Kam až Polsko zajde?


Prezidentské veto sice pozastavilo radikální justiční reformu, Právo a spravedlnost ale pokračuje v dalších antidemokratických krocích.

Poté co polský prezident Andzrej Duda vetoval dva ze tří kontroverzních justičních zákonů, které v Polsku v červenci vyvolaly statisícové protesty, zájem médií o dění u našich severovýchodních sousedů opadl. Demokracie byla zdánlivě na chvíli opět zachráněna. Ale skutečně jen zdánlivě. Znepokojovat by nás totiž neměly jen zákony, jež se těší pozornosti zahraničních médií. Ty odvádějí pozornost od jiných opatření omezujících fungování právního státu, svobodu slova a činnost občanské společnosti či od kroků, jež ničí životní prostředí, zavádějí tvrdě nacionalistický výklad dějin do veřejných institucí nebo prosazují pronatální rodinnou výchovu do škol. Ne jedna justiční reforma, ale souhrn těchto změn, dějících se v rámci rádoby demokratického procesu, může způsobit, že budoucí vlády budou mít velký problém navrátit Polsko do demokratických kolejí. Zároveň jsou neblahou inspirací pro okolní státy v regionu.

Dílčí úspěch

Už nyní se v justici dějí znepokojivé věci. Třetí z balíčku zákonů, jenž prezident Duda podepsal, sice nedává kontrolu nad výběrem soudců Nejvyššího soudu do rukou Práva a spravedlnosti (PiS), jak by to učinily vetované zákony, ale i tak poskytuje ministrovi spravedlnosti nebývalou moc nad obecnými soudy. V podstatě mu tak dává volnou ruku k personální čistce a zároveň umožňuje větší kontrolu nad tím, kterému soudci bude přidělena konkrétní kauza. Příklad toho, jak bude vypadat justice ovládaná PiS, jsme měli možnost vidět v posledních dnech: poté, co Nejvyšší soud zpochybnil legálnost prezidentské milosti udělené Andrzejem Dudou dvěma poslancům PiS, přebral případ vládní stranou kontrolovaný ústavní tribunál. Ten nepochybně rozhodne ve prospěch Dudy i omilostněných poslanců.

Dokud polská vláda nepodnikne krok, který reálně ohrozí i její skalní voliče, nemá opozice větší šanci uspět.

Výsledek nedávných protestů tak lze přirovnat k dílčímu úspěchu tzv. Černého protestu na podzim minulého roku. Tehdy vyšly do ulic desítky tisíc lidí, aby protestovaly proti úplnému zákazu interrupce (například i v případě znásilnění). Vláda tehdy sice pod nátlakem veřejnosti ustoupila a nejtvrdší verzi zákona neschválila, záhy ale zavedla další opatření omezující ženská reprodukční práva. Například nouzová antikoncepce („pilulka den po“) je nyní v Polsku dostupná pouze na recept a v řadě lékáren i tak lékárníci prodej této pilulky odmítají na základě svého „svědomí“.  

Malá polská diktatura

Publicista Adam Leszczyński se v posledních dnech na stránkách deníku Krytyka Polityczna zamýšlel nad tím, jak bude PiS dále postupovat a jak bude vypadat „normální polská diktatura“. Nehrozí ovšem radikální opatření typu zavírání hranic, která si spojujeme s autoritářskými režimy před rokem 1989, vládní strana bude postupovat méně okázale. Jedna z poslankyň PiS například pohrozila, že po prázdninách se vláda „pustí“ do soukromých médií. Podle Leszczyńského může PiS soukromým médiím, často vlastněným zahraničními investory, zásadně znepříjemnit život například zvyšováním daní, větším počtem kontrol na pracovištích či osobními útoky na konkrétní novináře (což už se ostatně děje, jako v případě publicisty Tomasze Piątka, který napsal knížku o ruských vazbách ministra obrany Macierewicze). Zcela čerstvá zpráva také naznačuje, že PiS by se mohlo snažit legislativně prosadit menší podíl zahraničního kapitálu v médiích.

Dále má strana Jarosława Kaczyńského v hledáčku neziskové organizace. Vláda už má připravený návrh zákona, který umožní přísnější kontrolu jejich financování. Proslýchá se, že by mohla chtít blokovat jejich příjmy ze zahraničí po vzoru Orbána v Maďarsku. Zároveň se zdá, že PiS je poháněno především záští k jakémukoliv odporu vůči své vládě, a je tak schopno podnikat kroky „na truc“. Když evropský soud nařídil, aby Polsko ihned zastavilo těžbu dřeva v Bělověžském pralese, proti které se vedou početné protesty, oznámil ministr životního prostředí Szyszko v pondělí kategorické odmítnutí takovéhoto kroku. Těžba pokračuje.

Unijní sankce výhodou pro PiS?

Evropská unie zároveň zahájila kárné řízení s Polskem ohledně soudní reformy. Její šance usměrnit PiS jsou ale poměrně nízké. Jakékoliv sankce proti Polsku by musely být schváleny všemi zbývajícími členskými státy a Kaczyński může počítat s podporou svého spojence Orbána. Naopak pro PiS je procedura ze strany EU spíše výhodná – je totiž možností zkompromitovat Kaczyńského největšího politického protivníka, bývalého premiéra Donalda Tuska. Současný šéf Evropské rady údajně zvažuje návrat do polské politiky a kandidaturu v příštích prezidentských volbách. Jestliže by ale právě on schválil sankce proti Polsku, může očekávat nebývale intenzivní očerňující kampaň ze strany PiS, která ho vykreslí jako zrádce národa jednajícího v německých zájmech. Sankce by navíc patrně vzbudily ještě více antievropských sentimentů, které by PiS mohlo proměnit v body pro sebe.

Co tedy zbývá? Někteří komentátoři vidí naději v konfliktu uvnitř PiS, který vyvolalo veto prezidenta Dudy. Ten nyní upadl u Kaczyńského v nemilost, našel si ale i své zastánce mezi vlivnými stranickými politiky. Velké změny přesto očekávat nelze. Součet hlasů pro opoziční strany soustavně dosahuje v průzkumech menšího počtu než podpora vládní strany. Současnou vládu by tak skutečně mohla ohrozit snad jedině generální stávka. Opoziční mobilizace ale zdaleka ještě není na úrovni, kde by se o takovém řešení dalo uvažovat. Obrana soudů, sice vytáhla do ulic značný počet lidí, zůstala však záležitostí střední třídy. Jak ukázala podrobná reportáž deníku Gazeta Wyborcza, pro nízkopříjmové voliče PiS je hájení právního státu vzdáleným velkoměstským tématem – mají pocit, že soudy přeci nikdy nerozhodovaly v jejich prospěch. Dokud tedy polská vláda nepodnikne krok, který reálně ohrozí i její skalní voliče, nemá opozice větší šanci uspět.

Autorka je redaktorka Alarmu.

 

A2LARM