Jak je to s ženským orgasmem?


Heterosexuální ženy zažívají uspokojení při sexu méně často než muži. Je to třeba změnit.

Podle dva roky staré studie časopisu Cosmopolitan je nejtěžší dosáhnout orgasmu pro ženy, které spí s muži. Podle této studie zažívá orgasmus téměř pokaždé jen 57 procent žen, zatímco jejich partneři vyvrcholí skoro pokaždé, v 95 procentech. Nerovnost v orgasmu tedy směle překoná platové nerovnosti mezi oběma pohlavími. Skoro by se mohlo zdát, že sexuální rozkoš u žen je něco nepatřičného.

Chybějící sexuální revoluce

Malé uspokojení žen při sexu není dáno jen hranicemi jejich těla, ale také snahou a informovaností jejích partnerů. Tuto skutečnost dokazuje i fakt, že ženy, které spí se ženami, dosahují podle průzkumů při sexu většího počtu orgasmů. Ženy, které se milují se ženami, tedy mají v průměru uspokojivější sexuální život. A to v lesbickém sexu chybí orgán, kolem kterého by se podle tradičních interpretací měla celá soulož točit.

Mokrý orgasmus je prý možné zažít po necelém měsíci pravidelné poševní stimulace.

Uvedená studie znovu poukazuje na fakt, že boj komunity LGBT+ o rovnoprávnost se netýká tělesné dimenze lásky. Mnohem více v něm jde o společenskou rovinu stejnopohlavních vztahů. Queer lidé chtějí mít možnost se na veřejnosti držet za ruku a společně budovat rodiny. V sexu už dávno vědí, jak na to. Na sexuální revoluci by podle těchto průzkumů měly mít největší zájem heterosexuální ženy, případně jejich vstřícní partneři.

Můžou však ženy ještě věřit v to, že by pro ně sexuální revoluce byla výhodná? Sexualita ve veřejném prostoru se zpravidla vyznačuje přítomností nahých ženských těl, která mají nerealistické a nezdravé rozměry. Zatímco heterosexuální muži jsou těmito obrazy soustavně vzrušování a škádleni, pro mnoho heterosexuálních žen můžou být tyto obrazy deprimující. Módní a kosmetický průmysl staví ženy do role někoho, kdo má být především krásný na pohled. Farmakologie v minulém století vyvinula mnoho druhů léků, kterými se ženy mohou ze strachu před nechtěným otěhotněním každodenně intoxikovat, zatímco mužům umožnila udržet si déle erekci. Musím přiznat, že se nedivím ženám, které vidí v jakékoli veřejné tematizaci sexuality pouze nebezpečí. Řeči o sexu ve veřejném prostoru je opakovaně ponižovaly, objektifikovaly a kladly na ně přehnané nároky – ať už to byl nárok cudnosti, nebo smyslnosti.

A co ženská ejakulace?

V českém prostředí prováděl v poslední době největší průzkum sexuality tým odborníka na toxoplazmózu Jaroslava Flegla. Z výzkumu mimo jiné vyplynulo, že muži i ženy favorizují sexuální polohy, ve kterých jsou ženy pasivnější (klasickým příkladem je misionářská poloha). Ovšem v pasivnější roli je vždy složitější dosáhnout toho, co si přejeme. Nemůžeme si to prostě vzít, musí nám to být darováno. Muži, kteří spí se ženami, jsou tak mnohdy postaveni do složité situace, když mají zařídit něco, co obvykle není ani přesně vyjádřeno. Na otevřený rozhovor o sexu totiž často ani nedojde. Zdá se, že čekání na pohádkového prince, který jako zázrakem udělá přesně to, co si přejeme, hraje v našem uvažování o sexu stále určitou roli. Jedním z takových moderních snů o princi je nepochybně úspěšná trilogie Padesáti odstínů.

Kromě toho nejsou některá témata spojená s ženskou sexualitou příliš probírána – a ještě méně v českém kontextu. Jedním z těchto jevů je ženská ejakulace. O tomto fenoménu psali už antičtí autoři, ale širší povědomí o její existenci se rozšířilo spolu s pornem. Nabízí se otázka, jak moc je tato nerovnost daná biologicky. Mužská ejakulace je ve většině případů předpokladem početí, zatímco u ženy teoreticky není nutné, aby se vůbec vzrušila. Ženský orgasmus a případná ejakulace tak mohou být vnímány jako „třešnička na dortu“, jako určitá nepovinná součást sexu.

Celé civilizace mohly bez strachu před vymřením tvrdit, že sexuální vzrušení ženy je něco nepatřičného. Tuto myšlenku vložil do křesťanské sexuální morálky svatý Augustin poté, co strávil část života ve společnosti antických prostitutek. Západní křesťanství bohužel nemělo dlouhá století dost odvahy vrátit ženám zpět právo na sebeuspokojení. Pokud však vnímáme ženskou rozkoš jako nepatřičnou, znásilnění se snadno stává hrdinským činem zaručujícím přežití rodu.

Smysl sebepoznávání

Zatímco někteří lékaři tvrdí, že část žen nemůže zažít ani orgasmus, doktor Milan Zaviačič na základě rozsáhlých průzkumů naopak dokazuje, že každá žena je schopna ejakulace. Ostatně tantrické cvičitelky a sexuální reformátorky slibují každé ženě cestu k jejímu dosažení. Mokrý orgasmus je prý možné zažít po necelém měsíci pravidelné poševní stimulace. Toto cvičení může provádět žena s partnerem či partnerkou, ale i sama. Tuto metodu představuje lékařka a tantrička Monika Sičová ve své Eknize.

Zajímavé je, že některé ženy ejakulát při orgasmu „nasají“ zpátky do svého těla. Nedojde tedy k uvolnění proudů z těla, ale v okamžicích vyvrcholení naopak stahují část sebe zpět. Produkt rozkoše tak zůstává neviditelný. Ženskou ejakulaci může představovat jen několik kapek, ale může způsobit také hotovou potopu. Promočené povlečení pak klade zcela nové požadavky na prostor určený k sexu.

Dosažení mokrého orgasmu kdysi znamenalo pro krétské ženy připravenost na vstup do sexuálního vztahu s mužem. Tato legenda v sobě skrývá mimořádný kus citlivosti. Klade totiž nečekaně velký důraz na připravenost ženy k tomu prožívat rozkoš. Objasňuje smysl ženského sebepoznávání. Nakonec mají ženy vše, co potřebují, ve svých rukou a záleží na jejich ochotě to sdílet.

Autorka je studentka a publicistka.

 

A2LARM