Nevíte, koho volit v říjnových parlamentních volbách? Bojíte se, že zvolíte stranu plnou lidí, o kterých jste nikdy neslyšeli? Existuje řešení snadné jako naladit si v sobotu večer fotbalový zápas. Právě hrdinové s míčem na noze nebo s tretrami zašpiněnými antukou se rozhodli převzít odpovědnost za osud České republiky v následujících čtyřech letech. Pokud ovšem voliči ocení plejádu známých tváří, které nabízí hnutí Sportovci. Přechází z nich nejen zrak, ale chvílemi i zdravý rozum.
Alfou a omegou hnutí Sportovci není nic menšího než záchrana českého sportu. „Do sportu se nedávají buď žádné peníze, nebo jen minimum, anebo neprůhledné,“ vysvětluje trudnou realitu zakladatel nové strany a bývalý poslanec a senátor za ODS Vlastimil Sehnal. „Tak jsme založili hnutí Sportovci,“ dodává. Nejapní hnidopichové, kteří určitě nedokážou popsat fotbalový ofsajd jednou větou, jistě poznamenají, že strana založená pouze na jednom programovém bodu, navíc v podobě přílivu peněz do českého sportu, nemá občanům co nabídnout. Je to ale stejný omyl jako nasadit do základní jedenáctky fotbalového nároďáku Tomáše Řepku a chtít zápas dokončit v plném počtu.
Rozmlsané Čechy občas trápí v každodenních životech věci, které nevyřeší pouze z voleje trefený růžek branky. Hnutí Sportovci ovšem myslí i na tyto malichernosti.
Přece jen i Zelení kdysi vznikli jako strana jednoho tématu. Na rozdíl od žabičkářů je ale Sehnalem založená strana strategickým počinem na hranici politické geniality. Možná. Zatímco životní prostředí touží chránit pár environmentálních nadšenců, sportem pomazaných hlav je v ČR mnohonásobně více. Kdyby jen desetina sportujících lidí, nebo fanoušků hodila svůj hlas do urny tak umně, jako Tomáš Satoranský míč do basketbalové obroučky, poslanecké mandáty stranu nemůžou minout. Možná i právě proto si Sehnal před volbami tolik věří. „My si říkáme, že když nebudeme mít deset procent, tak jsme naši práci dělali špatně,“ prozradil.
Koho Sehnal sehnal
Sportovní apokalypsu a zlepšení našich životů si na svá bedra berou skutečné legendy. Tomáš „Bomber“ Skuhravý svého času skolil na mistrovství světa hattrickem Kostariku, nastřílel v dresu Janova 59 branek, bydlel v zámečku Celle Ligure, rozsekal luxusní Mitsubishi 3000 a před několika roky byl odsouzen ke čtyřleté podmínce za fingovanou krádež auta v Itálii. Dnes by chtěl být poslancem. Kromě Bombera jako potenciálního ministra dopravy strana nabízí i nekorunované krále defenzivního fotbalu – trenéry Martina Pulpita a Petra Radu. Někdejší reprezentační kouč by mohl být skutečným odborníkem na komunikaci s médii. Stačí si vzpomenout na to, jak novinářům nadával za to, že mu špatně poradili základní sestavu nebo že neumí žonglovat s balónem.
V čele hnutí ale nestojí zakladatel a předseda Sehnal, ale superlegenda Ladislav Vízek. Žoviální „bodrotron“ i po skončení fotbalové kariéry uspokojuje sportovní publikum lidovými bonmoty a provozuje hospůdku Kozlovna. Česká obdoba Beppe Grilla z italského populistického Hnutí pěti hvězd má obrovský potenciál oslovit voliče napravo i nalevo svou systémovou analýzou. „Chceme říct svůj názor, protože máme pocit, že politiku vedou jenom bohatí, aby ještě více zbohatli. A to se mi samozřejmě nelíbí. My jsme v podstatě obyčejní lidé,“ prozradil.
