V Německu začaly soudy s obžalovanými demonstranty z akcí proti poslednímu zasedání G20 v Hamburku. Případy, které se v Německu dříve řešily pokutou, nyní mohou skončit i vězením.
Je ospalé odpoledne, v místnosti s vysokými stropy a obložením z tmavého dřeva je vydýchaný vzduch. Plexisklo, dělící zhruba 40 diváků od devětadvacetiletého Arťoma Korjagina z Prahy, je jedinou věcí, která připomíná, že sledujeme proces s obviněným z protestů proti červencovému summitu G20. Prokuratura šermuje výrazy jako „situace podobná občanské válce“ a „nutnost věnovat se levicovému extrémismu“. Zatímco snahu českého státu vyrobit si v akci Fénix teroristy doprovázela alespoň ze začátku zvýšená bezpečnostní opatření, včetně policie vybavené automatickými zbraněmi, místní justiční stráž ze všeho nejvíce připomíná noční vrátné a střelné zbraně nemá vůbec.
Pět kamenů a dvě lahve
„Jaký je Váš měsíční plat?“ ptá se mladý soudce. „800 eur čistého?“ nechává si odpověď zopakovat a nezastírá překvapení. „Česká republika,“ poznamenává suše překladatelka. Z publika se ozývá ironický smích. Český účastník protestů je jedním z 51 lidí, kteří byli po protestech proti summitu G20 posláni do vazby. Při rozhodování o tom, kdo bude stíhán na svobodě, a kdo bude muset na proces čekat ve vazbě, uplatňovaly soudy národnostní klíč – všech 36 lidí, kteří byli až do procesu ve vazbě, mělo jiný než německý pas. Arťom je obžalován z „těžkého narušení veřejného pořádku“ a pokusu o těžké ublížení na zdraví. Podle obžaloby hodil směrem k policii pět kamenů a dvě skleněné lahve.
V závěrečné řeči Arťomův obhájce upozorňoval na nemístnost srovnávání podmínek občanské války s protesty v Hamburku. Tento narativ nejvíc propagují právě architekti bezpečnostních opatření.
Hlavním svědkem je třicetiletý policista z Mülheimu, který se v pátek v přestrojení za demonstranta přidal k Arťomovi s tím, že se během protestu ztratil svým přátelům. Soud mu zaručil anonymitu, takže do sálu vchází v přestrojení. Blonďatá paruka, vycpávky ramen a silné brýle vzbuzují v publiku pobavení. Soud řeší, zda policista z místa, kde stál, mohl vidět to, o čem vypovídá, a také proč v přípravném řízení mluvil o pěti předmětech, zatímco teď hovoří o sedmi. Celá výpověď probíhá poklidně, ani obhájce Lino Peters na svědka příliš netlačí. Obhajoba se od začátku drží v defenzivě, přiznáním a poukazováním na polehčující okolnosti míří na podmíněný trest.
Nárůst represe
Hned první z podobných procesů skončil drakonickým trestem – jednadvacetiletý Nizozemec byl odsouzen na dva roky a sedm měsíců vězení za to, že trefil člena pořádkové policie dvěma lahvemi. Zatímco čeští policisté jsou nejspíše z cukru a musí se léčit i po „napadení“ Kateřinou Krejčovou, ti němečtí si naopak vypěstovali obdivuhodnou schopnost regenerace. Zmíněný policista i přes to, že byl zasažen do hlavy a do nohy, což mu podle prokurátora způsobilo těžké ublížení na zdraví, totiž v následujících vteřinách pachatele zatkl a ani nepotřeboval vyhledat lékařskou pomoc.
„V roce 2014 za stejné trestné činy padaly pouze pokuty,“ komentuje verdikty obhájce Peters. O nestandardním postupu soudů svědčí i případ dalšího odsouzeného – čtyřiadvacetiletého Poláka, který byl v den stotisícové demonstrace „Solidarita bez hranic místo G20“ kontrolován policií v místě vzdáleném půl hodiny chůze od zmíněného shromáždění. Policie si ho všimla, protože „měl dredy a velký batoh“. V batohu u něj našli potápěčské brýle a jeden kus zábavní pyrotechniky. Na základě toho byl po třech měsících ve vazbě odsouzen k dvouleté podmínce.
Podmínkou, pokutou a odebráním DNA končí podle očekávání také Arťomův případ. Závěrečná řeč obžaloby, kterou roboticky přednesla státní zástupkyně, spojila oficiální diskurs „situace podobné občanské válce“ s výčtem polehčujících okolností. V záplavě slov a paragrafů najdeme i očividné protimluvy, kdy je podmíněný trest zdůvodněn tím, že není pravděpodobné, že by obžalovaný svůj čin opakoval. Naopak odběr DNA státní zástupkyně vysvětluje tak, že opakovaní podobného trestného činu očekává.
Občanská válka, nebo demonstrace?
Všech jedenáct dosavadních procesů má jeden společný rys – obhajoba se soustředila na to, aby dostala své klienty co nejdříve z vazby, a to i za cenu přiznání viny. Tříměsíční izolace daleko od domova nikomu na odhodlání vzdorovat nepřidala. V pátek 29. září začal proces se zadrženým z Francie, který se rozhodl znění obžaloby nepřijmout. Soud pod náporem námitek zatím proces odročil na začátek listopadu. Zadržení, kteří se rozhodnou vzepřít a obvinění odmítnout, riskují vyšší tresty. To se stalo v případu Riccarda Lupana z Itálie, který napsal otevřený dopis, v němž kritizoval policii a politiku států G20. Poté, co byl jeho dopis zveřejněn, si jeden z policistů zasažený lahví vzpomněl, že vlastně utrpěl zranění, a Ricardovi tak byla zvýšena trestní sazba.
Zajímavý bude také proces s Fabiem Vettorelem. Fabiovi bylo v době protestů pouze 17 let. Zadržen byl v pátek ráno poté, co policie napadla demonstraci v čtvrti Altona (přibližně hodinu chůze od místa konání summitu), přičemž část demonstrantů shodila z vysoké zdi, následkem čehož muselo být deset lidí hospitalizováno s vážným zraněním. Podle Peterse je v tomto případě ze strany státu extrémní důkazní nouze.
Už teď je jisté, že v některých procesech bude obžaloba a legitimita bezpečnostních opatření napadena. I v závěrečné řeči Arťomův obhájce upozorňoval na nemístnost srovnávání podmínek občanské války s protesty v Hamburku. Tento narativ nejvíc propagují právě architekti bezpečnostních opatření – starosta Olaf Scholz a policejní prezident Hartmut Dudde. Z jejich strany je to snaha legitimizovat represi, která se odehrála dávno před začátkem nepokojů. Ještě před summitem policie vyklidila kempy protestujících, a to navzdory tomu, že je soud povolil. Už ve středu večer začala policie náhodně napadat lidi ve čtvrtích St. Pauli a Schanzenviertel. Ve čtvrtek byla po ujití sta metrů bezdůvodně rozehnána demonstrace Welcome to Hell. V pátek ráno pak nastala situace, při níž byl zadržen Fabio. Ještě v pátek odpoledne byla policie pod tvrdou palbou kritiky nejen ze strany protestujících, ale i novinářů a kriminologů. Tolik medializované události pátečního večera v Schanzenviertel jsou tak ze strany policie záměrně skandalizovány k obrácení veřejného mínění. Lidé, kteří by měli být hnáni k zodpovědnosti za eskalaci situace, se tak místo toho staví do role morálních autorit.
Autor je členem Iniciativy Ne rasismu!