Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Anketa: Non-fiction 2017

Hledáte vánoční tipy na nejlepší tituly non-fiction? Tady jsou!

Miloš Hroch (redaktor Radia Wave)

Když přemýšlím nad výraznými knížkami, co vyšly v roce 2017, stopa vždycky vede k britskému nakladatelství Repeater Books. Pomáhal ho založit autor Kapitalistického realismu Mark Fisher, který zemřel na začátku roku 2017. A týmu Repeater se daří udržovat jeho odkaz a kritický pohled při životě. Letos tu vyšel důležitý sborník esejů Under My Thumb – jde o takového průvodce po sexismu rockových dějin a poprvé se tady vyjadřují ženy k písním, které jsou celé o nich. Někdy se rozebírají songy, jindy celé desky nebo skrytější scény a jde se chronologicky od doo-wopu a Rolling Stones přes Nicka Cavea po Kanye Westa a Michaela Giru. Potkává se tady fanouškovský zápal s feministickou perspektivou, nejde o žádné moralizování, ale o cenný pohled, který tady dlouho chyběl. A taky je to showcase skvělé hudební publicistiky.

Letos jsem hodně poslouchal Manic Street Preachers a to mimo jiné díky další knize od Repeaters Books – trojici esejů Triptych o The Holy Bible, nejtemnější desce od Manics. Nejlepší navigace po všech literárních a filosofických odkazech v textech kapely, která citovala Sylvii Plath i Michela Foucaulta a zpívala o tom, že „knihovny nám daly sílu.“

Ľubica Kobová (filosofka)

Osemstostránkový výber z tvorby Mileny Jesenskej Křižovatky, ktorý pripravila Marie Jirásková, som doposiaľ neprečítala celý, ale texty v ňom ma jednoducho vtiahli najviac. Či už ide o „malé“ (móda, každodennosť) alebo o „veľké“ témy (pohraničie, nemeckí utečenci v Prahe, zákaz platenej práce vydatých žien, odboj), to, čo vidí Jesenská v dvadsiatych a tridsiatych rokoch, je podané jasne aj naliehavo.

Kniha vyšla aj jednej z Jesenskej životopiskýň – Alene Wagnerovej. Jej Žena za socialismu sprostredkúva pohľad na štátno-socialistickú emancipáciu žien zvnútra tejto doby (je z roku 1974), no zároveň ide o pohľad primerane scudzený (pôvodne bola kniha písaná pre nemecké publikum). Okrem ústrednej štúdie obsahuje aj texty z deväťdesiatych a nultých rokov. V jednom z nich napríklad Wagnerová zvažuje (pozitívne) dopady znárodnenia súkromného vlastníctva na rodovú rovnosť. V debatách o emancipácii žien, ktoré v Česku a na Slovensku prebiehali, je to prístup dovtedy (možno aj doteraz?) nevídaný.

A napokon je tu kniha US-americkej reportérky Sarah Jaffe Necessary Trouble, ktorá sleduje rozmach rôznych sociálnych hnutí v USA od roku 2008 – Organization United for Respect at Walmart, Black Lives Matter a mnohé ďalšie. Okrem autorkinej obdivuhodnej kombinácie výskumu a reportovania je na knihe najzaujímavejšie objasňovanie politických taktík a stratégií týchto hnutí.

Milena Jesenská

Pavel Šplíchal (redaktor Alarmu)

Socioložka a bioložka Hana Librová se již potřetí vypravila jako výzkumnice mezi ekologicky uvědomělé lidi v České republice. Tentokrát popsala jejich život v době, kdy je záchrana přírody předem prohraným bojem. Od první výzkumné zprávy z prostředí dobrovolně skromných Pestrých a zelených z raných devadesátek uplynulo dvacet pět let a mezi zkoumanými je dnes skepse nad ekologickými vyhlídkami naší planety očekávatelně ještě větší než dřív. Ambiciózní a rozsáhlý sociologický projekt, jehož třetímu dílu s názvem Věrní a rozumní se zdaleka nedostalo takové mediální pozornosti, jakou by si zasloužil, může sloužit i jako kronika porevolučního vývoje české společnosti. Byť mapuje „jen“ její menšinu, která programově odmítá konzumní kulturu, právě jejich život nablízku přírody přináší reflexi, která v mainstreamu zoufale chybí.

Librová své knihy vždy doplňuje sociálním a především ekologickým kontextem, který je v posledním dílu trilogie zvláště pesimistický. Příroda v dnešní podobě už nemá šanci. Nastává éra enviromentálního žalu, který však pocítí jen lidé, kteří k ní mají blízko. Většina se opájí technooptimismem v různých podobách, tedy vírou, že technika vyřeší problémy lidstva na čím dál hůře obyvatelné planetě. Librové sociologický příběh o české společnosti můžeme číst i v kontrastu k filmovým časosběrům Heleny Třeštíkové, která kontext nezaznamenává, a plynutí času tak u ní znamená pouze stárnutí mimo společnost a dějiny. Motiv stárnutí a konce je v případě Věrných a rozumných mnohem širší a netýká se jen lidských individuí.

