Pět let bez Jakuba Poláka


Dnes si připomínáme pět let od smrti Jakuba Poláka, určující postavy českého anarchistického a antirasistického hnutí.

Dvacátého pátého září 2012 zemřel ve svých šedesáti letech Jakub Polák. Proslul především jako anarchista a redaktor časopisu A-kontra, jako zmocněnec poškozených v kauzách rasistických vražd Romů a jako squatter.

Sametová revoluce jej zastihla s rakovinou v nemocnici. Podepsal reverz a zakládal Občanské fórum v hotelu Budovatel, kde předtím pracoval. Angažoval se ve vznikajícím anarchistickém hnutí a také v Levé alternativě, kde se v roce 1992 účastnil kontroverzního převratu, který změnil hnutí v prázdnou skořápku. Posléze jménem hnutí pohrozil kampaní občanské neposlušnosti proti rozpadu Československa.

Časopis A-kontra vznikl roku 1991, Jakub Polák byl jeho duší až do jeho zániku v roce 1995 a pak ještě několik let po obnovení v roce 1999. Slovo „zpravodaj alternativních aktivit“ nebylo jen frází pro tiráž – ambicí časopisu bylo tvořit médium co nejsilněji spojené s rozvíjejícím se anarchistickým hnutím, být opravdovými zprávami z bitevní linie. Být redaktorem takového časopisu rozhodně neobnášelo pouze psaní a editování příspěvků (anebo také jejich tisk vlastními silami na offsetové tiskárně). Znamenalo také, ba především, akci, zejména organizování demonstrací, vymýšlení strategií, jak přelstít policii, a někdy bylo s policií potřeba i bojovat. O hlavním přirozeném nepříteli – neonacistech – ani nemluvě. Jakub Polák se mimo jiné zúčastnil s ávií bitvy mezi anarchisty a skinheady 1. května 1992 na Letné a přispěl k jejímu výsledku, který rasistickým rváčům nadlouho podlomil morálku.

Kótou posledního zápasu, do nějž dal Jakub Polák všechny své síly v době, kdy se mu vrátila rakovina, se stalo ostravské Přednádraží.

Proti rasistickým skinheads vystupoval Jakub Polák i jinými prostředky. Když byl svědkem toho, jak úřady zametají jejich rasistické násilí pod koberec i v případech dokonaných vražd, vložil se do vyšetřování jako zmocněnec poškozených. Podařilo se mu rozkrýt policejní manipulace a přispět k odsouzení vrahů v případech, jako byla zejména smrt Tibora Danihela v Písku nebo Romana Lacka v Orlové. Nebyl ale fanatikem. Když například nabyl přesvědčení, že svitavský neonacista Pechanec je nevinný, neváhal s tím veřejně vystoupit a jasně odmítnout postoje typu „ať za tu vraždu zavřou aspoň nějakého nácka – jestli je nevinný v tomhle případě, je jedno, v řadě jiných se projevil jako násilník, tak mu to patří“. Právě za svou roli v případech rasistických vražd získal Jakub Polák roku 2000 od Nadace Charty 77 Cenu Františka Kriegla.

Tyto aktivity byly přitom jen nejvýraznějším případem spolupráce Jakuba Poláka s Romy. Nakrátko se stal i šéfredaktorem časopisu Amaro Gendalos. Zde roku 2003 propagoval své představy o romské samosprávě, inspirované i zapatistickým Chiapasem, a především se pokusil přenést do prostředí romského hnutí své pojetí bojovného média, které s nasazením kritizuje mocné: to pocítili půjčkařské společnosti, vláda, starosta Slaného, který vystěhovával Romy, ale třeba i organizace Člověk v tísni, která pro Jakuba Poláka ztělesňovala paternalismus majority. Dopadlo to předvídatelně: časopis na další rok nedostal granty a Jakub Polák se vrátil ke své vášni, stavitelské práci všeho druhu.

Právě vášeň pro stavitelství, architekturu a prostor udělala z Jakuba Poláka také důležitého účastníka squatterské scény. Všechno začalo už zkraje devadesátých let, kdy odmítl odejít z bytu v ulici Podplukovníka Sochora a z jinak vyklizeného domu se postupně stal anarchistický squat, redakce časopisu A-kontra, místo přednášek i koncertů… „Sochorku“ její obyvatelé opustili až roku 1997 za náhradní bydlení a prostor pro kulturní aktivity v nedaleké ulici Za papírnou. Jakub byl ale nablízku i při mnoha dalších squatterských pokusech, nejen s dobrou radou (věděl, že těch má každý na rozdávání), ale také s pomocnou rukou.

Kótou posledního zápasu, do nějž dal všechny své síly v době, kdy se mu vrátila rakovina, se stalo ostravské Přednádraží. Několik domů, z nichž odmítly odejít vystěhovávané romské rodiny, se stalo místem pro projevení odporu – a také pro sny o tom, co by se dalo dělat s uvolněnou sociální energií, která se kolem Přednádraží nahromadila. Poslední dva měsíce strávil bojem – organizováním lidí, cestami do Ostravy, přesvědčováním, plánováním… Konce (nikoli vítězného) se nedožil.

 

Články Jakuba Poláka na stránkách A2: https://www.advojka.cz/autori/jakub-polak
Rozhovory: http://www.antifa.cz/content/jakub-pol-k-bojovn-k-do-posledn-chv-le; http://novyprostor.cz/clanky/339/vrazdy-ve-jmenu-druhotnych-ctnosti

 

A2LARM