Má black block ještě smysl?


Policie protesty v Hamburku nezvládla a některé střety sama vyprovokovala. Rioty vyvolaly debatu o násilí a protestních taktikách na levici.

Páteční den začal pro účastníky protestů proti summitu G20 úspěšně. Kolem šesté hodiny ráno se scházeli aktivisté a aktivistky, kteří se chystali na blokádu kongresu G20 i hamburského přístavu. O hodinu později už mířily první protestní skupiny do modré zóny a po menších konfliktech s policií se všechny dostaly do cíle. Kolem osmé hodiny první blokáda zatarasila přístupovou cestu do kongresového centra a brzy nato se podařilo zastavit i provoz v přístavu. Protesty narušily jednání G20 a Donald Trump nebyl jediný, kdo přišel pozdě. Blokády byly kreativní a veselé: cyklisté zastavovali auta delegací G20, o kus dál kropila vodní děla demonstranty vybavené nafukovacími krokodýly a delfíny, skupiny v růžovém tancovaly na ulicích. Policisté se rozčilovali, ale bylo to spíš legrační než konfliktní.

V alternativním centru medií „FC MC“ se konala tisková konference o demonstraci Welcome to Hell. V médiích se objevily zmínky o tom, že jednání policie ve čtvrtek večer bylo protizákonné a že policie ohrozila životy účastníků. Čtyři tisíce studentů pak pochodovaly městem v rámci „školské stávky“ (Bildungsstreik). Ve tři hodiny odpoledne se studenti potkali s druhou vlnou blokád, které se tentokrát chtěly dostat do druhé červené zóny kolem Labské filharmonie, kde se měl konat koncert pro lídry G20. Kolem patnácti tisíc lidí odešlo od Millerntor u stadionu St. Pauli směrem k filharmonii. U Landungsbrücken policie utočila na protestující vodním dělem a pepřovým sprejem a demonstraci zastavila, koncert přesto začal s zpozděním. Organizátoři blokád vyhlásili, že považují den protestů za úspěšný. Summit nemohl probíhat podle plánu a politici pocítili odpor protestujících a jejich požadavek úplně jiné politiky – abychom zachránili klima, aby se už nikdo neutopil v Středozemním moři, aby všichni na planetě mohli žít společně v míru. Pak se ale věci obrátily k horšímu.

Hořící barikády a násilí v Schanze

Brzy se objevily zprávy, že v Altoně kdosi zapálil asi třicet běžných aut, ne luxusní značky, ale menší a levnější auta. Policie na místě údajně nebyla. Večer pak tajný policista v Schanze vystřelil do vzduchu, protože si mylně myslel, že muž, který se hádal s maskovanými lidmi, byl jeho kolega. O několik hodin později, kolem půlnoci, už ve městě převládl chaos a nikdo nevěděl, co se ve skutečnosti děje. Policie zažádala o posily, protože ani dvacet tisíc nasazených příslušníků nezvládlo dostat situaci pod kontrolu.

Shromáždění bylo klidné až do chvíle, kdy přijela policie a začala vodním dělem vyklízet ulici. Tím opět vyvolala násilné nepokoje. V úzkých uličkách se šířila panika, lidé skákali přes ploty a cpali se do vchodů domů.

Ve čtvrti Schanze kolem squatu Rote Flora hořely barikády, lidé rabovali obchody O2, Apple, supermarket REWE a drogerie. Policie se tam několik hodin neukázala a tvrdila, že nemohla do čtvrti vstoupit kvůli příliš velkému riziku. Ostatní lidé se ale nebáli – po ulicích se tou dobou ještě procházeli turisté, účastníci demonstrací i obyvatelé čtvrti. Místní se dostali do ohrožení, až když přijela policie, která přenesla boj z ulic do bytů. Speciální jednotky se násilně vlamovaly do dveří, ale dodnes není jasné, co tam přesně hledaly. Policie zatím ani neodpověděla na otázku, jaké speciální jednotky byly nasazeny. Zprávy očitých svědků mluví o SEK (Spezialeinsatzkommando), GSG9 (Grenzschutzgruppe 9) a rakouské speciální jednotce WEGA (Wiener Einsatzgruppe Alarmabteilung).

