Předvánoční mix měsíce připravil kolektiv KSK, který pořádá klubové večery v Praze už něco málo přes sedm let. Původně skromná party pro spolužáky a kámoše se postupně proměnila v jednu z nejzajímavějších hudebních akcí v Praze. Před dvěma lety kolektiv KSK začal zvát i zahraniční hosty, například jména jako Mechatok, My Panda Shall Fly, Soda Plains nebo Dinamarca. Jednou z hlavních ambicí KSK – kromě vytvoření uvolněné party s kvalitním hudebním programem – je snaha o propojování podobných klubových platforem. V tom je KSK zatím na začátku, ale za krátkou dobu se podařilo navázat řadu zajímavých konexí, které se do budoucna budou dále rozšiřovat. Více podrobností se dozvíte v rozhovoru s členkami kolektivu Martinou Svobodovou, Kateřinou Frejlachovou a Barbarou Zedkovou. Zároveň vás tímto zveme na jubilejní čtyřicáté KSK, které se bude konat pátek 15. prosince ve smíchovském klubu Underdog’s Ballroom. Mix si pro nás připravila jedna z členek kolektivu MARTYYNA. Jedná se o téměř čtyřicetiminutovou explozi up’n’down emocí, která podle autorky obsahuje reminiscence na sedmiletou existenci KSK. Jde o celou škálu nálad, pocitů, situací a nečekaných setkání.
Kdy jste začaly pořádat svoje akce? Jak to ze začátku fungovalo?
Martina: Celý to vlastně začalo na škole. Bylo to asi před sedmi lety, kdy jsme si poprvé řekly, že bychom si mohly uspořádat vlastní party.
Kateřina: První večírek, který jsme pořádaly, byla naprosto spontánní akce – chtěly jsme především pouštět hudbu na party s kámošema. Taková akce byla zhruba pro dvacet lidí z našeho ročníku.
Barbara: Na těch prvních parties to vypadalo tak, že jsme hrály náhodný tracky z mobilu. Vyloženě akcička pro spolužáky a kámoše.
Martina: Postupně jsme přešly do fáze, kdy jsme začaly zvát lokální DJe. Byli to lidi, kteří už většinou na scéně nějak fungovali a hráli oproti nám z kontrolerů nebo samplerů. Často nějací naši známí, kteří to dělali hlavně pro nás. Akce jsme tehdy dělaly v Café Technika. Jednak to bylo nejblíž škole a zároveň to pro nás bylo finančně nenáročné, pokud jsme byly schopné zaručit určitý počet návštěvníků. Pokud tam bylo dost lidí, tak nás tam nechali hrát až do rána.
Barbara: Začaly jsme zvát širší okruh lidí prostřednictvím plakátů s takovou „progresivně-stupidní“ grafikou, které jsme vylepovaly po školách a různých podnicích v okolí. Tehdy jsme přišly na název Každý s každým aka KSK, který vystihuje ideu akcí: říkáme tím, že nejsme žádná uzavřená společnost. Tehdy to byla v něčem i reakce na ostatní podobné školní akce, které měly tendenci být uzavřenou společností pro studenty dané školy.
Martina: Díky těmto akcím se prostor kavárny stal populárním, a proto nám kavárna začala nabízet různé finanční bonusy, díky kterým jsme mohly začít zvát další DJs.
To pro vás znamenalo určitý zlom?
Kateřina: Prostor kavárny pro nás začal být omezující v tom, že akce někdy musely končit okolo třetí ráno, kdy bylo vlastně ještě hodně lidí dost rozjetých a chtěli pokračovat. Kavárna pak změnila majitele, s kterým už se nám nepodařilo navázat vyhovující spolupráci, tak jsme se vzhledem k vzrůstajícímu úspěchu našich akcí rozhodly, že se přesuneme jinam. Tehdy jsme KSK přesunuly na nějaký čas do MeetFactory.
Martina: Střídaly jsme různé lokality. Byly jsme v MeetFactory, kde jsme fungovaly relativně dlouho, pak jsme měly pár edicí i v NoDu a Café Jedna, tehdy ještě pod názvem Nová Syntéza. Jedním takovým jednorázovým prostorem měl být i klub Neone…
Barbara: V Neone jsme byly od jeho začátku. Lidem, kteří měli Neone na starosti, se naše akce líbila, takže nám vycházeli vstříc v zázemí i finančních podmínkách. Naše akce už měla poměrně velkou stálou skupinu lidí, kteří se vraceli na KSK pravidelně, takže to, že se měnil prostor, kde se akce odehrávala, nemělo naštěstí prakticky žádný vliv na návštěvnost.
Martina: V té době neexistovala v Praze prakticky žádná velká techno scéna, možná i proto na KSK chodilo daleko víc lidí.
