Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Mladí, jděte volit! Nebo raději ne

V letošních volbách mají mladí lidé údajně zachránit demokracii. Jenže jak je to s nimi doopravdy?

Mladí, volte za každou cenu! Kampaň Tvoje poprvé apeluje na ty, kteří nedávno dospěli, a mohou se tedy tvářit, že rozumí politice. V angažovaném spotu mudrují celebrity a „osobnosti“, včetně Tomáše Kluse nebo Adama Mišíka. Odpovídají, jaké bylo jejich „poprvé“. Během chvilky vyjde najevo, že nemluví o sexu, ale o volbách. Haha, to je ale geniální vtip. O první souloži můžete říkat podobné věty jako o prvním hlasování, chápete? Takovou komediální brilanci jsem naposledy zažil někdy v šesté třídě od spolužáka, který jedl tkaničky od bot.

Sportovci a Rozumní

Nejedná se ovšem o jedinou výzvu. Dominik Feri a Markéta Pekarová Adamová z TOP 09 sepsali brožuru, v níž straší starými lidmi. Svými hlasy totiž prý zničí budoucnost mladé generace. Jde přitom o generaci tak nadějnou a geniální, že potřebuje leták s instrukcemi, jak vlastně vhodit lístek do urny. Další projekt varuje, že když „nevolíš, zaplatíš“. Tento střípek virální smršti si přeje „výrazným způsobem navýšit volební účast mladých lidí, od čehož si organizátoři slibují nárůst preferencí prodemokratických politických stran“. Apely se urputně tváří, že hlasování je ta nejsnazší věc na světě. Ukazují volby jako zábavu, která nezabere příliš času. Hlavně, aby to nenudilo. Zvláštní představa o mladých: jsou klíčem k budoucnosti, zároveň se k nim přistupuje jako k sedmiletým dětem. Všechny kampaně ovšem končí stejně naléhavou výzvou: mladí, jděte volit, zachraňte demokracii!

Skutečně smysluplný hlas musí být podepřen dlouhodobým zájmem o politiku, pochopením toho, jak stát funguje, jaké jsou jeho problémy a možná řešení. A to není sexy, zábavné ani jednoduché. Je to otrava.

Komu to ale vlastně říkají? Podle průzkumu OECD z loňského roku se 57 procent mladých vůbec nezajímá o politiku. V roce 2009 byly srovnány znalosti a postoje žáků 8. tříd základních škol, výzkum se soustředil na občanskou nauku. Z 36 zemí se čeští žáci umístili na 18. místě, těsně před Ruskem. Gratulujeme! Oproti průzkumu z roku 1999 navíc statistici zaznamenali pokles o deset bodů – a byl to jeden z největších propadů. Podobně razantní sešup znalostí nastal už jen v Polsku, Slovensku a Bulharsku. I přesto se ale polští a slovenští žáci umístili před našimi. Skoro to vypadá, že ta česká omladina, která má zachránit demokracii, toho o politice příliš neví a je jí to vlastně jedno.

Však ani letošní studentské volby nedopadly jako příklad mladistvé revoluce. Pražští žáci sice dotlačili na první místo Piráty, za nimi ale vykukuje Babišovo ANO a TOP 09, která plánuje zavést školné. Jako čtvrtý skončil Okamura se svými rasistickými konspiracemi, po něm Zelení, ODS a hnutí Sportovci (ano, Sportovci, čtete správně). Pětiprocentní hranice těsně unikla bezesporu moderní a osvěžující partaji s názvem ROZUMNÍ – stop migraci a diktátu EU – peníze našim občanům, důchodcům, dětem, zdravotně postiženým… Opravdu krásný nový svět. Mladí vyžadují vzpouru proti státu, o kterém toho moc neví, ale nejspíš to bude zákeřná entita. Připepří to kulturním konzervatismem a ostnatým drátem, to vše pod „kontrolou občanů“ skrze pirátské mobilní aplikace. O víkendu si nejspíš půjdeme zaběhat, aby opoziční Sportovci nebrblali.

Volby jako trvalý vztah

Nechce se mi tu ale fotrovsky brblat, jak to jde s těmi mládežníky z kopce. Ono totiž není divu, že zeje tak propastná hlubina mezi mladými a politikou. Většina celebrit popisuje veřejnou sféru jako ráj korupce. Odsuzují úplatky a „neslušnost prezidenta“. Mediální elity prezentují politiku jako špínu, stát jako zlo. Nic víc. Ať se pak nediví, že jejich mladí fanoušci na politiku kašlou. Nahánět je na poslední chvíli k urnám čpí pokrytectvím.

Zajímali se tyhle uvědomělé persony o to, jak se vlastně žáci učí o fungování demokracie? Zda mladí lidé, kteří do umdlení hákují v montovnách, mají dostatek času a energie na sledování české politiky? Jestli se srozumitelně mluví o tématech, které se mladých skutečně týkají, tedy o mizerných mzdách, o stále hrozícím školném nebo o strašlivě předraženém bydlení? Nevšiml jsem si. Mladí musí mít možnost do takových zapeklitostí proniknout. Vytváření kýče ze zakroužkovaného lístku s tím ale nijak nepomůže.

Demokracie nestojí na tom, zda mladí půjdou volit. S velkou slávou si totiž můžou odhlasovat partaje, které jim tu demokracii postupně zruší. Netvrďte proto prvovoličům, že volit je snadné. Není. Skutečně smysluplný hlas musí být podepřen dlouhodobým zájmem o politiku, pochopením toho, jak stát funguje, jaké jsou jeho problémy a možná řešení. A to není sexy, zábavné ani jednoduché. Je to otrava. Otravná činnost, kterou si nemůže dovolit každý. Otravná činnost, bez které ale nedává smysl jít k volbám. Když se přidržíme onoho sexuálního fóru: volby jsou spíš výsledek dlouhotrvajícího vztahu, o nějž je třeba pečovat a který sebere kvanta času. Nestačí vše ignorovat, jednou za čtyři roky vzít své frustrace a zmatky a všechno to vystříkat do urny.

Autor je spolupracovník redakce.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image