Fair play do každé rodiny
Jedenáctka středočeské kandidátky a bývalý sudí Pavlín Jirků na Sportovcích cení schopnost, že jsou díky sportu zvyklí zaměřit se na nějaký výsledek. V minulosti dosáhla tato ekipa hvězd nezpochybnitelných úspěchů, otázka je, jestli tuší, jaké by měly být výsledky jejich politické existence. Rozmlsané Čechy občas trápí v každodenních životech věci, které nevyřeší pouze z voleje trefený růžek branky. Hnutí ovšem myslí i na tyto malichernosti.
Trápí vás složité a vysoké daně? Strana nabízí pravý opak. Navíc jak dodává Sehnal, musí být spravedlivé. Toto kouzelné slůvko uplatňuje úplně na všechno. Slibuje spravedlivou sociální politiku, důchodcům spravedlivý důchod. Milovníkům fair play srdce plesá radostí. A lidé bez fantazie a zatížení pochybnostmi nad příliš rozevlátou abstraktností předložených tezí nemohou zpochybnit návrh v oblasti zdravotnictví. Podle Sehnala v něm prý chybí lidé. Zajistit je chce díky penězům. Jak sám ostatně říká, všechno je o penězích. Jak a kde je získat nebo kolik jich zbude po tom, co se jich spousta nasype do sportu, zatím kulišácky neprozradil. Uvedl pouze to, že strana chce prostě normálně začít hospodařit.
Stranický otec zakladatel byl v minulosti tak trochu na štíru právě s onou tolik vzývanou spravedlností. Soud ho čtyřikrát usvědčil z manipulace s pozemky pod sportovním areálem v Lipůvce, kde tehdy dělal starostu. Až pátý ho nakonec dvouapůlleté podmínky zprostil. Bývalého šéfa brněnského fotbalového klubu z dalšího nepříliš spravedlivého jednání usvědčovala nahrávka z roku 2008, na které domlouval s majitelem stavební firmy úplatky kvůli přidělení lukrativních zakázek v Brně. Úplatky měl nabízet v tomtéž roce i během prezidentských voleb, aby získal podporu pro Václava Klause.
Zasloužilí národní sportovci
I když celé hnutí, které nemá žádné straníky ani vlastní internetové stránky, působí jako Sehnalův kuriózní projekt, dokázal pro dosud nijak propagovanou stranu získat dva tisíce sportovců. Trochu tím připomíná jiné „hnutí“. Zatímco Babišova strana nabízí ve svém nedávno zveřejněném programu, jakým způsobem naložit s umělci po skončení jejich kariéry, Sehnal myslí na sportovce. Hlavním důvodem existence jeho strany by tak mohlo být zajištění sportovního důchodu někdejším hvězdám. Vždyť i Bomber Skuhravý nedávno zažil exekuci ve svém panelákovém bytě v Motole.
Podobnému osudu se snaží uniknout i Radek Drulák, který kdysi nadlouho opanoval střelecké statistiky české ligy a dnes se živí jako řidič kamionu. Dvojka na olomoucké kandidátce se přitom ke své kandidatuře staví nonšalantně. „Já jsem na nabídku neřekl ne a hned jsem se tam byl napsaný. Moc se mi do toho nechce, protože si celkem oprávněně myslím, že politika je špína,“ prozradil své pohnutky. Člen Klubu ligových kanonýrů možná nevědomky definoval Sportovce výstižně jako další antisystémovou sílu. Reálně jí ale hrozí, že skončí jako jiné sportovní hnutí bývalého ministra školství za Věci veřejné Josefa Dobeše. S největší pravděpodobností bude kandidátka hnutí Sportovci dobrá leda tak k blaženému pocitu při četbě dlouhé stranické kandidátky, kde pro českého sportovního fanouška platí Sehnalova slova: co jméno, to pojem.
Autor je spolupracovník redakce.