Policie před zásahem ohlásila, že mají odejít žurnalisté a nezúčastnění kolemjdoucí. Jediným zdrojem nebezpečí pro novináře přitom byla v tu chvíli samotná policie. Výzvu k opuštění prostoru je tedy možné chápat jako snahu omezit právo novinářů informovat o dění. Jeden novinář, který několik let pracoval v Iráku a v jiných válkou zmítaných zemích, prohlásil, že to byl jeho nejhorší zážitek z nasazení. Přestože byl výrazně označený, policisté na něj údajně zaútočili prostředkem silnějším než pepřový sprej. „Ihned jsem zkolaboval,“ napsal potom, a dodal, že ho zachránili kolemjdoucí. Jiní novináři zase uvedli, že jim policie řekla, že „končí svoboda tisku“.

Reportérka deníku Tageszeitung zase popsala, že jí policisté nechtěli věřit, že je novinářka, protože neměla kameru: „Když nemáte kameru, nejste žurnalistka!“ Když trvala na tom, aby zkontrolovali její novinářský průkaz, tak jí policista řekl, že „ženy pořád musí tolik mluvit“. Že při „varování“ policie nešlo o bezpečnost žurnalistů nebo nezúčastněných, je zřejmé i z jiných zpráv. Danijel Majic, reportér Frankfurter Rundschau, byl svědkem toho, jak jeden člověk seděl ve vchodu do domu a čekal, až bude moct odejít. Když k němu přišli policisté, bez řečí mu praštili hlavou proti zdi. Přestože spolupracoval, nebránil se a ani nebyl zatčen, policisté ho dál sexisticky a rasisticky uráželi a mlátili. Dostal se pak do vězení, kde mu ošetřili krvácení až po pěti hodinách. Po jedenácti hodinách ho bez vysvětlení zase propustili.

Bulvár, hoaxy a „lidský odpad“

Kolem summitu G20 se objevilo několik falešných zpráv, které se týkaly hlavně zranění policistů. Dosud se na webu šiří lživá zpráva, že má policista proraženou lebku po úderu železnou tyčí. Podle prohlášení policie pouze někdo ve čtvrtek používal k obraně plastovou tyč. Další lež, která se šiří na internetu spolu s výzvou k peněžní sbírce, se týká útoku na policistu světlicí. Začal dokonce hon na muže, který na jedné fotografii stál vedle policisty ležícího na zemi. Sama policie prohlásila, že v tomto případě k útoku vůbec nedošlo a že je muž na fotce nevinný. Za rozšířením této zavádějící zprávy stojí německé bulvární noviny Bild, které zveřejnily sérii obrázků z protestů a vyzývaly čtenáře, aby hledali lidi na fotkách. Policie to dementovala s tím, že po lidech nepátrá a s deníkem Bild nespolupracuje. Pravicové strany začaly volat, že je načase vzít spravedlnost do vlastních rukou. Objevily se názory, že by měla policie demonstranty „konečně zastřelit“ nebo že je potřeba znovu otevřít koncentrační tábory. Země by podle některých měla být znovu „očištěná od lidského odpadu“, který představují všichni odpůrci summitu.

Nenásilí bylo nakonec marné

Velká demonstrace „Solidarita bez hranic místo G20“ se v sobotu mohla konat téměř bez obtíží. Účastnilo se jí až sto tisíc lidí a proběhla zcela bez násilností. I přesto, že se jednalo o pokojné shromáždění, policie demonstraci bezdůvodně narušila. Později policisté zase prohlásili, že zasáhli kvůli maskování demonstrantů a že údajně v davu našli hledanou osobu. Když končila demonstrace na Millerntorplatz u stadionu St. Pauli, byl na chvíli klid. Lidé seděli na zemi a poslouchali projevy, obědvali a čekali na koncert, policie však obklíčila park na kraji náměstí a začala je lustrovat. Když došlo k nasazení vodních děl, situace připomínala demonstrace v Rostocku v roce 2007 proti summitu G8. I tehdy policie útočila na demonstrace v místě jejich ukončení a vyvolala tím pouliční bitvu. Aktivisté a aktivistky se tehdy stejně jako v Hamburku pokoušeli lidským řetězem ochránit shromáždění a zabránit panice.

Policie obklíčila a prohledávala kempy i park za Rote Florou nebo vedle Millerntorplatz. Údajně hledali cizince, kteří byli odpovědní za nepokoje v Schanze – zaměřili se na Italy, Řeky, Francouze a Španěly, o kterých policie už před několika týdny prohlašovala, že jsou prý „trénovaní pro útoky na policii“. Policie se snažila zabránit aktivistům cestujícím z Itálie, aby překročili hranice Německa. V sobotu ale soud rozhodl, že je zákaz protiprávní a i poslední aktivista zatčený na letišti v Hamburku byl propuštěn.

