Většina diváků populárního seriálu Narcos si stěžuje, že první díly nové série nepřinášejí nic než úmornou nudu. Drogovou celebritu Pabla Escobara na konci druhé série sprovodila ze světa elitní jednotka kolumbijské armády ve spolupráci s agenty americké protidrogové agentury DEA a na uvolněné místo na drogovém trhu se okamžitě vrhla banda úředníčků kartelu z Kali v čele s opatrným Gilbertem Rodríguezem. Nová série Narcos nám ukazuje kolumbijské podsvětí v momentě, kdy se Rodríguez domluví s kolumbijskou politickou reprezentací na složení zbraní a dekriminalizaci svého byznysu. Kartel z Kali hodlá ukončit nelegální činnost a vzdát se policii. Výměnou za to by si měl ponechat veškerý majetek, který nashromáždil.
Seriál nám tak v úvodních dílech ukazuje, že drogový byznys dokáže být stejně nudný jako kterýkoliv jiný. Prachy se točí, účetní knížky se falšují, zisky vyvádějí do daňových rájů, aby na ně státní moc jen tak nemohla, a nebezpečná práce spočívající v pašování drog na největší trh (Spojené státy) se outsourceuje na odvážnější jedince, jejichž spojení s centrálou se dá kdykoliv popřít a odstřihnout. Zkrátka a dobře se potvrzuje, že ani nejrozsáhlejší organizovaný zločin rozhodně není dechberoucí zábava, ale propracovaná, úmorná nuda plná podvodných finančních operací, uplácení a kriminálního networkingu. A kartel z Kali byl jednou z největších drogových organizací, jaké kdy existovaly.
Jak rozpohybovat děj?
Naštěstí pro diváky chce happyend v podobě smíru s kolumbijskou státní mocí zkomplikovat neúnavný agent DEA Javier Peña, který za pomoci dvou podobně zapálených nováčků začíná aktivity kartelu odkrývat. Společně s tím se roztáčejí i kola násilí a ze seriálu se opět stává divácky přitažlivá vyvražďovačka. Výhodou hladké a smart správy organizovaného zločinu je, že do života normálních lidí nemusí nijak zasahovat – žádná rozstřílená lidská torza válející se po ulicích, přestřelky pouličních gangů ani teroristické útoky jako za časů Pabla Escobara. Nevýhodou je, že bohatnoucí kriminálníci začínají mít větší společenský a politický vliv, protože bez správných kontaktů není hladká správa drogového podnikání vůbec možná. A pak jsou tu samozřejmě otázky práva a spravedlnosti.
Cynický divák si tak při sledování nekonečného koloběhu vražd, intrik a korupce nakonec říká, jestli řešení celého problému neleží jinde. Cestou by mohla být snad jen legalizace drog.
Seriál v nejnovějších dílech naráží na problém, jak v nastalé situaci dynamicky vyprávět příběh. V prvních dvou sériích vytvářelo příběhové napětí soupeření Escobarova klanu z Medellínu se státní mocí, a to především potom, co se odhodlal sám Escobar kandidovat na nejvyšší politické pozice v zemi. Později dávalo děj do pohybu soupeření s konkurenčními klany, které chtěly oslabeného Escobara připravit o jeho dominantní postavení na drogovém trhu. Jak ale vyprávět napínavý příběh v momentě, kdy s kartelem z Kali spolupracují nejvyšší političtí představitelé, příslušníci policie, armády a takřka všech ostatních sfér společnosti a zbylé klany tvoří jen subdodavatele obřího organizovaného kolosu?
