Rozčtvrcená česká pravice


Politicky napravo od hnutí ANO působí čtyři další pravicové strany, které různě kombinují důraz na represivní stát, ekonomický liberalismus a konzervativní hodnoty.

Svobodní: Pravice jako řemen

Ačkoli Svobodní v mnoha svých tradičních ideologických tématech a programových bodech povolili šrouby, pořád platí, že to je pravice, která se s ničím a nikým nemazlí a servíruje recepty na středoevropské postkomunistické Švýcarsko s gangem nerdů v čele. Sociální bydlení může jít k šípku, stejně jako obnovitelné zdroje, funkční podpora v nezaměstnanosti nebo třeba veřejná doprava. Samozřejmostí je privatizace zdravotního pojištění nebo „osvobození kulturních institucí od závislosti na státu“.

Nejlepší hračkou v jejich kampani je ale rozpočtová kalkulačka ve stylu „zahraj si na sociopata“: Jak pustit státu na daních žilou a zároveň dosáhnout vyrovnaného rozpočtu? Kosit úředníky po tisících. Brzy ale zjistíte, že rušením menších úřadů výpadek v příjmech nezalepíte a jenom jste tenhle autobus stočili do solidní dluhové spirály. Takže vám nezbývá než šlápnout do úsměvu důchodcům, dotovaným zemědělcům nebo třeba dětem, kterým seberete devátou třídu, aby mohli jít rychleji do práce. Když k tomu ještě zavedete školné, zprivatizujete veřejnou dopravu, zrušíte dotace obnovitelným zdrojům, začne už se váš minimální stát topit v cashi. Ten můžete rozdat třeba vašim kamarádům nebo s ním budete moct financovat armádu soukromých žoldáků, která jediná to všechno udrží po kopě.

Jednou z mála oblastí, na kterých Svobodní nehodlají šetřit, jsou výdaje na armádu a bezpečnostní složky. Znamená to, že ze státu by chtěli chirurgicky odřezávat všechny jeho sociální funkce, dokud by z něj nezbyl jen represivní aparát, bičem trestající tržní ekonomické subjekty, dokud je konečně klimatická krize nespláchne z povrchu zemského. Pro ekonomické liberály jasná volba.

Kdo by Svobodné neměl volit:

Zemědělci, pracovníci v kultuře, studenti, důchodci, zaměstnanci, chudí, Romové, imigranti, přírodní vědci, humanitní vědci, umělci, učitelé, státní úředníci, nezaměstnaní, sluníčkáři, pracovníci v neziskovém sektoru, divadelníci, herci, filmaři, sportovní fanoušci, ekologové, environmentalisté, venkované, klimatologové, řidiči MHD, železničáři, celníci, socialisté, rodiny s dětmi, pacienti na kapačkách, matky samoživitelky.

Kdo by Svobodné měl volit:

Malí a střední podnikatelé (kteří nepobírají dotace), preppeři, sociopati, sebevrazi, někteří drobní živnostníci, šéfové, boháči, pojišťováci, fanoušci Rakouské ekonomické školy, neúspěšní ekonomové, manažeři a lidé, kterým už je všechno jedno.

Realisté: Robejška do ruky

Mentor Petr Robejšek před nedávnem ucítil příležitost a z Hamburku se vydal zpátky do Čech zachraňovat národní sebevědomí. Jeho Realisté už v kampani ukázali, že za to umí chytit, změnili styl a přišli s frikulínským nacionalismem pro mámu, tátu a děcka, opřeným o infantilní estetiku. Stranu vedou cool strejcové a tety, kteří slibují, že co nevidět republiku srovnají do latě. Zatnou tipec ilegálům, začnou kontrolovat hranice jak za mlada a vyzbrojí lid na obranu před nepřátelskými živly. Pokud jsme se tedy na západ nedostali po dobrém, můžeme se alespoň zkusit prostřílet až do situace, v jaké je dnes USA, a udělat z naší země Divoký východ. Dopomůže k tomu i povinný tříměsíční vojenský rychlokurz pro muže (dobrovolný pro ženy) nebo vytvoření „podnikatelského a daňového ráje v srdci Evropy“. Realisté jsou v zásadě cosi jako Nacionálně liberální podnikatelská strana, jejíž ideologie v kostce říká, že se o sebe samozřejmě všichni musíme postarat sami, ale taky musíme trochu myslet i na těch pár z nás, co neměli tolik štěstí, protože jsme přece jeden národ.

