Co se slovem na „K“, které se nesmí vyslovovat?


Stojíme na prahu globální katastrofy, přesto nám radí, ať o tom radši nemluvíme. Proč se Daniel Kroupa tak bojí slova na „K"?

Má Daniel Kroupa zapotřebí psát o Saše Uhlové, že je dobře, když si buržoazní panička vyzkouší práci za minimální mzdu? Proč jde člověk, který dokázal svoji odvahu a osobní integritu v boji proti autoritářství minulého režimu, za hranici dobrého vkusu osobním a ponižujícím útokem?

Kroupa přitom práci Uhlové paradoxně oceňuje. Pokud by o grantu na podporu tohoto projektu prý rozhodoval, také by ho doporučil. Co Kroupu rozčílilo, jak vysvětlil ve svém rozhovoru pro DVTV, byl název projektu – Hrdinové kapitalistické práce. V postsocialistické České republice je pro konzervativní pravici slovo „kapitalismus“ očividně vulgarismem, kterému je lepší se vyhnout. Místo toho máme používat termíny „společnost volného trhu“ či „liberální demokracie volného trhu“ a podobně. Proč? Protože se proti takovým pojmům hůře mobilizuje.

Trh jakožto prostor, kde se setkává množství nezávislých aktérů nabízejících nějaký produkt, je pro kapitalisty noční můrou.

Kroupa nám sugeruje, že nejen kritika nešvarů kapitalismu, ale i samotné použití tohoto slova vede nutně k marxismu, bolševismu či autoritářství. Jako by kritika kapitalistické reality měla sugerovat dojem, že socialistické státy obdobné problémy neměly. Takové zkratky jsou dědictvím dogmatické ideologie devadesátých let, kdy naší představu o společenském vývoji reprezentoval boj dobré liberální demokracie západního typu proti špatnému autoritářskému socialismu východního bloku. A jedinec se automaticky nacházel v jednom z těchto dvou táborů. Dnes, téměř třicet let od zhroucení socialistického režimu, se ale nacházíme v podstatně jiné situaci a čelíme jiným problémům. Vidíme, že kapitalistické ekonomiky bezprecedentním způsobem zatěžují životní prostředí, vytvářejí obrovské společenské nerovnosti, kdy několik desítek jedinců ovládá většinu bohatství planety a miliony lidí žijí v chudobě. Závislost na fosilních palivech pak udržuje Střední východ v područí diktatur a krvavých válek o ropu.

Kapitalismus proti Danielu Kroupovi, trhu a všem

Jak upozorňoval Fernand Braudel, jeden z největších historiků dvacátého století, je analytickou chybou zaměňovat „kapitalismus“ za „trh“, stejně jako zaměňovat „kapitalisty“ za „podnikatele“. Používání termínů „liberální demokracie“, „tržní mechanismus“ a „kapitalismus“ jako synonym vede k nesmyslným potyčkám na levici i pravici a debatu strhává k absurdním dogmatickým přestřelkám. Jednu takovou nedávno předvedli právě Daniel Kroupa, Pavel Šafr a další, když byli pohoršeni samotným vyslovením onoho slova na „K“.

Braudel popisuje vznik kapitalistických vrstev – bohaté elity, obchodníků a bankéřů — již od třináctého století ve Florencii. Vztah mezi trhem, státem a kapitalisty vyobrazuje jako nepřátelský a všímá si, že kapitalismus může prosperovat pouze pokud se mu podaří podřídit si trh a splynout se státem. Kapitalisté od svých počátků v pozdním středověku vytvářeli monopoly a oligarchie, aby se vyhnuli destruktivním účinkům tržního mechanismu na jejich fungování. Trh jakožto prostor, kde se setkává množství nezávislých aktérů nabízejících nějaký produkt, je pro kapitalisty noční můrou. Vzájemná konkurence jim likviduje zisky a vrhá je do nebezpečí bankrotu. Kapitalisté se proto zaměřují na ustanovení monopolu nebo oligopolu, ať již ustanovením kartelové dohody nebo zlikvidováním konkurence, aby se tržnímu mechanismu snižování ceny prostřednictvím konkurence mohli vyhnout.

Když Kroupa nabádá, abychom se soustředili na oligarchizaci politiky můžeme s ním souhlasit. Pokud ale tvrdí, že to máme dělat bez kritiky kapitalismu, zapřahává vůz před koně. Je zřejmé, že oligarchizace politiky není problém České republiky, ale problém celosvětový, a je to právě projevem rostoucí moci kapitalistických vrstev, který se projevuje explozivním nárůstem globální nerovnosti, na němž se významně podílely neoliberální deregulace posledních desetiletí. Centralizace soukromé moci prostřednictvím kapitálu se vymkla jakékoliv kontrole a privátní zájmy úzké elity ohrožují bezpečnost a svobodu nás všech.