Večer se pak kolem tisíce lidí potkalo na křižovatce u Neuer Pferdemarkt na hranici čtvrtí Schanze, Karolinenviertel a Altona. Shromáždění bylo klidné až do chvíle, kdy přijela policie a začala vodním dělem vyklízet ulici. Tím opět vyvolala násilné nepokoje, které se dále rozšířily do čtvrti Altona. V úzkých uličkách se šířila panika, lidé skákali přes ploty, cpali se do vchodů domů a v Schanze znovu hořely barikády.

Wadde hadde Dudde da

Mezi demonstranty i obyvateli Hamburku se rozšířil názor, že velitel policejního zásahu při G20 Hartmut Dudde nastalou situaci cíleně vyprovokoval. Popěvek „Wadde hadde Dudde da“, původně refrén úspěšného techno tracku z devadesátých let, který infantilním jazykem vyjadřuje otázku „Co to tam máš?“ zněl během demonstrací jako narážka na plány policie.

Dudde je známý hlavně tím, že jsou zákroky pod jeho vedením často prohlášeny soudem za protizákonné. V roce 2015 dal například rozkaz, že po ukončení demonstrace nacistické strany NPD má projet její nákladní auto s reproduktory přes protidemonstraci, i když mohlo jet jinudy. Vyprovokoval tím konflikty mezi antifašisty a neonacisty. Šéf hamburské policie i jeho zástupce tehdy odstoupili, protože s Duddeho rozkazem nesouhlasili. Oba v minulosti vyřešili podobné situace bez problémů. Dudde je představitelem tzv. „hamburské linie“, podle které je potrestáno všechno, co teoreticky může být trestáno. Po ukončení summitu G20 se zdá, že i tentokrát soud označí zásah policie za protizákonný kvůli jeho nepřiměřenosti. Policie totiž svoje zákroky většinou ospravedlňovala tím, že měli někteří demonstranti zakryté obličeje. Maskování při demonstraci je v Německu trestný čin, ale jeho přesné vymezení je neustále předmětem soudních sporů.

Kritika násilí na levici

Zatímco Dudde nechce přiznat, že policejní strategie byla nefunkční, levice diskutuje o událostech v Hamburku a hlavně ve čtvrti Schanze. Organizátor demonstrace Welcome to Hell a mluvčí squatu Rote Flora, oba podle Duddeho velmi nebezpeční násilníci, veřejně prohlásili, že považují rabování obchodů a ničení věcí v Schanze za „nepolitický nesmysl“. Násilí podle nich sice není nutně špatné, ale nemá směřovat proti nezúčastněným a nemělo by docházet k ničení majetku lidí, kteří nenesou odpovědnost za politiku států. Mezi účastníky protestů se diskutuje, jak odškodnit postižené, kterým teď například chybí auto, a jak zabránit opakování takových událostí. Hlavní problém však organizátoři protestů vidí v tom, že násilí zastínilo jejich snahu upozornit na politické problémy. Kladou si otázky, proč se mluví o terorismu a válce, když hoří auta v ulicích, ale to, že uprchlíci umírají ve Středozemním moři, se označuje za bezpečnostní opatření.

Kritika míří především na nesmyslnost některých akcí. Když se předem ví, že policie zabrání konání demonstrace Welcome to Hell, proč se tam i přesto sejde několik tisíc lidí, kteří pak policii umožní, aby vytvořila negativní obraz protestů? Mnozí vyjadřují pochyby o tom, jestli je black block ještě funkční koncept pro velké demonstrace. Padají argumenty, že bylo možné dostat se do centra i bez černého oblečení a protestovat i tam, kde to bylo zakázané. Protestující se tak nenechali připravit o právo na protest, a přitom mohli snáz komunikovat svou kritiku a požadavky.

Zatím ještě není jasné, jaké budou mít protesty proti summitu G20 důsledky. Zatímco o zákonnosti postupu policie rozhodne soud, veřejná debata na toto téma se v Německu stále více polarizuje. Odstoupení starosty Hamburku požadují obě strany sporu – kritici policejní brutality i ti, kteří se domáhají tvrdších postupů proti demonstrantům. Jisté ale je, že hamburské události budou mít vliv i na celoněmecké volby v září.

Autorka je historička.

 

A2LARM