Barbora Bírová (sociální antropoložka)

Letos jsem se opakovaně vracela ke knize Jakuba Grygara Děvušky a cigarety: O hranicích, migraci a moci. Tato poutavá, brilantně napsaná a tematicky bohatá etnografie jistě stojí za pozornost, i když nejste sociální vědkyně či vědec. Je zcela výjimečným dílem v českém i slovenském prostředí a i když je založena na terénním výzkumu z let 2006–2008, pořád přináší aktuální otázky a odpovědi. Kromě srozumitelného jazyka je třeba vyzdvihnout způsob, jakým je poukázáno na fluidnost pojmů hranice, stát, legální a nelegální obchod, práce, identita i moc.

Na základě příkladů Polky, Ukrajinky a Bělorusky analyzuje vztah prostoru a genderu, státních hranic a globalizace, a poukazuje tak i na přesahy lokálního kontextu etnografické studie. Knihu považuji za výjimečnou i díky reflexivnímu pohledu autora a samozřejmosti, s jakou využívá současné teoretické koncepty společenských věd. Představením způsobů kontroly prostřednictvím prostorového uspořádání hraničních přechodů, tamních byrokratických pravidel a také jednotlivostí v mezilidských vztazích „děvušek“ se autorovi daří představit pestrost a proměny moci. Na základě studování vzorců jednání na lokální úrovni můžeme pochopit fungování mocenských vztahů, soustředěním se na konkrétní každodenní praktiky dostaneme odpovědi na otázky, jakými způsoby a v jaké intenzitě je moc na hranicích prováděna.

Sheila Fitzpatrick

Matěj Metelec (publicista a redaktor A2)

Příští rok nás nejspíš čeká záplava literatury týkající se českých, respektive československých osmičkových výročí. Na letošní záplavu děl vztahujících se k výročí Říjnové revoluce jsem čekal marně. Původní česká práce nevyšla žádná, z překladů krom druhého vydání studenoválečníka Pipese jen dvě knížky. Jistou útěchou je, že jednou z nich byla práce australské historičky Sheily Fitzpatrick Ruská revoluce. Fitzpatrick patří k uznávaným odbornicím na sovětské Rusko, v prvé řadě na sociální a kulturní dějiny stalinismu (její práce Everyday Stalinism by měla také česky vyjít, zatím ale zůstává ztracena kdesi v procesu překladu). Vzhledem k tomu, že práce na téma Říjnové revoluce přeložené do češtiny jsou většinou konzervativní interpretace bývalých sovětologů typu Martina Malii, které dnes už málokdo bere zcela vážně, je překlad revizionistky Fitzpatrick daleko svěžejším větrem, než na který jsme (bohužel) zvyklí. V kontextu mlčení nad stým výročím Října bylo možné jen marně přemítat, kdy se asi česká společnost vyrovná s komunismem, když základní texty autorek a autorů, jež se komunistické režimy snaží už desítky let popsat a pochopit, česky stále chybějí. Jako by nám stačilo mít pár knih od sovětologů, kteří ještě v roce 1989 čekali, že SSSR tu bude navždy, a k tomu předlistopadové hagiografie stranických aparátčíků. Snad budou za prvním překladem původní práce Sheily Fitzpatrick následovat i další.

Anna P. Durnová (politoložka)

V době postfaktické už to zní jako trapné a otravné klišé, že je pravda důležitá. Jako by bylo tak jednoduché pravdu nalézt a vyřknout. Jako bychom se nikdy nemýlili! Proto se mi do nálady trefila kolektivní monografie pod vedením francouzského sociologa Didiera Fassina If truth be told, který se zaměřil na pravidla a úskalí pravdy vyslovované sociálními vědci a vědkyněmi v roli „expertů“.

Dvanáct příběhů vědců a vědkyň provozujících terénní výzkum odhaluje jejich strategie a obavy při pozorování, vyhledávání v archivu, při rozhovorech nebo účasti na diskuzích, které posléze analyzují. Ukazují, jak se z této změti různorodých příběhů snaží zjistit „pravdu“ o nějaké události či sociální, kulturní nebo náboženské skupině. Fassin nepodléhá starým známým pochybnostem o tom, zda potřebujeme expertízu společenských věd, ale spíš se ptá, jaká očekávání a představy s takovou rolí sociální vědci a vědkyně spojují. Čeho se obávají? Jak se obrňují proti těm, kteří je nařknou ze lži, protože prezentují nepohodlné závěry? A jak vlastně onu pravdu o společnosti utvářejí? Někteří si připadají jako dvojité agentky, jiní jako sportovci v boji. Myslím, že kniha vrhá lidské světlo na profesi, která se na první pohled zdá být od každodennosti tak vzdálená.

 

Podpořte nás

Alarm funguje především díky Vám – našim čtenářkám a čtenářům.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Alarm přináší nezávislou žurnalistiku pro všechny. Podpořte nás!
close-image