Ministerstvo zdravotnictví varuje: Segregace vážně škodí vám i lidem ve vašem okolí! Vol. 2 – tak zní oficiální název výstavy, která aktuálně probíhá v GAVU. Pod kurátorským dohledem Tamary Moyzes se jí zúčastnili romští umělci a umělkyně z celé Evropy. Výstava se ohlíží za deseti lety, jež uběhla od vynesení zásadního rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, který v kauze D. H. a ostatní versus Česká republika jasně poukázal na to, že Česko opakovaně diskriminovalo Romy v jejich právu na vzdělání.
Umělci se zamýšlejí nad mechanismy, které bílé většině umožňují izolovat romské spoluobčany.
Vystavující se ve svých dílech snaží reflektovat současný stav českého školství a segregace Romů. Umělci se neomezují na konstatování, že normální děti nepatří do bývalých praktických škol, ale zamýšlejí se nad mechanismy, které bílé většině umožňují izolovat romské spoluobčany. Zároveň výstava nabízí nový pohled na samotnou romskou komunitu. Namísto toho, aby se zdůrazňovaly problémy Romů při soužití s většinovou společností, které u nás bývají mediálním tématem a často jen reprodukují rasistické předsudky, zaměřuje se výstava na pozitivní hodnoty.
„Když se podíváme do historie Akademie výtvarných umění, zjistíme, že od jejího založení v roce 1799 na ní studovaly jen dvě romské studentky. Třetí je momentálně v druhém ročníku. Podobně je tomu s FAMU nebo UMPRUM. Tyto statistiky mluví samy za sebe. V zahraničí se romská umělecká a akademická scéna rozvíjela už o generaci dřív. V roce 2007 byl dokonce na Benátském bienále otevřen první samostatný romský pavilon, který nesl příznačný název Paradise Lost,“ uvádí kurátorka a jedna z vystavujících umělkyň Tamara Moyzes.
Segregace romských dětí je u nás navzdory opakovaným výtkám ze strany Evropské unie i různých světových lidskoprávních organizací každodenní realitou. I když se české vlády zavázaly ke stejnému zacházení se všemi dětmi, nedaří se bariéru diskriminace úspěšně prolamovat.
