Znásilnění nezná národnost

MF Dnes se nám ústy zdravotní sestry z Bulovky snaží vsugerovat, že „český chlap“ by neznásilnil.

Minulý týden skončil soud s mladým Afgháncem, kterého zdravotní sestra z Nemocnice Na Bulovce obvinila ze sexuálního napadení. Zmatený případ, ve kterém hlavní roli hrála xenofobní předsudečnost a jazykové bariéry, skončil pro muže osvobozením – znásilnění se dle Městského soudu v Praze nedopustil. Dvacetiletý muž udělal v nemocnici nepochopitelné gesto, které si sestra vyložila jako masturbaci. Když ji pak chytl za ruku, myslela si, že ji chce znásilnit. Svědectví dalšího lékaře i sester poukazovaly na to, že problém byl hlavně v komunikaci: muži nikdo nerozuměl a podle všeho se jen snažil sestře vysvětlit, kde má bolesti. Mediálně exponovaný případ byl nakonec klasifikován jako přestupek proti občanskému soužití a rozsudek je pravomocný. Nic z toho ale nezabránilo MF Dnes v publikování bulvárního titulku, který akt sexuálního násilí spojuje výhradně s cizinci. Letmý pohled na statistiky ale dokládá pravý opak. Znásilnění nezná národnost.

Pachatel je známý

Za svůj život zažije nějakou formu sexuálního obtěžování de facto každá žena, znásilnění pak podle posledních statistik organizace Persefona každá desátá. Těžko předpokládat, že by se o všechna znásilnění stihlo postarat těch dvanáct uprchlíků, které v Česku máme. Podobná čísla se objevují v pravidelných výzkumech sexuálního chování sexuologů Weisse a Zvěřiny jíž od roku 1993. Druhý ze zmiňovaných, Jaroslav Zvěřina, momentálně z těžko pochopitelných důvodů ujíždí na vlně islamofobní xenofobie, přesto však v souvislosti se sexuálním násilím zmiňuje vždy Čechy, nikoliv migranty. V anonymních šetřeních Weisse a Zvěřiny se ke spáchání sexuálního násilí přiznalo 5 až 8 procent mužů. Pokud jde o znásilnění, klíčové je uvědomit si, že většinou – v celých devadesáti procentech – ho spáchá někdo, koho oběť zná – třeba nadřízený v práci, soused, kamarád, v polovině z případů dokonce manžel nebo přítel. Znásilnění často nevypadá jako ve filmech – neteče u něj krev a nikdo nekřičí.

Je nám líto špatné zkušenosti zdravotní sestry z Bulovky a je dobře, že se její případ dostal až před soud. Mělo by se tak ovšem dít bez ohledu na národnost obžalovaného.

Sexuální a sexualizované násilí je vážný problém a minimálně v České republice se k němu ještě pořád váže řada mýtů a polopravd. Nezřídka k jejich šíření a posilování přispívají i ti, kteří by je měli aktivně vyvracet a postihovat. Fámy o tom, že si za to oběti můžou tak trochu samy nebo že se znásilnění dopouštějí výhradně neznámí „úchylové“ v temných uličkách, u nás přežívají jako lidové legendy. V důsledku pak dopadají na každou oběť v podobě tabuizace problému, strachu ze sekundární viktimizace nebo nedůvěry v instituce, které mají sexuální násilí řešit.

Falešná představa, že se nás znásilnění netýká, děje se někde venku a uchylují se k němu jen cizí lidé, dostává ve vztahu k lidem jiné národnosti „vlastenecký“ rozměr. Vypuknutí takzvané migrační krize dalo kolektivně sdíleným představám o nadržených cizincích definitivně volný průběh. Od té doby nás ochránci českých hranic a ženských klínů straší tím, že se my, české ženy, dřív nebo později staneme obětmi nekontrolovaných zvířecích pudů „negrů, muslimáků nebo čmoudů“. Stačilo, aby se člověk podobným obavám vysmál a upřímná starost horlivých národovců se ihned změnila ve stejně upřímnou škodolibost: „Už se těším, až ty sluníčkářky na vlastní kůži pocítí, jak bolí islám.“ Následovat může ještě dovětek, že sluníčkařky či feministky vlastně vypadají tak, že by je ani nikdo znásilnit nechtěl. Když se mluví o násilí v partnerských vztazích, popřou to jako neexistující problém. Český muž má na sex od své ženy totiž právo.

Štvavé vymezování

Je nám líto špatné zkušenosti zdravotní sestry z Bulovky a je dobře, že se její případ dostal až před soud. Mělo by se tak ovšem dít bez ohledu na národnost obžalovaného. Xenofobní a nenávistný titulek Mladé fronty, který zpochybňuje pravomocný rozsudek soudu, je pohrdáním každou obětí, jejíž případ se k branám soudní síně nedostal – ať už na ní násilí spáchal kdokoliv. Když dnes zdravotní sestra z Bulovky a s ní celá redakce MF Dnes tvrdí, že  „český chlap by to neudělal“, nejen, že neříkají pravdu. Záměrně rozdmýchávají štvavé vymezování se proti všemu cizímu, útočnou rétoriku opřenou o směšné národovectví, snahy hodit všechno špatné na „ty druhé“. Jenže problém je v tom, že „český chlap“ to už dávno dělá. Jenom to MF Dnes nezajímá.

Johanna Nejedlová je zakladatelka spolku Konsent,
Apolena Rychlíková je redaktorka Alarmu.

 

Čtěte dále