Kromě amerických agentů se tak zdrojem napětí stávají především konflikty uvnitř samotného kartelu. Nejdůležitější roli v tomto ohledu hraje šéf bezpečnosti Jorge Salcedo. Pomýšlí na odchod ze služeb drogových bossů a sní o poklidném životě s rodinou. Dohoda jeho šéfů se státní mocí na ukončení nelegální činnosti však jeho sen o půl roku odkládá. Aktivity americké DEA jeho představu kriminálního důchodu ohrožují ještě víc. Po zatčení šéfa klanu Rodrígueze se mu jako jediná cesta ven jeví paradoxně spolupráce s americkými agenty, kteří mu za jeho pomoc při dopadení hlav kartelu mohou nabídnout relativně bezpečný život na americké půdě. Komplikovaná konspirační Salcedova hra s nadřízenými a především psychopatickým synem Miguela Rodrígueze je tím, co drží diváky v pozoru.
Až na extrémně charismatickou postavu Pabla Escobara, skvěle ztvárněnou brazilským hercem Wagnerem Mourou, však nová série přišla ještě o jednu přednost. Důležitou roli hrály v prvních dvou sériích historické a sociologické vsuvky z archivních materiálů, které seriál přímočaře provazovaly se skutečnými událostmi. Mozaika z historie kolumbijského drogového podsvětí i nejnovějších dějin tvořila páteř příběhu vyvazující Narcos z klasických krimi-thrillerových šablon. Tyto elementy jsou ve třetí sérii osekány na minimum. Seriál tak trochu zbytečně upozaďuje pečlivou archivní a rešeršerskou práci, kterou tvůrčí tým při vytváření nových dílů odvádí.
Marnost války proti drogám
Brazilskému režisérovi Josému Padilhovi se často vytýká, že ve svých snímcích příliš oslavuje práci bezpečnostních sborů. Přestože v Narcos je v tomto ohledu nuancovanější a záporné postavy nachází i uvnitř policie a armády, působí zápolení bezpečnostních složek s drogovým podsvětím jako nekonečný a marný souboj, který nemá žádná dobrá řešení. Diváka občas napadne, proč vlastně dychtiví američtí agenti tolik touží po uvěznění drogových bossů, když v kolumbijské společnosti panuje relativní klid. Klid ale rozhodně nepanuje v ulicích největšího odbytiště, tedy ve Spojených státech, kde i díky aktivitám policejních sborů zuří „válka proti drogám“ a počet zločinů souvisejících s drogami prudce stoupá.
Ani hladké odzbrojení a legalizace kriminální činnost drogových kartelů neukončí. Jakmile by se kartel z Kali dohodou s kolumbijskými politiky vyvázal z nelegálního byznysu, jeho pozice si okamžitě rozdělí další skupinky toužící zkusit štěstí v ruské ruletě obchodu s drogami. Riskantní a extrémně nebezpečná práce v tomto byznyse je pro mnohé příslušníky chudiny stále zajímavější než bezvýchodné potloukání se v pasti latinskoamerických slumů. Riskantní činnost daleko za hranicí zákona je pro takové jedince často jediným způsobem, jak uniknout svému osudu.
Cynický divák si tak při sledování nekonečného koloběhu vražd, intrik a korupce nakonec říká, jestli řešení celého problému neleží jinde. Cestou by mohla být snad jen legalizace drog. Stát by díky ní navíc nepřicházel o obří zisky z prodeje drog. Jak to udělat, aby i legální drogový byznys neokupovali noví drogoví bossové, tentokrát třeba z farmaceutických společností? Těžko říct. Je potřeba si ale uvědomit, že takový problém už má politická a společenská řešení, na rozdíl od marného nahánění drogových kartelů a nájemných zabijáků po latinskoamerických i severoamerických ulicích.
Plánovaná čtvrtá série se prý přesune do Mexika, které drogové násilí brutálním způsobem terorizuje už několik let. Přesvědčil se o tom i člen natáčecího týmu Narcos, který zde nedávno při hledání lokací pro natáčení přišel o život. Hrůzostrašná každodennost fungování mexického podsvětí určitě přinese divácky vděčnou podívanou plnou mučení a masakrování členů gangu i nevinných civilních obětí. Snad extrémní násilí seriálu Narcos dokáže diváky alespoň otřást a otevřít debatu o hledání skutečných řešení.
Autor je redaktor Alarmu.