To ale neplatí pro děcka, která jsou součástí programu inkluzivního vzdělávání. To je potřeba zrušit a vadné děti nacpat bez politické korektnosti zpátky do speciálních zařízení, kde jim bude beztak líp. Sympatické ale je, že Realisté chtějí zvýšit prestiž a autoritu učitelského povolání a navýšit průměrný plat učitelů na 40 000 Kč. Na druhou stranu ale samozřejmě nemůže chybět plán udělat z Dukovan modernizovaný jaderný cíl pomocí několika nových bloků. Celkově jsou Realisté stranou, která nabízí českému lidu, aby si střelil do žil trochu národního sebevědomí: normální a bílí Češi bez významných vad na prvním místě.

Kdo by Realisty neměl volit:

Surrealisté, nominalisté, liberálové, migranti, příslušníci menšin, feministky, pacifisté, sluníčkáři, státní úředníci, eurooptimisté, lidé pracující pro zahraniční kapitál (kromě Penty), studenti, mladí lidé, staří lidé, humanisté, kosmopolitní elity, intelektuálové, chudí.

Kdo by Realisty měl volit:

Autoritáři, tátové, mámy, nostalgičtí učitelé na základních a středních školách, milovníci zbraní, bílí šovinisté, bílí teroristé, militantní psychopati, kaskadéři, příslušníci armádních a bezpečnostních složek, malí a střední bílí podnikatelé bez dotací, jaderní inženýři, živnostníci, paranoici, vlastenci, občané bez národního sebevědomí, občané bez jakéhokoli sebevědomí.

ODS: Nudná slabost

Na části české pravice je alespoň sympatické, že na programovou kluzkost Babišova ANO reaguje vcelku tvrdou ideologickou linií – platí to přinejmenším o Svobodných a Realistech, ne už tak o tradiční ODS, která ještě před nedávnem mohla působit dojmem silného přesvědčení o tom, že cesta vpřed vede zpět – do mytických časů Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana. Soudě podle volebního programu je to pravda jenom částečně. Může to znít podivně, ale ODS se ve svém programu v lecčems posunula do politického středu a rozhodně nepředstavuje krajní sílu české pravice. Snaží se především o jakousi „rozumnou“ a „pragmatickou“ politiku bez nějakých výrazných výstřelků. Možná to má působit státotvorně, zatím to ale především vypadá zmateně. ODS tak rozhodně nepředstavuje to nejhorší na české pravicové scéně.

Razí střední cestu mezi eurooptimismem a přílišným euroskepticismem, který mimo jiné znamená, že euro u nás nikdy na růžích mít ustláno nebude. Že například progresivní daň nesmí projít za žádnou cenu asi nikoho nepřekvapí, nicméně ve všech programových kapitolách – od dopravy až po „konzervativní ekologickou politiku“ má názorově daleko k současným postojům svého z řetězů utrženého zakladatele i jeho nezvedeného synka. Omezení byrokracie je mnohdy v zásadě formální a žádné masové vyhazování úředníků se na obzoru nerýsuje, zrušení EET je dnes antibabišovský standard. Překvapit může požadavek na zvýšení mezd učitelů minimálně na 35 000 Kč, stejně jako částečná rezignace na zavádění školného na vysokých školách.

Šetřit se ale nemá ani na výdajích pro armádu (navýšení na dvě procenta HDP během následujících šesti let) a zatraktivnění „kariéry v ozbrojených složkách“. Uprchlík každopádně naším územím neprojde, i kdyby se z toho v Bruselu stavěli na hlavu a přistěhovalecká politika se bude orientovat jen na „přínosné“ cizince. Stejně tak nepřekvapí ani podpora našim národním klenotům: vesmírným stanicím Temelín a Dukovany. Kultura ODS zajímá, především pokud je patřičně mrtvá a dá se konzervovat: chtěla by se tak starat hlavně o památky, o živé kultuře ani slovo. Ke cti ODS ale slouží, že alespoň umělecké školy slibuje nezrušit.