Barbara: Díky finančním podmínkám, který jsme měly v Neone, jsme mohly všechny peníze z akce vložit do další akce. Tím jsme si mohly dovolit líp zaplatit DJe a DJky.
Mohly jste si díky tomu dovolit zvát DJe ze zahraničí?
Barbara: To ještě nějakou dobu trvalo, ale určitě to k tomu směřovalo. Poprvé jsme pozvaly zahraničního hosta na jubilejním třicátém KSK. Poprvé jsme si pronajaly i zadní prostor Neone a vytvořily dvě stage. Počítaly jsme s tím, že se tam tím pádem vleze i víc lidí. Ušetřené peníze z předchozích akcí jsme v rámci oslavy výročí investovaly do prvních zahraničních bookingů.
Martina: Úplně prvním zahraničním hostem byli Mechatok a Tokyo Hands. Ta akce byla pro nás zlom v tom, že jsme zjistily, že i když jsme o trochu zvedly vstupné ze směšných padesáti korun, pořád přišlo dost lidí na to, aby se akce v pohodě zaplatila. Od té doby zveme pravidelně i zahraniční hosty. Na KSK vystoupili například My Panda Shall Fly, Dinamarca, Linnea, Elbis Rever nebo Soda Plains.
Kateřina: V současnosti taky spolupracujeme s platformou BCAA system. Zahraniční umělci, kteří nám přijedou zahrát na KSK, zároveň připraví set pro live streaming BCAA, takže jde o win–win situaci. Live set je pro pozvané umělce osobní promo a zkušenost, zatímco pro nás se jedná o zajímavou upoutávku na KSK. Zároveň společně sdílíme náklady. Tímto způsobem si už v BCAA zahráli 111x, KRY nebo Portento.
Je pro vás pořád důležité mít na akcích české DJs?
Martina: Jasně, KSK je na tomhle založený. Jde nám o propojování naší platformy s těmi zahraničními. Zveme vždy tuzemská jména a zahraničního hosta. Pro místní DJs to znamená možnost zahrát si po boku někoho ze zahraničí, ale zároveň je to důležité i obráceně. V promu ani během samotné akce nerozlišujeme, kdo je warm-up a kdo je headliner večera. Všichni, kdo tam hrajou, jsou si rovni v tom, že se podílejí na celém průběhu akce.
Barbara: Mně v tomhle přijde super, když to funguje i tak, že se těm zahraničním hostům líbí i někdo z tuzemských DJs a pak ho pozvou na svoje akce nebo se díky nim šíří dál dobrá reference na někoho dalšího.
Znáte nějaký takový konkrétní případ?
Kateřina: No, tak třeba zrovna Martina si díky KSK zahrála ve Varšavě.
Martina: Mě pozval do Varšavy na akci kolektiv, který si říká Turbocabra, a my jsme je pak pozvaly na KSK do Prahy. Podobně třeba Katla [Kateřina Blahůtová, která je členkou kolektivu KSK – pozn. OB] se svým vizuálním projektem DVDJ NNS se propojila s kolektivem Bye Bye Ocean, který dělá akce v Paříži. Reputace KSK večerů v některých okruzích v zahraničí je poměrně velká, takže se nám běžně stává, že se nám ozývají zahraniční DJs a ptají se, jestli by mohli zahrát na naší akci. Naší ambicí je v tomhle hledat určitou diverzitu a nabídnout naši platformu jak těm známějším, tak i těm méně známým DJům a DJkám a celý to propojovat ještě s tuzemskou scénou.
Barbara: Stává se nám třeba i to, že se nám ozve člověk, kterýho vůbec neznáme, ale my si jeho věci poslechneme a třeba nás osloví a řekneme: „OK, pojď si zahrát na naší party.“
Martina: Úplným ideálem by podle mě bylo, kdyby se podobné eventy jako KSK propojily a pravidelně si třeba mezi sebou vyměňovaly své rezidenční DJs. To, co se nám například povedlo s Turbocabrou, pokračuje dál a prostřednictvím naší akce se propojili s dalšími DJs.
Barbara: KSK totiž není jenom party. Je to platforma, kde se navzájem poznávají nejen její návštěvníci, ale i vystupující. Náš přístup k vystupujícím je takový, že se jim snažíme pobyt tady co nejvíc zpříjemnit. Často spolu fellíme i na druhý den po party a i potom spolu udržujeme kontakt. V některých případech se z nás stávají přátelé a v takových případech si říkám, že kvůli tomuhle KSK vlastně děláme.
Kateřina: Ten osobní přístup k lidem je podle mě něco, co nás v očích vystupujících odlišuje od ostatních parties. I proto se nám pak někdy ti samí umělci ozývají, jestli bude další KSK, že by si zase přijeli zahrát. Když v konkrétním termínu naše party není a nabízíme jim jinou akci, kde by si mohli zahrát místo toho, dokonce to odmítají a říkají, že si počkají, až bude další KSK.
