.

Digitální platformy umožňují vydělávat na věcech, které se dříve nacházely mimo směnné vztahy a snaží se úpěnlivě uchovávat étos komunitního sdílení i ekologičnosti. Platformy tak úspěšně parazitují na společnostech, kde mediánová mzda nestačí na pořízení vlastního důstojného bydlení nebo jiných výdobytků propadající se střední třídy. Trvale nízké mzdy a rostoucí životní náklady zvyšují tlak na to, aby měl člověk tři i více menších zaměstnání.

Prekérní pracovní podmínky jsou navíc doprovázeny velkým tlakem na výkon, sebedisciplinaci a flexibilitu, které ústí ve sdílený pocit vyhoření a normalizaci úzkosti a depresí. Nový modus fungování kapitalismu poháněného infrastrukturou digitálních platforem se vyvinul mimořádně rychle a plynule, takřka bez možnosti odporu. Podobně jako se chytré telefony staly přirozenými prodlouženými orgány lidských těl – podmanivý design, hladký povrch a dotykový displej jsou dnes už téměř nepostradatelnými protézami člověka.

Digitální korporace chrlí stále další senzory nabité přístroje, které můžeme oblékat a nosit na těle při každodenních aktivitách. Monitorují náš zdravotní stav, teplotu, tlak i srdeční rytmus. Objekty denní potřeby se stávají součástmi internetu věcí, který je nekonečnou studnicí dat o jejich uživatelích. Informace jsou tou nejžádanější komoditou a senzory snímaný svět věcí a lidí se stal zlatým dolem. Jestliže je chytrý telefon prodlouženou končetinou člověka, pak se člověk sám stává součástkou globálního stroje, který vytěžuje jeho kognitivní schopnosti a získanými daty krmí rychle se rozvíjející umělou inteligenci.

Flákání v digitálním věku

Minulé generace vedla vzpoura proti systému k alternativním hnutím a komunitám, jako byli třeba hippies, kteří experimentovali s jiným uspořádáním vztahů a inspiraci hledali v psychedelických drogách. Ne náhodou právě z bohémské kontrakultury San Franciska konce šedesátých let vzešla silná generace, která věřila, že technologie dokáží naplnit ideál lidské svobody. Technologický determinismus se spojil s libertariánským individualismem a dal vzniknout takzvané kalifornské ideologii, která se rozšířila mezi nově vznikající třídou vynálezců, designérů, IT a kognitivních vědců nebo vývojářů. Z tohoto mimořádného tvůrčího kvasu na západním pobřeží USA vzešly dnes mocné digitální korporace, jejichž zakladatelé vyznávají podivné pravicové evangelium, ve kterém se mísí anarchistický odpor ke státu s technooptimismem a ekonomickým liberalismem.

Společnost přepracování má i dnes své odpadlíky, kteří před světem výkonu a účelnosti unikají. Nové formy práce vyžadují také jiné způsoby, jak se lopotě vyhnout. Mladí lidé, kteří vyrostli obklopeni digitálními technologiemi, nachází stále častěji únik ve fikčních světech počítačových her. Rozsáhlá studie Národní kanceláře pro ekonomický výzkum Spojených států dokazuje, že mladí muži ve věku 21–30 let mezi roky 2000 a 2015 odpracovali o dvanáct procent méně hodin než v dřívějších letech. Generace starších Američanů mezi 31 a 55 lety odpracovala ve stejném období jen o osm procent méně času než dřív. Autoři výzkumu dokládají, že za čtyřprocentním mezigeneračním rozdílem stojí právě výrazný nárůst obliby videoher a trávení volného času u počítače.

Mladí muži strávili u obrazovek v roce 2015 o téměř padesát procent víc času než v roce 2004. Nezaměstnaný mladý Američan dnes prosedí u počítače průměrně asi 520 hodin ročně a z toho většinu času zabírá hraní. Méně času věnují dokonce i setkávání s přáteli a blízkými nebo domácím pracím. Ženy tráví volný čas u počítačů a her podstatně méně nejspíš proto, že se stále daleko více věnují péči o domácnost – namísto hraní vaří, uklízejí, starají se o ostatní členy domácnosti a ve volném čase vyhledávají jiné druhy zábavy.

Boti místo bankéřů

Teoretik McKenzie Wark tvrdí, že mód produkce poháněný platformami je ve svých důsledcích horší než kapitalismus podle klasické marxistické definice. Úroveň vykořisťování a komodifikace i těch nejintimnějších aspektů života je nesrovnatelná s předdigitálním světem. Seznam povolání, která budou „uberizována“ a automatizována, se neustále rozšiřuje. Například v roce 2000 pracovalo v centrále banky Goldman Sachs’s asi šest set burzovních makléřů, kteří byli symbolem finančního kapitalismu. Dnes jedna z největších světových bank zaměstnává pouze dva, protože zbytek jejich práce vykonají roboti. Jeden ze tří amerických pracovníků je nezávislý dodavatel bez zaměstnanecké smlouvy.

Technologické revoluce a vývoj moderních přístrojů měly přinést lidstvu osvobození od každodenní dřiny. Namísto toho nám kapitalismus přinesl pravý opak – lidé tráví dál v práci většinu života a důraz na produktivitu stále roste. Převládá představa, že práce je základním předpokladem lidské důstojnosti: ten, kdo nepracuje, je člověk nižší kategorie a nezaslouží si žádné slitování. Kvůli kultu disciplíny a tvrdé práce je obtížné si vůbec představit, že bychom mohli pracovat méně a naplnit svůj život jinak a mnohem radostněji. Chápání práce i volného času se během posledních let proměnilo a digitální technologie umožňují jejich dokonalé splynutí – můžeme se současně bavit i pracovat pro globální korporace bez nároku na mzdu. Stačí, když jim s každým dotykem displeje poskytujeme detailní informace o našem jednání a myšlení. Před prací je navíc stále obtížnější uniknout, protože se jejímu výkonu neustále přizpůsobuje infrastruktura okolního světa.

Pokud chceme porozumět současnému i budoucímu kapitalismu, pak musíme zaměřit pozornost na Silicon Valley spíš než na Wall Street. Pouze pět firem – Amazon, IBM, Facebook, Google a Microsoft – disponuje pokročilou umělou inteligencí, která bude v blízké budoucnosti zásadní pro provoz klíčových infrastruktur dopravy nebo zdravotnictví. Korporace dokázaly v důsledku liknavosti regulačních úřadů Spojených států mimořádně rychle monopolizovat sektor digitální ekonomiky a stát se nepostradatelnými. Strategickou technologii budoucnosti mají v rukou firmy, které pro své zaměstnance budují okázalé chrámy symbolizující jejich nekonečnou moc. Alphabet, mateřská firma Googlu, hodlá vystavět vlastní futuristická města, naprosto nezávislá na platných směrnicích. Pokud se nenajde politická síla, která dostane pětici digitálních gigantů pod demokratickou kontrolu, pak míříme do dystopické budoucnosti mimo rámec naší představivosti.

Autor je redaktor Alarmu.

 

A2LARM