Pod „realismem“ se toho dá schovat hodně. Jako realisté se označovali Masarykovi pokrokáři a pod tímto termínem se skrývala i tzv. realistická politika během protektorátu. Všeobjímající pojem realismu v politice pro 21. století oprášil česko-německý expert na koučing a nekorektní myslitel Petr Robejšek. I když to zprvu vypadalo trošku jako vtip, se svou stranou, v níž na sebe vzal roli mentora a volebního lídra, Robejšek už několik měsíců vede kontaktní kampaň a představuje lídry pro jednotlivé kraje. Proč ale strana existuje a v čem se svým programem liší od realismu dneška, který zní „žádní uprchlíci, míň Bruselu a střelné zbraně do každé rodiny“ a který nabízí až na výjimky všechny kandidující strany, není vůbec jasné.
Zatímco ANO je manažerskou či podnikatelskou stranou, Realisté jsou stranou koučingu.
Nejsilnějším tahákem Realistů je tak samotná postava intelektuála Robejška. V Německu byl sice usvědčen z plagiátorství a většinu svého pracovního života provozoval koučing manažerů, v Česku ale má díky svým myšlenkám, jak sám říká, řadu obdivovatelů. Mezi nimi je naštěstí pro Robejška i miliardář Marek Dospiva, který mu na jeho politický projekt věnoval pár milionů. Jak ale Robejšek řekl, Dospivovi jde o myšlenky, čili není potřeba mít strach z případného konfliktu zájmů. Obavy ovšem není třeba mít i kvůli tomu, že se Realisté pravděpodobně k moci ani nepřiblíží.
K Realistům se přidal i publicista Alexandr Tomský, který je stejně jako Robejšek agilním přispěvatelem do českých novin a časopisů a stejně jako on je expertem na úpadek Západu. Rozšafný konzervativec Tomský se stal nedávno jedničkou v Pardubickém kraji. Třetím významným členem Realistů je ekonom a publicista Pavel Kohout. Včechny tři spojuje kritika západních vlád za přílišnou laxnost v boji proti migraci. Obviňují je, že „páchají sebevraždu“, zbytečně se stydí či omlouvají za svou koloniální či rasistickou minulost a podobně. Robejšek dlouhé roky žil v Německu a Tomský v Anglii, a tak musí vědět, o čem mluví. Migrací zdevastovaný Západ je v Česku oblíbenou představou a rétorickou figurou a Robejšek, Tomský i Kohout jsou častými hosty v médiích. V Česku by se ovšem k německé AfD přihlásila nejspíš ODS, SPD, KSČM i část ČSSD, prezident Zeman a spousta dalších neparlamentních subjektů včetně Institutu Václava Klause. Další české variaci AfD tudíž v Česku moc prostoru nezbývá.
Zatímco ANO je manažerskou či podnikatelskou stranou, Realisté jsou stranou koučingu. Mentor Robejšek svou dlouhou kariéru zasvětil výuce a speciálnímu vzdělání manažerů v oblasti „jak na to“. Koučingová moudra tak pronikla i do programu. „Pesimisté vrtí hlavou, ale Realisté řeknou: dnes začneme a zítra už to bude lepší,“ dočteme se v podkapitole pro děti. Volání po „zdravém rozumu“ a víra v možnost nalezení jediného správného (manažerského) řešení bez ohledu na ideologie ale Realisty spojuje i s hnutím ANO. Také důraz na odpor proti migraci si v současnosti nejpopulárnější strana vetkla do štítu, důraz na kompetentnější „nepolitické“ řízení klade taky. Mezi protestními voliči jsou dlouhodobě úspěšní SPD a komunisti, ale není jasné, co by jim Realisté mohli nabídnout.
Šance tak Robejšek může vkládat do marketingu, který prý mají Realisté odlišný od ostatních. Svůj respekt za dobrý styl oblékání, spojený s úvahou, že by to byl dobrý prezident, svého času vyjádřil Marek Eben, moc celebrit se ale jinak zatím do kampaně nezapojilo. Navíc Realisté kromě otázek „co“ a „proč“ umí zodpovědět i tu „jak“. Na plakáty si dokonce politolog obul rebelské Conversky a zbývající plakáty Realisté popsali nápisy „pro mámu“, „pro tátu“, „pro děti“. Na dotaz moderátora Českého rozhlasu, v čem je právě tato část kampaně s nápisy netypická, Robejšek odpověděl, že je spojená s dalšími informačními kanály, které hesla vystavují. Když se však podíváme na stránky Realistů, například v podsekci „Pro mámu“ najdeme tři krátké odstavce, tvrdící například to, že mámy jsou ženy, a dokonce i programovou perlu: „Starý mámy chtějí klid.“ A právě ten nám chtějí Realisté svým originálním způsobem zajistit.
Autor je redaktor Alarmu.