Jak v Charlottesville, tak v celé Americe

,

Rasisté a neonacisté se už dávno nebojí ukazovat na veřejnosti. Nic jim totiž nehrozí.

V pátek 11. srpna v Charlottesville pochodovala přes kampus University of Virginia organizovaná skupina rasistů, kteří nesli pochodně a vykřikovali: „Na bílých životech záleží.“ Předjímali tím sobotní shromáždění Unite the Right (Sjednoťme pravici). Toto shromáždění, které se sešlo na protest proti odstraňování konfederačních pomníků a soch ve městě, dalo podnět dalším stoupencům bělošského rasismu, z nichž nejvýraznějšími byli sympatizanti Ku-klux-klanu, neonacisté a vůdci hnutí takzvané alternativní pravice.

Demonstranti si nijak nemaskovali tváře a neskrývali svoji identitu. Zvedali ruce a podle nacistické tradice sborově provolávali heslo „krev a půda“, aniž by se obávali spojení s touto nenávistnou skupinou a její ideologií. Shromáždění ukázalo nejen rostoucí normalizaci bělošského rasismu v USA, ale také vazby tohoto hnutí na vládní administrativu a instituce ve Washingtonu, D.C.

Sejmout masky

Režim prezidenta Donalda Trumpa dodal odvahu rasistům ve všech koutech Ameriky. Zastávání podobných postojů samozřejmě není v současné době nic nového ani nevídaného. (Nedávno tak například učinili člen Kongresuprofesorka práva z univerzity, která patří k elitní břečťanové lize). Novinkou je však obhroublý způsob, jímž demonstranti vyjadřují podporu rasismu. Nebojí se ukazovat své tváře a necítí potřebu o svém přesvědčení mluvit v jinotajích. Tito stoupenci působí dojmem, že je jim zjevně úplně jedno, že ponesou stigma rasistů nebo neonacistů. Konečně se zase cítí být součástí normální mainstreamové politiky.

Američané ještě nedošli dost daleko na to, aby eliminovali rasismus jako prominentní ideologii.

Presumpce neviny a osvobození od kolektivní viny jsou bezpochyby dva nejsilnější znaky bělošského privilegia. Právě takováto privilegovanost byla vidět v Charlottesville, když rasisté za bojovného mávání pochodněmi a vyřvávání rasistických urážek ukazovali své jména a tváře – beze strachu z jakýchkoli postihů. Nestyděli se za své propojení s nenávistnými skupinami ani za ochotu bránit „svoji zemi“ před Afroameričany a imigranty, muslimy a kýmkoli dalším, kdo jim připadá nepohodlný.

Šestitisícový dav, který se k nim v sobotu přidal, minimalizoval jakékoli hrozby stigmatizace či trestního postihu. A ještě silněji působilo nepřímé schvalování akce ze strany Trumpovy administrativy. Nadřazenost bílé rasy je dnes ve Washingtonu, D.C. dobře zastoupená, a navíc je pevně zakořeněná do struktur, na kterých byla současná vláda postavena.

V konečném důsledku se zastánci nadřazenosti bílé rasy, pochodující v Charlottesville, stávají tváří širšího hnutí, do něhož patří státníci, manažeři a další prominentní figury. Tito lidé se sice už skrývají před našimi zraky, ale přitom mají velmi dobré postavení v mainstreamové společnosti. Proto lze bělošské rasisty jen těžko pokládat za ideologické devianty nebo za okrajové společenské skupinky trpící nostalgií po americké rasové diskriminaci. I když je právě v tomto duchu desítky let popisovala mainstreamová média, během událostí v Charlottesville vyšlo najevo, že pochodující pěšáci jsou úzce propojeni se státní mocí a politikou, která usiluje o odstranění pozitivní diskriminace a potlačení volebního práva jiných ras, dále o zákaz migrace muslimů a omezení imigrace pouze na anglicky mluvící osoby.

Nadřazenost bílé rasy jako mainstream

Náš přístup k bělošské nadřazenosti – jak v minulosti, tak v současnosti – dává demonstrantům v Charlottesville jen zanedbatelné důvody cítit hanbu nebo se obávat stigmatizace. Američané ještě nedošli dost daleko na to, aby eliminovali rasismus jako prominentní ideologii. Místo toho podpora této ideologie v USA pokračuje prakticky bez přestání.

Konkrétním příkladem je vlajka jižanské konfederace – symbol hrdě vystavovaný rasisty během demonstrace v Charlottesville. Historický význam vlajky konfederace spočívá v symbolickém vzpomínání na frakci odpadlíků, kteří opustili federaci a vyhlásili válku za uchování životního stylu, jehož součástí byla nadřazenost bělošské rasy, podřazenost rasy afroamerické a otrokářství. A navzdory této dějinné epizodě i prosbám samotného generála Roberta E. Leeho, aby byl tento symbol ponechán historii, konfederační prapor stále vlaje a některé jeho prvky jsou součástí vlajek jiných států.

Naproti tomu v Německu byly od rozpadu třetí říše zakázány nacistické symboly a v současné době je jejich používání trestným činem. Historické osvojení konfederační vlajky je odrazem našeho kolektivního selhání zadusit bělošský rasismus jako ideologii, a dokonce v některých směrech přispívá k událostem, k jakým došlo právě v Charlottesville. Je snadné odsoudit neonacistické demonstranty, ale je složité zavést takovou politiku, která by rozbila struktury a smýšlení zastánců bělošské nadřazenosti.

Eufemismus „alternativní pravice“

Kromě tolerování rasismu dnes navíc přetrvává shovívavost vůči vzestupu zmíněné ideologie bělošského supremacismu. V roce 2009 vypracovalo Ministerstvo vnitřní bezpečnosti USA zprávu varující před vážnou hrozbou, kterou představují skupiny zastánců nadřazenosti bílé rasy. Tato zpráva se setkala s ohnivou kritikou a skepsí. Ministerstvo nakonec podlehlo politickým tlakům, zprávu stáhlo a tým, který ji zpracoval, byl rozpuštěn. Dokonce i v době, kdy se hrozba ideologie bělošského rasismu znovu – těsně po prezidentských volbách v roce 2016 – stala aktuálním zdrojem znepokojení, stále se s ní zacházelo s maximální opatrností.

Namísto pojmenování „bělošský supremacismus“, „rasismus“ nebo „neonacismus“ se začal používat eufemismus „alternativní pravice“. Tento pojem však postrádal řádný kontext a byl tak matoucí, že i tisková agentura Associated Press nakonec vydala směrnice pro jeho používání. V populárním tisku se navíc s oblibou objevují polidšťující profily některých stoupenců bělošské nadřazenosti, kteří chodí dobře oblékaní a umí se jasně vyjadřovat – třeba novinář Richard Spencer. Místo toho, aby byli označeni za vyvrhele nebo individua podporující násilný rasismus, mainstreamová média nové vůdce bělošského supremacismu jednoduše normalizují.

Jeden velký mýtus tvrdí, že rasismus postupem času okorává. Realita však dokazuje, že se stále přizpůsobuje převládajícím politickým normám. Dění v Charlottesville a sílící hnutí explicitního a bezostyšného bělošského supremacismu, názorně ukazují, že rasismus se dnes vrací zpět do své původní, zcela otevřené formy.

Autoři vyučují právo na University of North Carolina, resp. University of Detroit Mercy.

Z anglického originálu Charlottesville is America everywhere, publikovaného na webu aljazeera.com, přeložila Linda Fořtová. Redakčně upraveno.

 

 

A2LARM