Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Skrytá moc Silicon Valley

Rozhovor s Evgenym Morozovem o digitálním kapitalismu, datech i o tom, proč firmy jako Google podporují ideu základního příjmu.

Evgeny Morozov je publicista a odborník na politické a společenské důsledky technologií, autor knih The Net Delusion a To Save Everything, Click Here. Publikoval v řadě světových médií, mezi jinými The Observer, Süddeutsche Zeitung, The New York Times a Le monde diplomatique. Přednášel na Georgetownské univerzitě, Stanfordské univerzitě a Americké akademii v Berlíně.

V květnu 2017 byly na titulní straně časopisu The Economist největší firmy ze Silicon Valley zobrazeny jako ropné plošiny. Jsou dnes data opravdu něco jako ropa?

Vždycky jsem se podobné rétorice vyhýbal. Můžeme však najít několik strukturálních podobností mezi shromažďováním dat a těžbou přírodních zdrojů. Myslím, že slovní spojení „těžba dat“ to, co se teď děje v digitální ekonomice, dokonce vystihuje lépe než opakování, že tím, že produkujeme data, všichni nevědomě pracujeme pro technologické firmy. Nicméně oproti ropě nebo jiným surovinám, které se stále těží, může proces „těžby dat“ během pěti až deseti let skončit tak, že ji ovládne několik málo firem – dominantních zprostředkovatelů nejen v oboru reklamy, nýbrž i v oblasti umělé inteligence. To mě znepokojuje.

Proč?

Všimněte si, že Google už neskenuje váš e-mail, aby vám mohl nabídnout personalizované reklamy. Ne ale kvůli tomu, že by se staral o vaše soukromí. Prostě nemusí. Ví toho o vás dost, aby vám reklamu nabízel na základě dat, která už má. Navíc se skenování e-mailu setkává s nevolí byznysových klientů, kteří se bojí, že tak mohou uniknout jejich obchodní tajemství. Podobně je to s umělou inteligencí – když naučíte autonomní vozidlo odlišit světelnou signalizaci od krávy, nemusíte ho krmit větším množstvím dat. Stačí, že budete aktualizovat mapy.

Pro mě je technologický sektor pouze kulminací neoliberálního modelu, nikoliv jeho deviací. A pokud to víte, jak můžete očekávat, že se něco změní? Jak můžete očekávat, že politici budou chtít dobrovolně svázat firmám ruce?

Myslím, že existuje určitý limit dat. Když už jich firmy shromáždí dostatečné množství, aby na jejich základě mohly úspěšně fungovat systémy umělé inteligence, proč by měly nadále poskytovat zdarma takové služby jako například vyhledávač? Řeknete si, že kvůli zisku z reklam. Ale pokud upouštějí od modelu založeného na reklamě, situace se mění.

Dneska ale generují zisk firem jako Google nebo Facebook stále ještě reklamy. Myslíte, že mohou začít od tohoto modelu upouštět už v blízké budoucnosti?

Skutečně, 90 procent jejich příjmů stále pochází z reklamy, ale myslím si, že tyto firmy vědí, že reklama představuje nestabilní trh. Proto přecházejí k umělé inteligenci. Ta se ostatně zakládá na stejných datech, kterými krmí své reklamní systémy, ale není tak riziková. Představte si třeba, že vymyslíme lepší systémy na blokování reklam, anebo čínskou ekonomiku zasáhne krize, Číňané přestanou kupovat německá auta a tím stáhnou dolů celou globální ekonomiku. Reklamní trh vyletí do povětří. Není to navíc trh, který může Google kontrolovat na úrovni zadavatelů reklam. Stačí, když se na Youtube kanálu největší investiční banky objeví video džihádistů a Google okamžitě ztratí velký příjem z reklam finančního sektoru. Nemůžete stoprocentně kontrolovat aktivitu uživatelů, a proto můžete ztratit zadavatele reklam.

Evgeny Morozov

Před několika týdny Kaspersky Lab otevřel v Londýně Data Dollar Store, v němž jsou jedinou měnou, kterou lze platit, osobní data. Můžete je vyměnit například za tričko navržené slavným umělcem.

Podobný projekt jsem viděl asi před třemi lety v Německu. Jako provokace je to dobrý způsob, jak upozornit lidi na hodnotu dat. Nicméně si nemyslím, že by data měla hodnotu sama o sobě, tedy bez infrastruktury, která je bude zpracovávat, analyzovat, měnit ve služby a budovat díky nim umělou inteligenci. Má data jsou mnohem hodnotnější pro Google než pro nějaký start-up se třemi počítači a přístupem k internetu. Nezajímá mě budování nějaké burzy, na níž bych mohl prodávat data a vydělat si trochu peněz. Existují ale lidé, kteří chtějí vytvořit sekundární trh dat – jsou to lidé spojení se Světovým ekonomickým fórem v Davosu, anebo skupina vědců na MIT, kterou řídí Alex Sandy Petland. Jestli něco takového vznikne, asi to trochu ztíží život Googlu nebo Facebooku, ale ani trochu se to nepřiblíží nějakému alternativnímu politicko-ekonomickému modelu.