Cesta k planetárnímu kolapsu

Hlavním důvodem, proč se dnes musíme přestat bát mluvit o kapitalismu, je celoplanetární ekologická katastrofa, která propukne pokud nezměníme přístup k drancování životního postředí. Vědecké prognózy o vývoji klimatu, chemického znečištění a úbytku biodiverzity jsou čím dál pesimističtější. Mnozí vědci již desetiletí zoufale varují, že celé ekosystémy jsou na hranici kolapsu. A jejich slova se postupně naplňují. Žijeme zřejmě v době masového vymírání druhů, které je srovnatelné snad jen s nárazem meteoritu nebo gigantickým výbuchem vulkánu. Příčinou likvidace života na Zemi jsou ovšem tentokrát lidé a (především) exponenciální vývoj ve spotřebě fosilních paliv, který žene ekonomický vývoj moderních společností vpřed.

Množství geologů prohlašuje, že jsme poslední generací holocénu. Opouštíme vody klimaticky stabilního období, které trvalo kolem deseti tisíc let a během něhož vzniklo zemědělství, ale i první civilizace. Množství skleníkových plynů v atmosféře překračuje bezpečnou mez. Podle vědců jsme vykročili do neznáma. Stabilizační zpětné vazby planety již nejsou schopné uvést systém do dynamické rovnováhy, která fungovala po deset tisíc let. Lidská civilizace se bude muset adaptovat na Zemi s tajícími ledovci, stoupajícími hladinami moří, sílícími bouřemi a masivními záplavami. Vlny veder a požárů porostou exponenciálně. Kontinenty budou křižovat desítky milionů migrantů, neboť jejich domovy budou zaplaveny oceány. Vítejte v éře člověka – antropocénu.

Tohle je kapitalismus

Největší riziko ale nakonec plyne z toho, že bezohlednost vůči životnímu prostředí zatíží ekosystémy do té míry, že začnou kolabovat. Ekosystémy jsou do značné míry schopné absorbovat šoky a budit dojem, že snesou vše. Když je ale zátěž příliš velká, mohou se „znenadání“ zhroutit. A na náhlé zlomy se lidé nebudou moci dostatečně připravit.

O všech těchto planetárních rizicích vědí hlavní hráči fosilního průmyslu už desítky let. Jak se tedy tváří v tvář globální klimatické katastrofě hlavní kapitalistické síly rozhodly zareagovat? Z hlediska kapitalistů racionálně: ropné společnosti si spočítaly, že zatímco náklady celoplanetární katastrofy budou platit všichni, zisky z jejího rozpoutání prostřednictvím prodeje fosilních paliv připadnou pouze jim. Rozhodly se proto organizovat a financovat rozsáhlou dezinformační kampaň s cílem konfrontovat, delegitimizovat a zastrašovat vědce informující o změnách klimatu. Použily nejen stejnou taktiku, ale i stejné organizace a zaplatily stejné vědce, kteří již dříve popírali vztah mezi kouřením a rakovinou, mezi freony a existencí ozónové díry nebo rizika kyselých dešťů.

Takto bude vypadat Evropa, pokud roztají polární ledovce.

Takto bude vypadat Evropa, pokud roztají polární ledovce.

 

Elity ropného průmyslu tak už několik desítek let financují síť konzervativních a prokapitalistických think-tanků se záměrem šířit dezinformace pomáhající zakrýt existenci klimatických změn. Desítky miliony dolarů ročně plynou především od ropného giganta ExxonMobil, který je odpovědný za téměř tři procenta skleníkových emisí od počátku průmyslové revoluce. Bratři Kochové patřící mezi nejbohatší lidi ve Spojených státech se zase pokoušejí získat podporu pro hypotézu, kterou mezi vědci prakticky nikdo nezastává. Korumpují vědce, vytvářejí zdánlivě nezávislé think-tanky a „grassroots“ organizace a opakováním dezinformací budí zdání vědecké kontroverze. Mezi nejznámější organizace, které tímto způsobem využívají, patří Cato Institute, Heartland Institute, Fraser Institute nebo George C. Marshal Institute. Prostřednictvím těchto a mnoha dalších organizací ropní kapitalisté matou veřejnost a oddalují možnost zdanění ropných zisků. Není asi překvapivé, že nejvýraznějším zastáncem neexistence klimatické změny v Česku je Václav Klaus, dlouholetý souputník Charlese Kocha v neziskové organizaci Mt. Pelerin Society a po nějakou dobu také člen Kochem založeného institutu Cato.

 

Příklad reklamy z propagandistické kampaně, tentokrát organizované uhelným průmyslem.

Je stále jasnější, že pro dnešní generaci je konfrontace s kapitalismem otázkou ochrany života jako takového. Je to historická zodpovědnost, která nemá obdoby a je srovnatelná snad jen s riziky globální jaderné války. Neznamená to ovšem, že se staneme marxisty, ani to, že nebudeme naslouchat zkušenosti lidí, jako je Daniel Kroupa, kteří se nás snaží upřímně varovat před riziky vzniku autoritářské noční můry jménem „reálný socialismus“, v níž prožili velkou část svého života. Znamená to ale, že stojíme před novými problémy. Problémy, které kapitalismus neřeší, ale tvoří. A my si již nemůžeme dovolit zavírat před nimi oči.

Autor je podnikatel.

 

A2LARM