Vaše akce mají pokaždé nějaké ústřední téma, které se pak promítne i do plakátů, výzdoby stage, projekcí a občas i doporučeného dress codeu. Podle čeho téma vybíráte?
Kateřina: Celý ten koncept akce začíná u tematického názvu a souvisejících textových upoutávek a pokračuje přes grafický vizuál akce, dress code, který je spíš volitelným podnětem pro sebevyjádření na parketu, až po jednoduché dekorace, což se například v Neone vyloženě nabízelo.
Barbara: Když dáš akci nějaké téma, který je často hodně ironicky pojatý, a k tomu nějaký dress code, tak už dáváš najevo, že ta akce se nebere zas tak vážně, a umožníš lidem, kteří pak jdou na party, aby se cítili uvolněně. Víš, že jdeš na party, kde se nemusíš nějakým způsobem tvářit a formovat do jejího vibu. Jiné večírky tak totiž občas končí. Snažíš se vypadat skvěle, dáváš si pozor, s kým se bavíš, a různými dalšími způsoby se kontroluješ. Na KSK nám jde o pravý opak.
Myslíš, že to takhle funguje?
Martina: U velké části lidí to nefunguje třeba ve spojení s dress codem, ale tematické zaměření většinou takhle funguje spolehlivě. Podle zvoleného tématu se snažíme i tvořit line-up večera, aby tomu nějakým způsobem odpovídal.
VJing je tedy taky tematicky přizpůsobený danému večeru?
Martina: Za ty roky jsme si získaly VJs, kteří s námi spolupracují opakovaně a pomáhají nám vyvíjet se dál a dál. Například DVDJ NNS, New Magic Media, CMD-MEAT nebo Reality Congress.
Kateřina: VJing je pro nás důležitou součástí KSK. Už jenom prostor Neone a jeho vybavení k tomu vyloženě vybízelo. Ten zážitek v takovém prostoru může být skutečně multižánrový. Rozhodně nebereme VJing jako nějakou kulisu, ale jako plnohodnotnou součást hudební performance. Když jsme ve spojení s hosty, tak se jich rovnou ptáme, jestli chtějí mít vizuální projekce jako součást jejich setu. Pro nás je ideální, když se spojí VJ s DJem a společně si svůj set připraví.
Na jaké hudební žánry se vaše akce zaměřují?
Martina: Nedá se říct, že bychom se chtěli zaměřovat na nějaký konkrétní žánr. Snažíme se zkrátka oslovovat hudební projekty a DJs, kteří nás osobně zajímají a baví napříč všemi žánry v kombinaci s limitovaným množstvím finančních prostředků. V ideálním případě bychom chtěly do programu zařadit pravidelně i jedno live vystoupení.
V pátek 15. prosince bude jubilejní čtyřicátý večer KSK. Na co se můžou návštěvníci těšit? Připravujete něco speciálního?
Martina: Pro nás je velká změna už jenom to, že Neone skončilo, takže KSK musíme teď někam po dlouhý době přemístit. Rozhodly jsme se vyzkoušet, jak to bude fungovat ve smíchovským klubu Underdogs. Bude to zase trochu jiný. Například prostor pro projekce je tam rozhodně omezenější, než jsme měly v Neone, ale ten prostor má zase jiný výhody. Chceme též podpořit lidi, co ho provozují, protože se snaží tady vybudovat něco autentickýho a autonomního, což je nám určitě sympatický.
Kateřina: Téma je „explosion“, což může vzdáleně odkazovat třeba i k vánočním prskavkám nebo novoročnímu ohňostroji. V line-upu se objeví berlínská DJka Jackie, znovu přijede i naše srdcovka Gil, který zahrál na KSK vol. 37 Protein. Vždycky se snažíme vyvážit i obsazení line-upu, aby zahráli muži i ženy tak nějak ve stejným poměru.
Je pro vás důležitý, aby bylo obsazení line-upu genderově vyvážené?
Barbara: Ne vyloženě důležité, ale přijde nám to prostě přirozené. Navíc to odpovídá názvu našich akcí KSK – každý s každým.
Martina: Zároveň ale ani nemáme žádné tendence k modelu all-female party a podobně. Celé to záleží na okolnostech, jestli se to hodí na téma, objeví se možnost domluvit se s někým nebo něco jinýho, co ve výsledku ovlivní line-up večera. Co se týče Jackie, žije v Berlíně stejně jako Gil a já jsem ji viděla nedávno v Berghainu v Saule, kde hráli oba dva, a bylo to naprosto super. Moc se těšíme a všechny zveme.