Technologické a IT firmy dlouhodobě čelí kritice, že zaměstnávají téměř výlučně bílé muže a znevýhodňují ženy i zástupce jiných etnik. V dubnu letošního roku dokonce podalo ministerstvo práce Spojených států žalobu na Google, který podezřívá ze soustavné platové diskriminace zaměstnankyň. Podle úřadu dostávají ženy nižší platy než muži naprosto běžně napříč celou strukturou firmy. Platforma Uber se zase potýká s obviněním ze strany bývalé zaměstnankyně, kterou její kolegové údajně sexuálně obtěžovali a diskriminovali, ale vedení firmy na její stížnosti nereagovalo. Muže upřednostňuje také Microsoft, kde ženy dostávají nižší platy a vykonávají méně oblíbené práce.
Nový mučedník alternativní pravice
O bující sexistické kultuře v technologických firmách svědčí poslední aféra spojená s firmou Google. Podle serveru Motherboard se mezi zaměstnanci firmy virálně rozšířil desetistránkový dokument, který hlásá, že snaha o genderovou a etnickou rozmanitost firmy by měla být nahrazena „ideologickou diverzitou“. Autor James Damore svým pamfeltem reaguje na právě probíhající vyšetřování mzdové diskriminace žen a pseudovědecky argumentuje proti snahám o narovnání podmínek: „Přednosti a schopnosti žen a mužů se liší částečně z biologických příčin a tyto rozdíly mohou vysvětlit, proč nejsou ženy rovnocenně zastoupeny v technologických firmách a jejich vedení.“ Dále dodává, že bychom „měli přestat předpokládat, že rodová nerovnost znamená sexismus“. Argumentuje také proti zavádění vzdělávacích programů pro ženy. Inkluzivní firemní politika je podle něj výsledkem přílišných „levicových tendencí“ ve firmě, které „vytvořily politicky korektní monokulturu udržovanou ostouzením a umlčováním odpůrců“. Ženy nejsou podle Damora dostatečně způsobilé k programování, protože jsou údajně více neurotické, náchylné ke stresu a „zajímají se více o lidi než o věci“.
V základech platforem jako Facebook, Uber nebo Google je zakódováno uvažování bílých mužů, kteří je navrhli téměř bez účasti žen a jiných etnik.
Uveřejnění textu vyvolalo bouřlivou odezvu na sociálních sítích a objevily se také reakce od zaměstnanců Googlu. Mnozí z nich konzervativní pamflet zavrhli a volali po okamžitém vyhazovu autora. Řada lidí sice odmítla jeho názory, ale nesouhlasí s potrestáním autora a hájí jeho právo na svobodný projev. Mnozí komentátoři souhlasí i s textem. Jeden z nich napsal: „Chlapík, který to postoval, je velice statečný. Potřebujeme víc lidí, kteří se staví proti tomu šílenství. Jinak firmu zničí diverzita a inkluze, která do Googlu teče ze ženských a afrických studií.“ Za vedení Googlu vydala prohlášení nově jmenovaná zástupkyně prezidenta společnosti Danielle Brown, která má kritizovanou agendu na starosti: „Jsme jednoznačně přesvědčeni, že rozmanitost a inkluze jsou zásadní pro úspěch naší společnosti, a budeme tyto hodnoty trvale hájit a prosazovat.“ Autor kontroverzního pamfletu byl v pondělí propuštěn za šíření škodlivých genderových stereotypů.
Podle komentátora deníku Guardian Owena Jonese se z Damora nejspíš stane nový mučedník alternativní pravice, která tvoří voličskou základnu Donalda Trumpa. Ve svém manifestu totiž Damore mluví právě jazykem naštvaných bílých pravičáků, který spíš vypovídá o hloubce jejich vlastní krize než o ženských schopnostech nebo tyranii politické korektnosti. Jones připomíná, že bylo celé minulé století provázeno bojem žen a menšin proti systematické diskriminaci a útlaku ze strany bílých privilegovaných mužů. Manifest Jamese Damora ukazuje, že muži, za které hovoří, ztrácejí pevnou půdu pod nohama a že se cítí být ohrožení. Po staletí budované nadřazenosti se nehodlají vzdát, ale sami zřejmě tuší, že jejich boj je předem prohraný.
Do debaty o aféře se komentářem zapojil i šéfredaktor Respektu Erik Tabery, který s vyhazovem Jamese Damora nesouhlasí. Na jeho „slušně formulovaný názor“ měl Google reagovat „slušně formulovanou odpovědí“, ale ne propuštěním, které podle něj „potvrzuje stereotypy o slabých ženách a z kloubů vymknuté politické korektnosti“. Tabery v souladu s tradicí liberální prostřednosti nadřazuje svobodu (kultivovaného!) projevu nad jasné odmítnutí sexismu a diskriminace, které Damore ve svém pamfeltu pseudovědecky obhajuje. Manažeři Googlu si na rozdíl od šéfredaktora českého týdeníku uvědomili, že je potřeba postupovat nekompromisně a vyslat zprávu, že nepřipouštějí ani uhlazenou apologetiku mužské nadřazenosti.
Mužská nadřazenost ve zdrojovém kódu
Google je první velká technologická firma, která v roce 2014 zveřejnila statistiky o svých zaměstnancích, které vypovídají o výrazné nerovnováze v genderovém i etnickém zastoupení: 70 procent zaměstnanců jsou muži, 61 procent jsou běloši a 30 procent Asiati. Hispánci jsou zastoupeni třemi procenty zaměstnanců a Afroameričani tvoří pouhé dvě procenta. Ve světle těchto čísel působí silná slova o hodnotách a tvrdý postup proti Damorovi poněkud pokrytecky. Přes občasnou snahu o změnu totiž zůstává sektor technologických firem opanovaný bílými muži. Debata o tom, jestli si autor pamfletu zasloužil vyhazov, bohužel pomíjí to nejpodstatnější – že produkty pětice největších digitálních korporací (Amazon, IBM, Facebook, Google a Microsoft) fyzicky vyrábějí a užívají převážně lidé, kteří nepatří do této privilegované skupiny. V samotných základech platforem jako Facebook, Uber nebo Google je zakódováno uvažování bílých mužů, kteří je navrhli téměř bez účasti žen a jiných etnik. I u digitálních aplikací stejně jako u jiných nástrojů platí, že záleží na tom, kdo a s jakým záměrem je navrhl.
Hlavy technologických korporací nikdy netrpěly nedostatkem ambicí a otevřeně přiznávají, že hodlají proměnit svět k nepoznání. „Technologie už není o hardwaru a softwaru. Ve skutečnosti jde o to využít mimořádné množství dat ke zlepšení světa,“ řekl výkonný předseda Googlu Eric Schmidt studentům MIT v roce 2011. Představa, že jsou tak mocné nástroje, jakými Google disponuje, od počátku navrženy pro udržení a posílení nadvlády bílých mužů, je skutečně děsivá. Řešení však zřejmě nespočívá jen v tom, že více žen a barevných prorazí skleněný strop a začne pracovat v digitálních korporacích. Filosof a herní vývojář Ian Bogost radí, že se máme zkusit zastavit, poslouchat a uhnout z cesty, abychom si dokázali představit lepší budoucnost, než jaká je nám předkládána jako přirozená a nevyhnutelná.
Autor je redaktor Alarmu.