Nový mix měsíce na Alarmu má na svědomí polský producent a DJ B.YHZZ, který vede platformu Intruder Alert. Ta se nepřímo hlásí k obdobným kolektivům po celém světě, jejichž tvorba se zaměřuje na dekonstrukci taneční klubové hudby. Spřízněné kolektivy tak hledejte například v oblíbených NON nebo londýnských Bala Club. B.YHZZ se drží na hranici mezi ozvuky klubové hudby a drtivými post–industriálními údery, proloženými nekompromisními noiseovými plochami. Podle jeho vlastních slov taková kombinace umožňuje nejlépe vyjádřit emoce mnoha lidí ohledně současného stavu světa – čili frustraci a nasranost – a zároveň si při tom zatancovat na parketu.
Inspiraci pro svoji hudbu už nečerpám z okolního světa. Hledám ji teď spíš uvnitř sebe a zjistil jsem, že tam vlastně tolik hněvu ani není.
Na debutu Contra se mu daří tuto nelehkou kombinaci skvěle zvládnout, a i díky tomu se B.YHZZ poměrně rychle dostal do povědomí stále se rozvíjející scény, která se nebojí ohýbat zaběhnuté žánry a bez rozpaků je různě propojovat a míchat dohromady. Následující EP s názvem Via v tomto duchu pokračuje. B.YHZZ částečně upustil od neurózami pulzující a valící se hlukové stěny a dává více prostoru zvukovým detailům, které v předchozí nahrávce zapadly. Poslední tři skladby navíc tvoří remixy, o které se postarali producenti jako Endgame, Imaabs a Chino Amobi. B.YHZZ si pro náš web připravil exkluzivní třicetiminutový live set, který na jeho poslední nahrávku navazuje.
Jak vznikla platforma Intruder Alert? Připadalo ti, že něco na polské hudební scéně chybí?
Intruder Alert jsme rozjeli, protože se ve Varšavě nehrála taková klubová hudba, kterou máme rádi. Náš první klubový večer se konal před dvěma lety. Tehdy jsme ani neuměli pořádně dýdžejovat. Intruder Alert vlastně vznikl jako místo, kde jsme se učili hrát na CDJS a mixovat skladby. Postupem času se z toho stal kreativní prostor, kde každý dostal šanci určovat, jakým směrem se vydá.
Jak se díváš na současnou polskou hudební scénu?
V průběhu minulého roku se ve Varšavě vyrojila spousta nových klubových večerů a s nimi i mnoho zajímavých jmen. Není přehnané tvrdit, že jsme těmto lidem v mnoha ohledech ušlapali cestičku. Na druhou stranu nemůžu říct, že bych sledoval, co dělají ostatní. Snažím se zůstat mimo dění a soustředit se výhradně na Intruder Alert. Jedinými lidmi, které z polské scény sleduju – mimo Kry a Immune z naší platformy –, jsou Astma, Ayya a Pudern.
V Česku je obecně nedostatek prostorů, kde by se daly pravidelně organizovat nekomerční akce menšinové hudební scény. Jak je na tom Polsko?
I ve Varšavě je velký nedostatek prostorů, kde by se daly takové hudební akce organizovat. V našem případě je to o to těžší, protože hrajeme specifickou hudbu, která nepřiláká obrovské davy. Jsou tady tři kluby, které jsou s tím v pohodě. Zároveň se však vyrojila spousta dalších lidí, kteří dělají podobné akce jako my, a tudíž je pro nás čím dál těžší najít volný termín, kdy bychom mohli uspořádat vlastní akci. Nejčastěji je děláme v klubu Chmury. Je to pro nás perfektní místo, protože to je malý klub, kde nemají problém s divnou taneční hudbou, ale ani s tvrdým noisem.
V jednom rozhovoru jsi mluvil o vlně producentů, kteří kombinují klubovou hudbu s noisem, jako o reakci na stav současného světa, který vyplavuje z lidí frustraci a hněv. Tehdy jsi popisoval, že taková hudba z tebe dokáže tyto emoce dostat a zároveň si díky ní můžeš užít fajn večer s přáteli. Platí to pořád?
Tohle jsem říkal před rokem, když vyšel můj debut Contra. Tím to pro mě skončilo a posunul jsem se dál. V té době jsem měl potřebu vyjádřit svůj hněv pomocí hudby. Myslím, že se mi ho podařilo utopit v těch třech skladbách na EP. Inspiraci pro svoji hudbu už nečerpám z okolního světa. Hledám ji teď uvnitř sebe a zjistil jsem, že tam vlastně tolik hněvu ani není.
Xenofobie, nacionalismus a fašismus jsou v Polsku v současné době na vzestupu, jak dokládá třeba šedesátitisícový nacionalistický pochod ke Dni nezávislosti Polska. Můžou na to podobně smýšlející hudební kolektivy nějak odpovědět?
Odmítáme jakékoliv formy represe, rasismu a nacionalismu. Naší odpovědí, stejně jako všech ostatních klubových večerů ve Varšavě, na vzrůstající hrozbu nacionalismu je to, že své akce pořádáme v prostoru, kde se každý může cítit bezpečně – nezávisle na tom, čím se cítí být. Zároveň jsme se rozhodli dát veškeré příjmy z prodeje naší příští Intruder Alert kompilace na aktivity Centrum Praw Kobiet (Centrum pro práva žen). Tato organizace podporuje rovná práva mužů a žen v soukromé i veřejné sféře.
Co kromě už zmiňované kompilace ty a Intruder Alert připravujete?
Právě jsem dokončil jeden remix pro známého z Koriyami, což je město, které je součástí japonské Fukušimy. Zároveň jsem dělal na krátké kompozici pro švédský label Country Music. Před pár týdny jsem odehrál svůj vůbec první živý set a byl to jeden z mých nejlepších hudebních zážitků. Tohle je ta správná cesta, kterou se teď vydám. Blíží se to nejvíc mé dávné představě o tom, co chci v hudbě dělat, totiž nechat publikum v jisté zvukové situaci, která mu nemusí být úplně příjemná, a pak mu naservírovat třeba hodinu taneční zábavy. Dýdžejování mě ale taky pořád hodně baví.
Připravil sis pro nás třicetiminutový živý set. Chtěl bys nám k němu na závěr ještě něco říct?
Mix jsem nahrál ve svém bytě a použil jsem různé útržky ze svých předchozích nahrávek. Je to svým způsobem referenční kompozice ke skladbě 3 promises, která se objeví na naší připravované kompilaci Larum. Je to půlhodinová noiseová kompozice. Něco jako proud nebo široká tekoucí řeka, ale se spoustou bláta – bahnitá řeka. Ale je tam i oslnivé světlo. Všechno se to smíchá dohromady a zrezaví.