Proč není Hugo Toxxx debil

,

Spor mezi českými rappery vyvolal reakce i mezi lidmi, které rap nikdy nezajímal.

„Rap neposlouchám, je pro debily.“ Lidé na úrovni se u nás nesmějí jenom fašounům a mainstreamovým zombiím „z kultury“, ale taky rapperům. Macho zábava pro lopaty není vzdělancům dost dobrá. To by samo o sobě nevadilo, ať si klidně třeba poslouchají jazz a opájí se kvalitou sto let staré poezie, oni ale z nějakého důvodu mají pocit, že se k rapu, kterým pohrdají, mají vyjadřovat i veřejně.

Žvásty měšťáků

Text Martiny Malinové v Deníku Referendum má být vypořádáním se s českým machistickým rapem z pohledu angažované „rapperky, básnířky, režisérky a ženy“. Vlastní perspektiva autorky však zcela přebíjí téma, kterému se věnuje, tedy rap. Popisuje spíš to, co si pod pojmem „český rap“ představuje, než to, co aktuálně označuje. A to do té míry, že machistický přístup Jamese Colea a Hugo Toxxxe ilustruje na příkladu tracku, ve kterém se rappeři naopak macho stylu svých konkurentů posmívají. „Šoustáte hoes, pak nemáte deep flows,“ rapuje James Cole posměšně.

Česká rapová scéna jde nahoru. Nikdy na tom nejspíš nebyla líp.

Kritika Malinové se tak ze všeho nejvíc podobá měšťácké morální panice z něčeho škaredého a surového, co nepatří do autorčiných korektních představ o světě. Měšťácká převaha nad nižší kulturou tradičně umožňuje „myslet si své“. Vlastní předsudky bohatě postačí. Zmíněný článek tak klidně ignoruje veškeré dění na české rapové scéně, a právě tím imponuje tolika intelektuálům, kteří o rapu také nic nevědí, ale rádi si potvrdí svoje předsudky. Běžným argumentem proti rapu je elitářský povzdech, že je „o ničem“. Jediným kritériem kvality se podle této logiky stává obsah textů. Flow, kvalita beatu a další parametry jsou zcela ignorovány. Ignorováno je tedy všechno, co je pro posluchače rapu podstatné. Ostatně sám Hugo Toxxx se do neustálého očekávání vyššího smyslu rapových textů přímo naváží v tracku V hajzlu z roku 2011: „Jsem první MC, který nemusí dávat význam.“ Rap, stejně jako jiná populární hudba, je totiž především zábava a nedá se od něj donekonečna požadovat vyšší smysl a výchovná funkce. Český rap přesto často obstojí i v tomto ohledu.

Hudba zdola

Jestli je v atomizované konzumní kultuře pozdního kapitalismu něco, co by se dalo označit za lidovou kulturu, je to rap. „Shora vypadá všechno líp, ale pravda je dole,“ rapuje opakovaně na své nové desce Logic. Kultura tvořená zdola není moc pěkná ani zvlášť přátelská. Je naopak agresivní, v textech se často objevuje vysmívaná touha dostat se „ze stoky nahoru“ a s tím spojená sebeprezentace s drahými auty, zlatými řetězy a dalšími atributy bohatství ve videoklipech. V současném světě to však těžko může někoho překvapit.

Na české scéně se dodnes udržely antifašistické a antirastické postoje. „Otcové-zakladatelé“ z PSH poslali v době vrcholící uprchlické paniky Fuck-off českým xenofobům, ale vyjádřili se i mladší. Brněnský Michajlov v době sílící nenávisti ke všem odjinud zúročil svůj ukrajinský původ v tracku Imigrant. „Stejnej doklad,/ odlišná národnost,/ soudy, vyhoštění/ pochopí málokdo,“ popisuje zkušenosti lidí „mimo stát, mimo domov“. Michajlov v klipu solidarizuje s migranty ze všech zemí a migraci dává univerzální hodnotu: „Cizinecké doklady,/ trvalý pobyt,/ jsme odrazem doby…“ I nejposlouchanější český rapper současnosti Logic uvádí své poslední album proklamací: „Černý nebo bílý,/ mám to v píči.“ A xenofobii se vysmál i ASAP Jarda, třeba v tracku Hvězdy nad Granddorfem: „Češi sú na palicu,/ zavíraj hranicu,/ žerú gyrosy a kebaby a chodí na tržnicu.“

Český a slovenský rap je hudbou sídlišťních partiček, teenagerských kolektivů i těch, kteří se z takového prostředí postupem času prosoukali až do dospělosti. Jestliže někdo zavrhuje současnou rapovou scénu, odvrací se i od způsobu, jakým tato rozsáhlá sociální skupina přemýšlí o světě. Mezigenerační propast mezi východoevropskou mládeží a jejími rodiči nereprezentuje snad nic lépe než pohrdání současnou rapovou produkcí. Nepřekvapuje pak, když se například slovenská společnost jednoho dne probudí do reality, v níž většina studentů na středních školách volí Kotlebovu stranu Naše Slovensko. Kdo mladým nerozumí (a ani nechce porozumět), nemá šanci je ani oslovit.