Základním heslem kampaně ODS je „slušný lídr, dobrý program, silná pravice“. Lídr je ale především nudný, program v zásadě o ničem a strana slabá. A když pravice slábne, tak se s ní někteří snaží demonstrativně hajlovat. Snad se jí tak podaří zpacifikovat Klause mladšího, který by byl ochoten pohřbít naše členství v EU, i kdyby to znamenalo, že o třetinu zchudneme, čímž by nás vyslal na řeckou cestu a ani by se u toho nezačervenal. ODS je zatím slabá pravicová strana (což pravicový volič neodpouští), ale na rozdíl od svých souputníků není laciná.

Kdo by ODS neměl volit:

Socialisté, pamětníci devadesátek, státní úředníci, ekologové, prvovoliči, umělci, chudí, zaměstnanci, odboráři, imigranti, důchodci.

Kdo by ODS měl volit:

Skalní fanoušci, malí a střední podnikatelé (kteří nemají dotace, ale chtěli by), živnostníci, bohatýři, nudaři, konzervativní intelektuálové, učitelé, nepřátelé Andreje Babiše, úspěšní ekonomové.

TOP 09: Punk is dead

Po odchodu Karla Schwarzenberga z čela strany se TOP 09 už nejde ani smát. Kdysi vládnoucí strana se aktuálně v některých průzkumech pohybuje pod pěti procenty, a může tak považovat za úspěch, pokud se vůbec dostane do sněmovny. Je to obzvláště bizarní v situaci, kdy Schwarzenberg na webových stránkách hlásá, že by „voliči neměli plýtvat svými hlasy v tak vážné situaci“. Pokud TOP 09 nepřestřelí pět procent, výrazně tím pomůže svému úhlavnímu nepříteli: Andreji Babišovi. Jejich volební heslo „neuhneme“ ale tak trochu pro smích je, protože dost možná ani nikomu překážet nebudou.

TOP 09 ale každopádně mluví jasnou řečí: je to jediná striktně proevropská pravicová strana a neváhá se postavit za vstup do eurozóny. Evropou je nakažená i v postoji ke klimatické změně, která pro ni údajně není jen rétorikou, ale reálným problémem, který vyžaduje koordinované snižování emisí. Na rozdíl od ODS se ale školného pořád nebojí a studentům by poplatky napálili hned z první, ale o pokud jde o důchodovou reformu, už chtějí jenom „otevřít diskusi“. Valorizace penzí do této diskuse ovšem nepatří, protože je v rozporu s rozpočtovou odpovědností, která už naštěstí není hlavním tahounem kampaně strany TOP 09, protože by jí to po vládním fiasku už stejně nikdo nevěřil. Rozpočtově odpovědně se ale musí chovat i dlužníci, jejichž možnosti oddlužení vztyčuje TOP 09 prostředníček. Ví, že odtud jí totiž elektorát nepřiteče, a naopak nehodlá šetřit na kultuře, kterou chce do roku 2020 financovat jedním procentem z výdajů státního rozpočtu. A pár zlatých zbude i na církve.

Kdo by TOP 09 neměl volit:

Studenti, dlužníci, chudí, důchodci, europesimisté, multikulturalisté, feministky, nezaměstnaní, bezdětní, prekarizovaní, pacienti, fanoušci Karla Schwarzenberga, nepřátelé Andreje Babiše, nepřátelé Miroslava Kalouska, rodiče, zaměstnanci mateřských škol, rusofilové.

Kdo by TOP 09 měl volit:

Kulturní fronta, yuppies a bobos, eurooptimisté, městští liberálové, věřitelé, fanoušci Dominika Feriho, umělci, církve, architekti, památkáři, designéři, rusofobové, milovníci lidskoprávní rétoriky, střední a vyšší management, pravé křídlo fanklubu Václava Havla.

Autor je spolupracovník redakce.

 

A2LARM