V červnu rozjel čečenský vůdce Ramzan Kadyrov program pro znovusjednocení rozvedených rodin. Údajně na základě obav z rostoucí rozvodovosti a dopadů rozvodů na děti založil lokální komise, jejichž cílem je „harmonizovat manželství a rodinné vztahy“. Komise, které jsou složené ze státních činitelů a islámských duchovních autorit, dávají dohromady seznamy rozvedených párů ve svých regionech a navrhují jim smíření. Čečenská média 12. července gratulovala šesti sjednoceným rodinám, 25. července číslo stouplo na 240 a 21. srpna oslavovala čečenská veřejnoprávní televize a rozhlas práci komisí, která vedla k znovusjednocení 948 rodin.
Dítě náleží otci
Tvrzení, že skoro tisíc rozvedených párů se rozhodlo k sobě vrátit dva měsíce po tom, co nemilosrdný a surový autokrat prohlásil takové návraty za prioritu, by se mělo brát nanejvýš skepticky, zvláště co se týče dobrovolnosti těchto rozhodnutí. Přesto mnoho čečenských žen, které o iniciativě diskutují na sociálních sítích, vyjadřují Kadyrovově iniciativě nadšenou podporu, a to včetně některých z těch, které se ke svým mužům vrátily.
Pro ženy, které utekly z násilných vztahů, může „znovusjednocení“ rodiny vést k dalšímu fyzickému a psychologickému zneužívání s potenciálně fatálními následky.
Opravdový důvod může být pro lidi mimo čečenský kulturní prostor nejasný: program je jediným způsobem, jakým se tyto ženy – a také jejich přítelkyně a příbuzné – mohou dostat k dětem, o které přišly po rozvodu. Tradiční čečenské zákony jsou místními orgány často dodržovány i přesto, že odporují jak zákonům ruským, tak mezinárodním dohodám o lidských právech. Čečenské zákony předepisují, že děti patří k otci a jeho rodině. Během posledních patnácti let, které jsem strávila prací v Čečensku, jsem potkala mnoho žen, jež zůstávaly v trýznivých vztazích právě proto, že nemohly pomyslet na to, že by ztratily své děti. Jiné čečenské známé svého manžela opustily, protože už se nechtěly smířit se zneužíváním, a své děti pak vídaly zřídka nebo nikdy.
Několik čečenských právníků mi ale sdělilo, že v posledních letech soudci začali častěji vydávat rozsudky ve prospěch matek, s přihlédnutím k zájmům dětí. Rozhodující pro svěření dítěte do péče by samozřejmě měla být spokojenost dítěte, a ne pohlaví rodiče.
Povinné tradiční hodnoty
Kadyrov, horlivý zastánce takzvaných tradičních hodnot, si tohoto vývoje zřejmě příliš nepovažoval. Když spouštěl svůj program znovusjednocení rodin formou červencových televizních vysílání, stěžoval si: „Většina [rozvedených] matek chce děti vzít svému otci, jít na muftiat [místní islámská autorita], za staršími, za všemi příbuznými. A pak také přijdou za námi [za vládou], (…) pronajmou si byt ve městě a chtějí peníze. Jedna mi řekla, že potřebuje byt [kde by žila se svými dětmi]. (…) Přivedli jsme otce [jejich dětí], zeptal jsem se ho, proč nezabezpečí svou rodinu? A on mi řekl: Tahle žena mě nenechala být, než si vzala děti… Pokud spolu mohli žít, dokud neměli pět dětí, proč spolu nemohou kvůli dětem zůstat?“
Kadyrov tvrdí, že hlavním cílem programu je prospět dětem, které nesou břímě rozvodu svých rodičů. Jeho ambice je možná upřímná, ale nedává mu právo nutit rodiny být spolu. Když se pár, za kterým přijde komise „rodinných vztahů“, odmítá dát znovu dohromady, zástupci komise na ně údajně vyvíjejí nátlak a zdůrazňují, že „toto je Kadyrovovo nařízení“, a tudíž musí být uposlechnuto.
Strach žen
Pro ženy, které utekly z násilných vztahů, mohou takováto „znovusjednocení“ vést k dalšímu fyzickému a psychologickému zneužívání s potenciálně fatálními následky. Kadyrov vládne Čečensku železnou rukou – v zemi ovládá všechny části politického a společenského života. Když vezmeme v potaz tuto tvrdou skutečnost, je těžké se nebát, že následkem jeho projektu přestanou místní soudy podporovat žádosti matek o péči ze strachu nad odplatou od vlády.
Dvě čečenské ženy, kterým se podařilo si své děti po rozvodu ponechat v péči, mi řekly, že za nimi také byli „úředníci smíření“, kteří na ně naléhali, aby se vrátily ke svým mužům. Rázně tyto návrhy odmítly, ale bojí se, že jejich bývalí muži, kteří jsou také pod tlakem, půjdou k soudu a děti jim budou do péče svěřeny téměř okamžitě. Jejich strach je opravdový.
Autorka pracuje pro organizaci Human Rights Watch.
Z anglického originálu In Chechnya, a ruthless strongman orders family reunification, publikovaného na stránkách openDemocracy Russia, přeložil Ian Mikyska.