Andrej Babiš je jediný politik, který často objíždí republiku a dělá kontaktní kampaň s voliči. A jako jediný politik má taky vlastní antikampaň – tour dvou autorských dvojic: Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky s knížkou reportáží Žlutý baron a Zuzany Piussi a Víta Janečka s dokumentárním filmem Selský rozum. Obě díla jsou věnována Babišovu podnikání. Pokud je Babišova kampaň propaganda, pak Žlutý baron a Selský rozum představují kontrapropagandu. I když se podle anotace na zadní straně Žlutého barona jedná o sérii „čtivých reportáží a analýz“, jsou texty občas až publicistické a komentářové. Tím se dotváří celkový dojem, který by měl Andrej Babiš v čtenáři vyvolávat. Je to bezskrupulózní politik, kterému jde jen o dotace a vlastní byznys. Jeho „stát jako firma“ je cynický výsměch společnosti.
Redaktoři Deníku Referendum Zuzana Vlasatá a Jakub Patočka na textech o předsedovi ANO a majiteli Agrofertu pracovali dva roky a většina z jejich práce již dříve vyšla na webu DR. U knižního vydání nejde o to poskytnout levicové bublině požitek ze čtení tištěného textu. Účel je přesně opačný: z této bubliny vystoupit a dostat svoji verzi Babiše, kam to jen půjde. To se celkem daří. Žlutý Baron má úspěch, prvních deset tisíc kusů si knihkupci rozebrali, musel se udělat dotisk a tvůrci informují o plných sálech v maloměstech po celé republice. Masovému prodeji knihy určitě pomáhá i téměř dumpingová cena sto korun a na akcích s knížkou spojených dokonce jen padesát (na druhou stranu sám Babiš rozdává knížky o sobě zadarmo a všude možně). Tvůrci se dočkali i žaloby od samotného Vodňanského kuřete za reportáž o pracovních podmínkách v tomto podniku.
Obraz českého podnikatele
Reportáže celkem spolehlivě rozbíjejí obraz Babiše jako řádného a poctivého podnikatele a politika, kterému jde pouze o veřejné blaho. Tématicky se reportážní texty dají rozdělit do dvou kategorií, podle typu „akvizic“: Babiš získávající firmy a Babiš pobírající dotace. Tzv. nepřátelské převzetí Agra Jevišovice, Kosteleckých uzenin nebo zemědělského družstva v Hustopečích ukazují Babiše jako manipulátora a obratného zákulisního hráče. V případě Jevišovic i Kostelce využil Babiš okamžiku, kdy se firma dostala do finanční tísně, které Babiš opakovaně využil a firmu postupně výhodně odkoupil. Toto si mohl dovolit i kvůli tomu, že v zemědělství a potravinářství má už nějakou dobu dominantní postavení, které dál rozšiřuje. Odkup Agra Jevišovice přišel po převzetí Kosteleckých uzenin, kam Agro dodávalo, a bylo tedy pro Babiše snadné pomocí slibů a zároveň díky pozici silnějšího dostat majitele do situace, kdy na prodej kývl. Jednalo se o tvrdé a neetické metody, ale o možném porušení zákona se v reportážích věnovaných Agru, Kostelci nebo Hustopečím mluví jen v náznacích či spekulacích.
Andrej Babiš jako politik je podvod. Nepovede zemi ve prospěch obyvatel, ale čistě ve svůj majetkový prospěch. Teze o transparentním Babišovi, který je „sám sobě kmotrem“, a tím pádem je aspoň vše jasné, tedy neplatí.
Co má ale podobu tvrdých dat, je nárůst dotací pro Agrofert, které se po vstupu ANO do vlády zvětšily v některých oblastech několikanásobně. Dotace jsou sledovány i v době před Babišovým vstupem do politiky. Jde především o řepku a na ni navázaný zpracovatelský průmysl. Agrofert je českou jedničkou v pěstování řepky. Biopaliva, jež se z ní vyrábějí, vykupuje státní podnik Čepro, který má nyní pod kontrolou politik Andrej Babiš (respektive měl v době psaní Žlutého barona). Zatímco v roce 2015 firmy skupiny Agrofert – Preol a Primagra – dodávaly Čepru 49 procent celkového objemu, v roce 2016 to už bylo 80 procent. Agrofertu navíc patří celá infrastruktura navázaná na pěstování řepky. Ani v tomto případě nicméně nejde o nic nelegálního.
