Lídr sociálních demokratů Lubomír Zaorálek chce zvýšit minimální mzdu. Do roku 2022 na šestnáct tisíc. Nepříliš radikální návrh obrazotvorně zapůsobil na svazy zaměstnavatelů či představitele pravicových stran a obavy z minimální mzdy, za kterou by se dalo žít, tradičně vyjádřili i někteří ekonomové. Podle předsedy Hospodářské komory v Zaorálkem nastavené atmosféře „už chybí jen gilotina na podnikatele“. I předsedové ODS i TOP 09 mluví o „třídním boji“, Miroslav Kalousek se dokonce vytasil s „bolševickými extremisty“. Strach z třídního boje, gilotin pro podnikatele a bolševického nebezpečí ale všichni zúčastnění pochopitelně jenom předstírají. Riziko levicové sociální demokracie je ovšem potřeba zaklínat preventivně.
Ačkoli v posledních čtyřech letech rostla minimální mzda v průměru o deset procent ročně, aniž by se to projevilo na nezaměstnanosti, ekonomové Lukáš Kovanda a Markéta Šichtářová, oslovení serverem Novinky, nyní mají z růstu nezaměstnanosti v případě zvýšení minimální mzdy strach. Ve chvíli, kdy se mluví o nedostatku pracovních sil, mají „ekonomové“ obavy z nástupu automatizace, která by mohla nadobro pohřbít svět nejhůř placené práce. Na růst minimální mzdy by tak měli doplatit zejména ti, kdo tuto mzdu pobírají. Zaorálkovy návrhy tak nemají podle ekonoma Kovandy kontakt s „ekonomickou realitou“. Život za jedenáct tisíc měsíčně je ekonomicky surreálný.
V době, kdy velká část špatně placené práce probíhá v montovnách nadnárodních korporací, je boj proti zvyšování mezd bojem za zájmy zahraničního kapitálu, z něhož Česká republika nemá příliš velký prospěch.
Po dlouhém období nadávání na nepoctivce Andreje Babiše se mohli čeští pravicoví předsedové zase jednou zastat poctivých českých podnikatelů. Ti podle Kalouska zajišťují práci, a měli bychom si jich proto vážit. Jenže podnikatelů si – jako každý český politik – nadevše váží i Zaorálek, s výjimkou těch, kteří platí zaměstnancům jenom současnou hubenou minimální mzdu. Ale pro Miroslava Kalouska s Petrem Fialou úcta k podnikatelům buď je, anebo není, nic mezi tím. Buď si vážíte všech podnikatelů včetně těch, kteří nechávají vlastní zaměstnance žít v chudobě, nebo jste bolševici. Jedinou výjimkou z pravidla je Andrej Babiš, který zůstane bolševikem, i kdyby zaměstnancům neplatil ani životní minimum.
Ekonomická realita
Kdo „dává“ práci za jedenáct tisíc, tak především zneužívá mizerné situace lidí, kteří v dané chvíli nemají jinou možnost. To je „ekonomická realita“ pro spoustu lidí. I když ekonomové argumentují „zájmem české ekonomiky“, není jasné, jestli se zájmy ekonomiky aspoň nějak prolínají se zájmy lidí, kteří tuto ekonomiku obsluhují. Direktivní zvýšení minimální mzdy je pokusem, jak donutit rostoucí ekonomiku, aby aspoň částečně sloužila všem, kteří se na ní podílejí. Václav Klaus mladší se ve svém blogu podivil, že Zaorálek chce zvyšovat minimální mzdu až teď, když ČSSD končí funkční období. Čeho si ale nevšiml, je to, že po celé toto funkční období minimální mzda rostla z osmi a půl tisíce na současných jedenáct tisíc (a od nového roku by to mělo být 12 200).
Dlouho to vypadalo, že česká konzervativní pravice nemá žádné „staré zlaté časy“, za nimiž by se mohla nostalgicky ohlížet. Mohla by je ale brzy najít v dobách, kdy bylo možné sdírat zaměstnance a u toho donekonečna vychvalovat podnikatele jakožto dárce práce a tahouny ekonomiky a ještě nenápadně naznačovat, že kdo vydělává málo, měl se líp učit anebo rozjet firmu. Extrémně nízké mzdy pro nekvalifikované pracovníky jsou obrazem svobodného podnikání v Česku. V době, kdy velká část špatně placené práce probíhá v montovnách nadnárodních korporací, je boj proti zvyšování mezd bojem za zájmy zahraničního kapitálu, z něhož Česká republika nemá příliš velký prospěch. Růst pak vypadá tak, že se sváží čím dál víc lidí odjinud, aby za málo pracovali v českých montovnách. Paradoxně ale ODS s TOP 09 nyní nebojují jen se Zaorálkovou ČSSD, ale také s produktem doby, kdy bylo největším hříchem pomlouvat podnikatele – s Andrejem Babišem. Ten se vůči Zaorálkovým návrhům na zvyšování mezd nijak neohradil. Jako politický podnikatel nejspíš ví, že by to byla blbost, a tak ANO zdvořile mlčí.
Postaví se ČSSD na stranu zaměstnanců?
ODS s TOP 09 se snaží vzkřísit víru ve spásu republiky skrze podnikatele, kteří přinesou na volném trhu bohatství nakonec všem. Jenže posvátnou složku jejich víry, tedy podnikatele jako schopného poskytovatele práce, jim uzmul právě Babiš, který chce řídit jako firmu podle této logiky celou zemi a kterého pravičáci občas zmateně nazývají socialistou. Pravicové strany, kromě ANO, už nejsou schopné – a nejspíš se o to ani nesnaží – tvářit se, že jejich politický projekt je pro všechny, nebo aspoň pro většinu. Ten-který-dává-nejvíc-práce jim vypálil rybník a podle jejich vlastní ideologie by to mělo být vlastně v pořádku. Když se Václav Klaus mladší vytahuje, že on ví, jaké to je platit zaměstnance, dokonce jich měl prý jednou pod sebou i sto dvacet, neměl by to sám zabalit a přejít k ANO, jehož šéf „dává“ práci desítkám tisíc lidí, a tedy v duchu této logiky ví všechno mnohonásobně líp než sám Klaus? ČSSD ale na rozdíl od pravice nemá zbožňování podnikatelů ani devadesátých let ve svém slovníku a může se proti Babišovi snažit vyhrotit konflikt, ve kterém bude stát na straně zaměstnanců.
Minimální mzda je v Česku nižší než v sousedních zemích, a to včetně Polska a Slovenska, a je nízká i relativně – vzhledem k průměrnému platu. Například ve Francii dosahuje minimální mzda šedesáti procent tamního průměrného platu, u nás to není ani padesát procent. Pokud se podaří Zaorálkovi dostat Babiše do střetu mezi prací a kapitálem, bude nejspíš muset podobných návrhů přinést víc. Konkrétně by mohlo jít o zdanění zisků a zkracování pracovní doby. Jinak se setkají jen dvě koncepce údržby montovny pro nadnárodní korporace, z nichž jedna je o něco sociálnější.
Autor je redaktor Alarmu.