Od svých začátků vyjadřuje hip hop hodnoty a postoje „těch dole“, původně Afroameričanů, později minorit a utlačovaných na celém světě. Ve Spojených státech se rap stal neoficiálním hlasem černošské komunity a spolu s tím i impulzem k zlepšení afroamerické společenské situace. U amerického publika dnes rap dokonce vytlačil rock z pozice nejposlouchanějšího hudebního žánru. Situace v Česku devadesátých letech, kdy se sem rap začal dostávat, byla od amerických ghett odlišná. Hip hop se tady původně zformoval kolem graffiti subkultury a první velké album Repertoár od PSH do určité míry odráželo hippie hodnoty alternativní mládeže devadesátých let včetně Vladimírova, Orionova a Indyho hlasování „proti fašismu a pro mír a lásku“.

Je snadné nacházet velké rozdíly mezi americkou a českou (československou) společenskou situací, zaráží ale jak často se zapomíná, jaký význam má rap pro místní romskou komunitu. Především legenda slovenského rapu Rytmus představuje jednu z mála romských postav, k nimž může mládež vzhlížet jako ke svému vzoru. Na svém labelu navíc Rytmus pravidelně představuje mladé romské interprety (v současnosti třeba rappera P.A.T), s nimiž objíždí i české a slovenské koncertní sály. Ale ani „macho“ hvězda Hugo Toxxx se netají obdivem k romským talentům a na svém labelu Hypno 808 s nimi spolupracuje (Stokár, So Fakin Well). Můžeme bez nadsázky říct, že rap dodává romské komunitě společenské sebevědomí a uznání, které tak zoufale potřebuje. Rappeři jako Dollar Prync, P.A.T., Mega M, Čavalenky a mnoho dalších začínají pomalu, ale jistě pronikat do hlavního proudu.

Proti znormalizovanému Česku

Pokud chceme hledat nějakou emancipační hodnotu v českém „bílém“ rapu, musíme zpět k debutu Supercrooo Toxic Funk z roku 2004. Na českou scénu tehdy James Cole a Hugo Toxxx přinesli nejen modernější sound progresivní americké scény, ale i drzý humor, agresivitu a vulgárnost, které v tehdejším hlavním proudu neměly obdoby a atakovaly idylické hodnoty přetrvávající normalizační zábavy s ústřední rolí odmítání násilnictví a vulgarity. Zatímco PSH vždy kroužili na okraji alternativní subkulturní scény, Supercrooo najednou pronikli i do ženských časopisů typu Katka, kde vyvolali zděšení. Pobouření způsobil jejich nekompromisní útok na stále přežívající struktury normalizační popkultury. Nejtypičtějším příkladem byla skladba Fotky z novin, kde Hugo Toxxx rapuje: „Máme tu problémy se scénou,/ kde končí Sagvan Tofi s hlavou pod mojí károu,/ idiot nechce zhebnout…“ V tracku to schytává i Petr Janda, Eva Hercigová, Leoš Mareš a Fotky z novin končí deklamací zmutovaného Toxxxova hlasu: „Dádo, to je pro tebe, terorizuješ nás od osmdesátých či sedmdesátých či padesátých let, děvko.“ Dva vyhroceně vulgární teenagery tehdy řešily snad i večerní televizní zprávy.

Na místní rapové scéně však není zajímavé jen její vyhrocené odmítnutí establishmentu hudebního průmyslu, ale i schopnost vytvořit vlastní paralelní infrastrukturu, která dokázala popkultuře konkurovat. Především label Bigg Boss ovládl českou hudbu a interpreti jako Vladimir 518, Orion, James Cole a Hugo Toxxx dokázali vyprodávat velké koncertní sály po celé republice.

Podle shitstormu, který rozpoutal článek Martiny Malinové mezi lidmi, kteří rap neposlouchají, by se mohlo zdát, že český rap je v troskách, jeho nejlepší časy jsou dávno za námi a kromě „zkoksovaných náctiletých“ ho nikdo neposlouchá. „Otázkou zůstává, kdo tohle poslouchá? My, kteří jsme začali před dvaceti lety a nechali se odkojit Repertoárem a nyní prostě chceme sledovat, jak rapový vesmír pomalu zaniká?,“ ptá se v textu Malinová. Počty zhlédnutí na Youtube u českých rapových klipů ale mluví jinou řečí a napovídají, že česká scéna prochází revolucí, která se dá srovnat snad jen s vydáním Toxxxic Funku. Kromě zoufalých, ale extrémně oblíbených rapperů z Blakkwood Records, nebo drsňáků kolem ostravského rappera Sergeie Barracudy, stoupá hlavně produkce labelu Milion+ kolem karlovarského rappera Logica. Není asi náhoda, že se souboj mezi Hugo Toxxxem a labelem Bigg Boss rozhořel krátce po vydání překvapivě konzistentní a kvalitní Logicovy desky Zhora vypadá všechno líp.

