Zákon musí chránit každého, i Babiše


V případě Andreje Babiše a vyšetřování kauzy Čapího hnízda je obzvlášť důležité postupovat podle zákona.

„Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu té komory parlamentu, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.“ Tak to stálo v ústavě samostatné České republiky z roku 1993, než její novelizace, již osmá za posledních deset let, tento princip v roce 2013 oslabila. Místo slova „navždy“ je tam nyní „po dobu trvání mandátu“. Požadavky na omezení imunity prezidenta republiky a ještě více na omezení indemnity poslance a senátora jsou v právním demokratickém státě už mnoho let časté, stejně jako volání po omezení dalších pozůstatků feudalizmu jako amnestie a milosti. (Zatímco díky imunitě poslanec „pouze“ není stíhán z hlediska procesního práva, díky indemnitě by toto stíhání nemělo být vůbec možné. Indemnita by se však měla vztahovat pouze na politickou činnost poslance ve sněmovně, jako je hlasování nebo projevy ve sněmovně a jejích orgánech.)

Námitky vůči těmto privilegiím jsou i důvodné, protože smyslem indemnity není zaručit svobodu projevu poslance či senátora jakožto jeho osobní výsadu, a není tedy primárně ochranou konkrétního poslance, nýbrž je ochranou celého parlamentu před výkonnou mocí – kdysi panovníkem, nyní vládou či policií. Za kýžené privilegium mocných považují indemnitu především poslanci a jiní politici. Mírný pokrok v mezích ústavy a zákonů nastal v případě imunity prezidenta a indemnity poslanců a senátorů i v České republice.

Postup podle zákona

V důsledku toho pokroku musí nyní policie požádat Sněmovnu o vydání poslance k trestnímu stíhání. Pokud bude tento poslanec v říjnových volbách znovu zvolen (a poslanci Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek zvoleni zřejmě budou), současné vydání touto Sněmovnou už platit nebude. Často se argumentuje, že vydání za této situace nemá cenu, že podvodnou dotaci na Čapí hnízdo vyšetřuje policie už dlouhé měsíce a že za necelé dva měsíce budou sněmovní volby. Z toho se navíc vyvozuje podezření, že žádost o vydání ke stíhání má Babiše a jeho firmu ANO ve volbách poškodit. Možná, že někteří nefiremní poslanci to tak chápou, ale myslím, že to není pravda. Žádost o vydání ke stíhání podává totiž policie tehdy, shromáždí-li prověřováním pomocí úkonů trestního řízení před zahájením trestního stíhání dostatek poznatků o tom, že skutek, který je trestným činem, spáchala určitá osoba. Potom ji musí s vědomím státního zástupce ze spáchání trestného činu obvinit, tedy trestně stíhat. Neučiní-li to, porušuje zákon. Na věci přitom nic nemění ani blížící se volby, naopak prodleva s poukazem na volby by byla těžkým pochybením, vzbudila by podezření, že policie nekoná, protože chce někoho chránit, či naopak poškodit.

Právě proto, že se Babiš a jeho firma ANO do parlamentní demokracie opravdu nehodí, musí český stát zaručit jeho ochranu před šikanou a omezováním práv.

Před obviněním konkrétní osoby se vyšetřovat nesmí. Většina výtek v kauze Čapí hnízdo plyne z omylu, že trestní řízení je totéž, co trestní stíhání. Mezi policejním prověřováním před zahájením trestního stíhání (tedy obviněním podezřelé osoby) a úkony trestního stíhání, tedy vyšetřováním, je mnoho rozdílů, které upravuje trestní řád. Některé úkony jsou ovšem už před vyšetřováním možné, například ohledání (mrtvoly), neodkladné či neopakovatelné svědectví, například umírající osoby, jiné jsou možné jen při splnění určitých zákonných podmínek, které často vylučují či aspoň ztěžují domovní prohlídku, sledování osob a věcí, použití agenta či znaleckého posudku. Policie a státní zastupitelství může čas do voleb využít k provedení mnoha těchto úkonů.

Blud, že policejní prověřování trestního oznámení či jiného podnětu je už přímo vyšetřováním, udržuje v médiích často sama policie a její mluvčí. Je pravda, že do fáze trestního řízení, konaného před zahájením trestního stíhání, pronikají v posledních letech do trestního řádu i prvky, které upravují vyšetřovací úkony, i když snaha zákonodárců i odborníků chránit práva neobviněných podezřelých osob je stále zřejmá. Před rokem 1990 bylo možné zahájit „trestní stíhání ve věci“, tedy ne proti určité osobě, ale zatím proti neurčené skupině osob. Následovaly domovní prohlídky, „svědecké“ výslechy a podle „potřeby“ i obvinění a vazba. Z obav před recidivou takového zneužívání se vyšetřovací postupy do prověřovací fáze trestního řízení vracejí jen pomalu.

Ochrana náleží i nedemokratickým politikům

Je pochopitelné, že v případě Andreje Babiše je namístě obava, že mnozí konkurenční politici ho budou chtít před volbami poškodit. Ale právě proto, že se Babiš a jeho firma ANO do parlamentní demokracie opravdu nehodí, musí český stát zaručit jeho ochranu před šikanou a omezováním práv. K Babišově ochraně ovšem patří i to, že police a státní zastupitelství budou moci použít všechna platná ustavení zákona k objasnění dotací jeho Čapího hnízda.

Od zdařilé očisty po čunkiádě a od vítězství nad justiční mafií považuju české orgány činné v trestním řízení za nejkonsolidovanější část demokratického právního státu. Je v zájmu demokracie tohoto státu, a také v zájmu Babiše samotného, postupovat podle platných pravidel. Tedy: současná Sněmovna by jeho vydáním měla umožnit vyšetřování věci Čapí hnízdo, a ta vzešlá z příštích voleb by měla znovu posoudit důvody jeho nového vydání, pokud o ně policie opět požádá.

Autor je novinář.

 

A2LARM