Nebýt „fuckin’ weak“


Trans* rapperka z Bronxu je odhodlaná bojovat za svůj gender, odmítat slabochy a propojovat nesourodé kultury.

EP Transphobic čtyřiadvacetileté zpěvačky Quay Dash vyšlo v létě již podruhé, tentokrát jako oficiální release doplněný o track z loňského mixtapu Satan’s Angel. Deska je výrazem odhodlání newyorské rapperky a trans* aktivistky stát se „královnou New Yorku“, dobýt po amerických i evropské undergroundové kluby a převrátit zažité rapové stereotypy ve svůj prospěch. Vyzbrojená náloží několika beatů progresivních elektronických producentů zvládá kombinovat oldschoolové boombapové instrumentálky se žhavou 808 produkcí i experimentálnějšími polohami. Příkladem za všechny je video Decline Him, které ukazuje Quay Dash v zatím nejlepší formě.

Nový rap z New Yorku

Při prvním setkání s tvorbou Quay Dash v hlavách mnohých nezúčastněných posluchačů automaticky naskočí srovnání s Cardi B, autorkou letního megahitu Bodak Yellow. Nabízí se kvůli zvuku i kořenům v newyorském Bronxu, kteroužto část města tato bývalá striptérka a současná instagramová celebrita reprezentuje se stejnou vášní jako Quay Dash. Z pohledu bílého evropského nerda připomíná tvorba Quay Dash také agresivní drag rap z brooklynského undergroundu typu House of Ladosha.

Quay Dash se obouvá i do předsudků uvnitř LGBTQ+ komunity a vysmívá se umírněným duhovým aktivistům „měkkým jako vagína“.

Propojení klíčových slov „nový rap z New Yorku“ a LGBTQ+ zase mnohé může navést k další youtubeové hvězdě z ulice – mladé brooklynské ranařce Young M.A. Ta se v nedávném radiovém rozhovoru stejně jako většina stylově spřízněných hudebnic a hudebníků s nenormativní sexuální a genderovou identitou staví ke zplošťující nálepce „queer rap“ rezervovaně a necítí potřebu se zavírat s tímto označením do šuplíku ani ho plakátově stavět na odiv. Quay Dash na tento výrok v deníku The Guardian reagovala rezervovaně, v tom smyslu, že svou tvorbu také nehodlá omezovat queer přívlastkem, rozhodně však cítí potřebu reprezentovat svoji identitu i „své lidi“ a posílit jejich hrdost. Postupně vzrůstající viditelnost (zejména barevných) trans lidí v americkém veřejném prostoru je totiž přímo úměrná jejich útlaku, jak dokládají čísla z roku 2016, jenž byl pro tuto část společnosti nejkrvavější. Na rostoucí počet fatálních útoků reagovaly lidskoprávní kampaně i zdola vedené iniciativy jako Stop killing black trans women. Heslo „Rest in Power“ je vzkaz, který zní i v pozadí slov Quay Dash.

Jak může vypadat rapperka

S vyoutovanou lesbou a břitkou glosátorkou Young M.A. proto Quay Dash pojí jak předsudky, s nimiž se setkává na rapové scéně i ve společnosti, tak nekompromisní, byť stylově odlišná flow a explicitní texty. Young M.A. se nebojí mluvit naplno o pohlavním styku s připínacím penisem i o něžnostech a sexuálním uspokojení, které může ženě nabídnout pouze druhá žena. Naproti tomu Quay Dash se obouvá i do předsudků uvnitř LGBTQ+ komunity a vysmívá se umírněným duhovým aktivistům „měkkým jako vagína“. Zároveň svým swagem jako vztyčeným prostředníkem ukazuje chlapácké scéně, jak vůbec může vypadat rapperka.

Uvedená výrazná ženská jména na rapové scéně rezonují i díky proklamované newyorské identitě, jelikož současný rap dlouho těžil hlavně z oblasti amerického Jihu. V rapu Quay Dash slyšíme spíš vypravěčství a úderně sebevědomé hlášky než atlantskou flow, pro niž minulý týden nejmenovaná „básnířka, rapperka, režisérka, žena“ použila kritické označení „nesrozumitelné hekání“. Tuzemským pobouřeným pozorovatelkám a pozorovatelům tak uniká nejen současný zvuk, ale i fakt, že se tu vedle trendy sledujících členů Supercroo prosazuje i výsostně originální „fabia trapper“ Opak dissu. Především si však nemůžeme nalhávat, že díky outsiderským recitátorkám zaseklým v devadesátkových jazzových instrumentálkách disponuje česká menšinová scéna nějak silnou protiváhou k mainstreamovému machismu. Takové snahy jsou ve světovém kontextu „fuckin’ weak“, a na nějakou místní Quay Dash si bohužel musíme počkat.

Skutečné ženy místo avatarů

Mimo ustálené sféry hip hopu zasáhla Quay Dash i na pole experimentální elektroniky. Vystupovala společně s newyorským neogrimeovým producentem Celestial Trax, zároveň však její minulý klipový singl Bossed Up produkoval SOPHIE, jehož žvýkačkové riddimy se zalíbily velkým hráčům na trhu od Madonny po McDonald’s. SOPHIE se stal v nedávné minulosti nejvýraznější postavou internetového parodického kolektivu PC Music, ironicky kopírujícího strategie mainstreamového korporátního popu, s nímž dnes už téměř dokonale splynul. Blyštivý zvuk PC Music na současné postklubové scéně topící se v industriální temnotě už téměř nerezonuje. SOPHIE tak beatem pro Quay Dash výrazně vylepšil intelektuální kredit labelu. Je to oboustranně vstřícné gesto i od Quay Dash, připomeneme-li si dva roky starou aféru, která vyústila v kritiku nízké míry diverzity v PC Music. Nemístné povýšenecky bělošské hlášky na adresu malijských hudebníků, jež tweetovala producentka GFOTY jí vysloužily odsouzení zevnitř samotné crew a radikální producent Lotic na základě těchto výroků označil celé PC Music za „nemastný, neslaný umělecký projekt hrstky bohatých dětí (…) s ženskými avatary“.

Quay Dash celé léto objíždí Evropu v rámci své „Transphobic tour“ a 7. září se zastaví v berlínském klubu Berghain, kde vystoupí v na jaře otevřeném patře Säule, které je zaslíbeno experimentálním formám současné progresivní elektronické hudby i kolektivům podporujícím ženskou emancipaci typu Creamcake. Propojení s touto scénou tak dává smysl nejen díky osobním vazbám. V loňském roce Quay Dash podpořila vydání mixtapu Satan’s Angel samostatným mixem pro kultovní dismagazine. Druhé vydání EP Transphobic se navíc uskutečnilo díky začínajícímu britskému labelu Perth Records, který je zatím známý hlavně v globálně propojené síti elektronické dekonstrukce a experimentu (aktuálně pod hlavičkou Perth Records vychází také debutové EP nadějného ruského industriálně reggaetonového producenta WULFFLUW XCIV). Je vidět, že v těchto kontextech se Quay Dash cítí bezpečněji než ve stereotypy svázaném prostředí mužského rapu a často neméně rigidních queer ballroomů nebo discohouseových gay tančíren, jejichž zažitá pravidla přispívají pouze k udržování konzervativních vzorců chování, vystupování i rapování.

Autor je DJ v kolektivu BLAZING BULLETS.

 

A2LARM