Logic a spol. byli dlouhá léta otloukánky české scény, jimž se posmíval kdekdo – a často oprávněně. Nyní ale mají větší ohlas než věci vycházející jak na Bigg Boss, tak na Hypno 808. Nemění se tedy jenom to, jak dnes rap zní, ale začínají se proměňovat i poměry sil na samotné rapové scéně. Úspěch labelu Milion+ veterány české scény znejistěl a začalo jít do tuhého. Když se objevila podprůměrná Vladimírova deska Ultra! Ultra!, bylo zajímavé na sociálních sítích sledovat, co Vladimírovým fanouškům nejvíce vadí. Byl to právě společný track s Logicem Někdo ti něco asi vzal. Překvapivě se terčem nenávisti nestal zoufalý, pseudofuturistický beat Mika Trafika, do něhož by nic kloudného nezarepoval ani Future s Young Thugem, ale samotná přítomnost šéfa Milion+. Fanoušci Vladimirovi vyčítali, že trapně nahání mladé Logicovy fanoušky. Zkrátka a dobře, i česká rapová scéna našla svůj plnohodnotný generační střet.

Hugo je boss

Hugo Toxxx dostal na českou scénu rap nové generace, který se začal formovat na předměstích Atlanty, Chicaga a New Yorku na začátku desátých let nového tisíciletí. Americká rapová revoluce přinesla do hry masivní beaty a roztékající se melodické synthy navozující stavy po užití kodeinu, které radikálním způsobem proměnily i frázování rapperů. Toxxxův talent spočívá v tom, že okamžitě pochopil, co se na světové hudební scéně děje, a novým podmínkám se přizpůsobil, aniž by to dopadlo katastrofálně, jak dokazuje třeba mixtape Trashrap z roku 2014. Toxxx se tehdy dobrovolně stáhnul z rapového mainstreamu, aby mohl s novým zvukem experimentovat. Možná mu tímhle krokem prořídla jeho fanouškovská základna, ale pro „kids“, které se rozhodl zase jednou „naučit, co je to rap“, má dnes jeho postava zásadní význam. Dokládá to třeba Logic v tracku Buran, když říká: „Budu klasika jak Toxxx.“ Na překvapivém oldschoolovém singlu Všechny oči na mně tuto situaci Toxxx komentuje se sobě vlastní břitkostí: „Starej Toxxx prej je zpátky/ Omyl…/ Jsem tu pořád/ To vy jste poslouchali neřád, fakin Kabát.“

Vladimir 518 naproti tomu stále razil „českou rapovou cestu“, ale v jádru sympatická snaha tvořit vlastní zvukový jazyk narazila s deskou Ultra! Ultra! na své hranice. Pokus Mika Trafika vytvořit novou syntézu evropského kolotočářského dancefloor trapu a klasického rukopisu PSH vyznívá jako slepá vývojová větev. Vladimírova deska se už teď začíná pomalu přesouvat do propadliště dějin.

Label Hypno 808 i Milion+ lze samozřejmě kritizovat za přílišnou nápodobu amerických vzorů. Přestože i v jejich textech lze najít ironický nadhled nad prožíváním trapových témat v českých kulisách (Logic: „Fabie černej lak, lambo bude pak“), otiskují se fráze a stereotypy amerického trapu i do tvorby nové české trapové školy. Nezáměrnou komiku českého rapu si ale bere za cíl mladá úderka z labelu Opak Dissu, což jenom dokládá, že scéna je ve výborné formě. Především lídr ASAP Jarda (samotný nick je parodií na newyorského rappera Asap Rockyho, jehož deska Long.Live.ASAP z roku 2011 vzbudila i u nás zájem o novou podobu amerického rapu) jako avatar padesátiletého vesnického kverulanta stahuje českou rapovou scénu zase na zem. Klasické atributy trapové scény (drogy, strip bary, hromady peněz, přestřelky v ulicích) aplikuje na realitu české vesnice. Se stoupajícím úspěchem labelu Opak Dissu se ovšem musí zábavná kritika neautentických českých rapových klišé otisknout i do rapového mainstreamu. Právě proto jde česká rapová scéna nahoru. Nikdy na tom nejspíš nebyla líp.

Autoři jsou redaktoři Alarmu.

 

A2LARM