Zemský ráj… a pak Babiš
Dvě reportáže se věnují i chování úředníků ministerstva životního prostředí, kteří zavírají oči před přečiny firem skupiny Agrofert. Babišovo podnikání prorůstá mnoha oblastmi a jednou z nich je i chemický průmysl. Ovládnutí resortu životního prostředí, které dozoruje dodržování hygienických a ekologických norem, může proto Agrofertu ušetřit stovky milionů korun. Nástup Richarda Brabce na ministerstvo životního prostředí je spojen se jmenováním nového šéfa inspektorátu životního prostředí a následným propuštěním čtyř vedoucích krajských inspektorů. Jako konkrétní příklad nově zavedené praxe inspekce životního prostředí je v knížce uvedena kroměřížská masna Kmotr. Firma nepotřebuje od inspekce povolení k provozu, protože ta v případě Kmotra přistoupila na argument, že jednotlivé udírny ve firmě jsou samostatné, a Kmotr tedy neprodukuje de facto takový objem uzenin, aby potřeboval příslušnou povolenku.
Kromě investigativy ohledně Babišova podnikání a přebírání firem popisují reportáže i osudy firem a lidí z nich poté, co se staly součástí skupiny Agrofert. V éře „po Babišovi“ Kostelecké uzeniny, Agro Jevišovice i družstvo v Hustopečích propustily většinu zaměstnanců. Převzetí Agrofertem tak znamenalo pro zaměstnance v regionu konec zlatých časů. V některých případech ale není jasné, zda se jedná o rekonstrukci (často i víc než deset let staré) reality, nebo spíš o popis nostalgie místních. Ve Vodňanském kuřeti prý měli podle bývalého majitele dokonce vířivku. Ve Žlutém baronovi je věnován velký prostor líčením Babišem vyštípaných podnikatelů, kteří popisují zlaté období svého podnikání. Příznačně jsou to devadesátá léta, kdy bylo možné všechno. To vytváří dojem, že nebýt Babiše, vše by bylo v pořádku.
Co nikdo neví
„Už je to dva roky, co Deník Referendum zveřejnil první doklady o zločinech Andreje Babiše, a voličská obliba Babišova politického holdingu ANO stále roste,“ poznamenal před pár týdny na Facebooku Honza Macháček. Samozřejmě, jedna reportáž (ani deset reportáží), zvlášť v menšinovém médiu, nemůže změnit vývoj volebních preferencí, který je výsledkem mnoha vlivů. V něčem ale reportáže Zuzany Vlasaté a Jakuba Patočky, z nichž některé na pár dní ovládly internet a opakovaně z nich přebíraly a přebírají informace i další média, mají jednu slabinu. Což není chyba autorky a autora, protože texty držící se faktů ji ani nemohou překonat. Reportáže – a tedy ani kniha jako celek – nejsou schopné zásadně narušit základní velký příběh Andreje Babiše, byť k němu vytváří kontranarativ.
S podnikatelem Babišem, respektive s jeho působením, se v reportážích setkáváme vždy až jako s etablovaným miliardářem po roce 2000 nebo dokonce po roce 2010 a jeho aktivity jsou vždy pouze na hraně zákona. Jenže tato „hrana zákona“, tedy dotační šmelení, „nepřátelská převzetí“ i kontakty s politiky z předbabišovské éry nejsou něčím, co by jeho voliče zvlášť nahlodalo. To ostatně v knížce autoři uznávají. Voliči ANO chtějí zatočit s korupcí, se živnostníky a touží v jistém smyslu po vládě pevné ruky. Je samozřejmě otázka, zda voliči jiných stran netouží po tom samém a Babiš se jim jeví k naplnění této touhy nejpřesvědčivěji.
Jediná (hypotetická) série reportáží, která by mohla otřást Babišovými preferencemi, by musela radikálně zpochybnit legitimitu a legalitu jeho zbohatnutí v devadesátých letech – anebo ho usvědčit z kriminální činnosti v pozdější epoše. Všechno, co se zatím na Babiše vytáhlo, má povahu kauz, za které jeho voliči nevyžadují politickou zodpovědnost. Čapí hnízdo ukázalo Babiše jako celkem trapného šetřílka, který má šmelení z veřejného natolik pod kůží, že do něj neváhá zapojit vlastní děti. Korunové dluhopisy byly zase šméčkem miliardáře, které se ale nevymykalo českým zvyklostem a bylo umožněné Kalouskovými opatřeními (což ze strany Babiše skutečně není špatný argument). Ani v jednom případě ale nešlo o nic nelegálního.
