Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Polská soudní reforma: Kaczyński už neskrývá autoritářské ambice

Polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost převzala kontrolu nad justicí. Událost vyvolala protesty nejen v Polsku, ale i v dalších zemích Evropské unie.

Je lídr polské vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosław Kaczyński šílený? To není pokus o bulvární titulek, ale legitimní otázka, kterou se od úterní noci intenzivně zabývají polští opoziční komentátoři. Okolo půlnoci z úterý na středu se totiž v polském parlamentu odehrálo drama, do něhož předseda PiS zasáhl nečekaným způsobem. Stalo se tak v rámci probíhajícího hlasování o kontroverzní justiční reformě. Ve čtvrtek odpoledne i přes všechny možné obstrukce opozice, hrozby Evropské unie i protesty občanů tato reforma prošla. Soudy jsou nyní pod kontrolou vládnoucí strany.

Osobní vendeta

Reforma rozpustí Nejvyšší soud a jmenování nových soudců ponechává zcela v režii Práva a spravedlnosti. Vládní strana tak v praxi zničila princip dělby moci na zákonodárnou, výkonnou a justiční, jenž je pilířem liberálně-demokratického uspořádání. O to Právu a spravedlnosti nepochybně jde, ačkoli zákon prezentuje jako další z „dekomunizačních“ opatření, jež mají „očistit elity“ a navrátit soudy lidem. Hrozí zároveň, že PiS bude moct s pomocí justice ovlivňovat budoucí volby.

Když má Kaczyński nyní kontrolu nad soudy, není vyloučené, že bude chtít vyvolat soudní proces s opozičními politiky, vůči kterým pociťuje největší zášť.

Zatímco v ulicích od víkendu protestovaly tisíce lidí, o podobě zákona se vedly v parlamentu bouřlivé debaty. Opozice podala více než tisíc pozměňovacích návrhů, ty ovšem PiS, jež má v parlamentu většinu, smetlo během několika minut ze stolu. Došlo i na řadu vyostřených slovních přestřelek. Úterní výstup Jarosława Kaczyńského byl ale bezprecedentní. Ačkoli se řečníci u pultíku střídali podle předem určené procedury, Kaczyński, který je pouze řadovým poslancem a nezastává žádnou vládní funkci, se neurvale ujal slova, jak sám oznámil, „mimo proceduru“ a v hysterickém výlevu osočil opozici z vraždy svého bratra, bývalého prezidenta Lecha Kaczyńského. Doslovně řekl: „Nevytírejte svoje zrádcovské huby jménem mého zesnulého bratra. Zničili jste ho a zvraždili, jste špína!“

To jsou slova nepříčetného člověka, hluboce zasaženého nečekanou smrtí blízké osoby. Taková emoce by snad za jiných okolností byla pochopitelná. V politické aréně je ovšem nepřípustná, obzvláště od člověka, jenž ve svých rukou koncentruje nebývalou moc nad budoucností Polska. Vychází nám tedy značně znepokojující obrázek. Kaczyński zřejmě není motivován tak, jak jsme si zvykli u jiných politiků, touhou po finančním zisku či po moci nad strategickými oblastmi, jež bude moct obrátit ve vlastní prospěch. Zato asi je, tak jak nepochybně i mnozí jeho spolustraníci, čistým ideologem, který opravdu věří, že je potřeba Polsko očistit od bývalých komunistů a zavést konzervativní kontrarevoluci. Navíc je ale, zdá se, popoháněn šílenou osobní vendetou za smrt bratra, kterou připisuje liberální opozici. Právě toto iracionální přesvědčení stojí za jeho autoritářskými kroky. Když má nyní kontrolu nad soudy, není vyloučené, že bude chtít vyvolat soudní proces s opozičními politiky, vůči kterým pociťuje největší zášť.

Prezidentské veto, či unijní sankce?

Polské demokracii nezbývá mnoho nadějí. Mnozí veteráni protikomunistického hnutí Solidarita, jako bývalý disident Karol Modzelewski, spatřují nebezpečnou paralelu režimem před rokem 89. Není se co divit: Kaczyński hned na začátku svého působení ovládl Ústavní soud i „veřejnoprávní“ média, která nyní chrlí vládní propagandu nápadně připomínající zpravodajství za komunistické diktatury, do škol se plíživě dostává falešná historická politika místo dějepisu a nyní ovládl i zbytek justice. To vše ve jménu opožděné „dekomunizace“, jelikož agenti bývalého režimu jsou údajně všude. Ukazuje se tak, že nejhlasitější antikomunisté jsou také nejlepší v užívání metod svých protivníků. Liberální část opozice ovšem toto přirovnání nevyužívá příliš chytře: na jedné z víkendových protestních akcí hovořil Leszek Balcerowicz, otec polské ekonomické transformace, o „nebezpečném socialismu“ Práva a spravedlnosti. Napadat jedinou smysluplnou věc, kterou tato vláda udělala, tedy zavedení řady sociálních příspěvků, a za kterou jsou její voliči skutečně vděční, není nejlepší způsob, jak si je získat na svou stranu.

Justiční reformu ještě musí v pátek dopoledne schválit Senát, rovněž ovládaný PiS, a podepsat prezident Duda. Ten ve středu v překvapivém kroku ohlásil, že pokud jeden z navrhovaných zákonů nezohlední jeho pozměňovací návrh, bude ho vetovat. Jedná se o první příklad, kdy se Duda, obecně považovaný za loutku, rozhodl jednat samostatně. Ve výsledku ale jeho návrh nepřinesl zásadní změnu. Naděje tak opozice vkládá už jen v Evropskou unii. Místopředseda Evropské komise ve středu oznámil, že EU vážně zvažuje užití „článku 7“, jenž by Polsku pozastavil členská práva a uvalil na něj sankce. K tomu je ovšem potřeba shoda všech členských států a Viktor Orbán se jasně vyjádřil, že bude takový krok blokovat. Jedinou možností by tak bylo simultánní zahájení kárného řízení jak s Polskem, tak Maďarskem, které má na účtu také řadu porušení demokratických principů.

Tento scénář ale není příliš pravděpodobný. Otázkou navíc je, zda by ne příliš efektivní opozice dokázala na případném „trestu“ ze strany EU získat více podpory, jelikož by konečně měla pádný důkaz, že PiS skutečně jedná protiústavně, nebo zda by situaci vládnoucí PiS mohlo jednoduše využít pro vybuzení ještě více protievropských nálad a získání další podpory. Evropská komise se má vyjádřit příští týden. Do té doby zbývají protesty, kterých se ve čtvrtek večer účastnilo více než sto tisíc lidí po celém Polsku.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image