Antikampaň
Na několika místech se radnice pokusily plánovanou projekci překazit. V Sokolově radní zrušili domluvený pronájem kulturního domu s poukazem na politickou povahu akce. S touto snahou depolitizovat městská kulturní zařízení nicméně ostře kontrastuje Babišovo politizování úplně každé akce, které se zúčastní, jako například rozdávání zmrzliny školákům (a svých knížek rodičům) na konci školního roku.
Žlutý baron a aktivity na něj navázané se už staly součástí diverzní protikampaně vůči ANO. Na podpisovou akci Babišovy knihy O čem sním, když zrovna spím přinesla Babišova odpůrkyně k podpisu Žlutého barona. Krátká debata s Babišem se pak dostala na internet. Jen pár dní předtím došlo k podobné hádce na městských slavnostech v Prachaticích, kde se jistý muž pohádal s Babišem. Ani jednou Babiš situaci tak docela nezvládl a po muži v Prachaticích chtěl, aby mu ukázal svoje daňové přiznání s tím, že na daních „platí hovno“. Toto video už má více než dvě stě tisíc zhlédnutí. Vytváří se tak kontravyprávění k Babišově automatické mluvě. Na jeho „platím největší daně“ se dá říct „stát vám odpouští daně a dostáváte největší dotace“. I když se sousloví „žlutý baron“ jako negativní label pro Babiše asi moc nechytne, argumentů, proč Babiše nevolit, přináší útlá knížka víc než dost.
Babiš jako „nebezpečí pro demokracii“
Co kdyby se ale zjistilo, že v jiných případech je Babiš slušný podnikatel, že nepřekračuje ani etické mantinely při získávání svých akvizic? Nebo že minimálně není horší než jiní velcí hráči? Nakonec dotace, které čerpá na řepku, čerpají i všichni ostatní. Ve Vodňanském kuřeti se k zaměstnancům nejspíš nechová hůř než spousta dalších podnikatelů v oboru. Podpora soukromých investic ze strany státu je běžnou věcí u nás i v zahraničí. Oproti Bakalovi zdaleka nevyvolává takovou nenávist. Dluhopisy vymyslel Kalousek – a jak říká Babiš, kdo by nechtěl ušetřit na daních, když to jde? Otrlejší kapitalističtí realisté jsou schopní obhajovat dokonce i to, že Babiš nejen vlastní, ale i ovlivňuje svoje média. Nakonec jsou jeho a aspoň o tom každý ví. Pořád lepší než zákulisní tlaky. Tak jaképak potom nebezpečí pro demokracii, nebo o čem se vlastně bavíme?
Žlutý baron na tuto otázku odpovídá dvojím způsobem. Andrej Babiš jako politik je podvod. Nepovede zemi ve prospěch jejích obyvatel, ale čistě ve svůj majetkový prospěch. Teze o transparentním Babišovi, který je „sám sobě kmotrem“, a tím pádem je aspoň vše jasné, tedy neplatí, protože prvotní motivací je pro Babiše pouze ohlídání svého zisku. „Babiš je v politice primárně proto, aby hájil finanční zájmy svého podniku,“ říkají explicitně autorka a autor Žlutého barona. To má samo o sobě negativní vliv na výkon veřejné správy. Z toho vychází i druhá odpověď na tuto otázku. Způsob vládnutí ve prospěch jedné obří firmy patřící jedinému člověku bude nadále akumulovat moc v jeho rukách. A stát jednající v zájmu zisku jednoho konkrétního člověka v kombinaci s dalším podkopáváním kontrolní funkce médií už se za demokratický označit nedá.
PS: Při psaní o knihách je namístě se alespoň stručně vyjádřit také ke grafické úpravě. V tomto případě se grafika vydařila a přesně se kryje s tématem. Knížka je stejně odporná jako popisované Babišovo podnikání.
Autor je redaktor Alarmu.