V Evropské unii – v souladu s novým nařízením o ochraně osobních údajů – můžete svá data prodat, ale stále nad nimi máte kontrolu: můžete je přenést, odvolat souhlas s jejich zpracováváním, anebo využít práva na jejich zapomenutí. Co si myslíte o takovém přístupu?

Pokud chcete dát uživatelům více práv – dobře. Jenže jaký ekonomický nebo politický problém to vlastně řeší?

A jaké problémy máte na mysli?

Stačí se podívat na USA a Čínu. V Silicon Valley existují velké technologické firmy. Také v Číně jsou firmy podobné velikosti, například Alibaba, jejíž hodnota se odhaduje na 400 miliard dolarů – to je téměř tolik jako hodnota Facebooku. Hodnota těchto firem vzrostla od ledna 2017 o 200 miliard dolarů. Můžete říct, že je to spekulativní bublina, ale podívejte se na Evropu. Co tu vlastně máme? Je zde Spotify. To je skvělá firma, která pouští hudbu. Ale nikdo se v Evropě netrápí otázkami technologií nebo inovací, protože všichni se soustředí na takové záležitosti, jako je například poplatek za roaming. Lidé, kteří se touto oblastí v Evropě zabývají, jsou nekompetentní. Kompetentní lidi zaměstnávají lobbisté, které si pak najímají takové telekomunikační firmy, jako jsou Telecom Italia, Deutsche Telekom a pár dalších. Ty firmy využívají peníze, jež by měly být určeny na inovace v Evropě. Kvůli tomu, že technologické firmy nemůžou být subvencovány členskými státy, protože by to porušovalo práva hospodářské soutěže, nám zbývá akorát Deutsche Telekom, který je sice docela výnosnou firmou, ale myšlenka, že by měl potenciál alespoň desetiny Googlu, je podle mě směšná.

Co si myslíte o základním příjmu, který mainstreamová levice stále častěji zmiňuje jako způsob, jak pomoci ekonomice?

Líbí se mi jako idea. Pokud věříte, že systém bude jednou zreformován, je to nejlepší dostupný návrh. Nicméně si nemyslím, že samotný základní příjem může vyřešit rozpory a strukturální problémy dnešního systému. Druhou otázkou je, odkud budou pocházet peníze k jeho financování ve vyspělých ekonomikách Severní Ameriky a západní Evropy. Když se podíváte na britský sociální stát ve čtyřicátých a padesátých letech, uvidíte, že veřejné zdravotnictví bylo financováno díky obchodnímu postavení, které Velká Británie zdědila po bývalém impériu, a díky příjmům z kolonií. Aktuální návrhy spočívají nejčastěji ve zdanění technologických korporací. Takže uvalíte velké daně například na Apple. Ale podívejte se, jak Apple vydělává peníze: vyvíjí iPhony, které stojí nějakých 800 eur, a z toho výroba v Číně stojí 200 euro. Zbylých 600 eur je duševní vlastnictví, patenty, design, všechno to, co Apple k výrobku přidává v Kalifornii. Takže 200 eur pro Čínu, 600 pro Ameriku. Nemyslím si, že by to bylo spravedlivé rozdělení, zvlášť pokud je možné jen díky vykořisťování pracovní síly a nelidským podmínkám v čínských továrnách. Podle mě by byl základní příjem založený na takové dělbě jen formalizací určitého postimperialistického mechanismu v globální ekonomice.

A proč se Silicon Valley stalo takovým zastáncem základního příjmu?

Ve struktuře globální ekonomiky je patrné, že vznikla nová generace rentiérů. Infrastruktura internetu věcí znamená rozšíření zásady, podle níž budete platit za použití všeho, tak jako platíte za jízdu po dálnici. Internet věcí šíří tento princip na úrovni každodenního života. Proto firmy budují inteligentní města, která nebudou složená nejen ze senzorů a detektorů, nýbrž také z platebních mechanismů. Hodně firem a kapitálových fondů do toho investovalo fůru peněz, ale celá ekonomika a expanze těchto firem záleží nakonec na tom, jestli si lidé budou moci dovolit tyto služby používat. Musíte zvyšovat poptávku, jenže lidé mají dluhy a nevydělávají…

Nestojí za návrhem základního příjmu i strach elit?

Myslím si, že je to obchodní kalkul. Lidé z něčeho musí zaplatit všechno to, co ty firmy budují. Kromě samozřejmých argumentů, že má základní příjem zabránit vzpouře pracovníků vyděšených automatizací prací a podobně, je tu touha stvořit nový systém, v němž by konzumenti měli peníze na nové digitální služby. V takovém kontextu je jasné, proč Silicon Valley chce základní příjem. Nejsou totiž žádné signály, že by se podíl příjmů z práce měl zvýšit – během posledních třiceti let ve srovnání s příjmy z kapitálu klesal. Jedná se o úplně novou optiku – budete platit za užívání veřejné lavičky v parku, která už nebude financovaná z daní, ale její každé použití bude subjektivně oceňovat v ní namontovaný senzor. To je inteligentní město, v němž kombinace senzorů a platebních mechanismů dovolí precizně ocenit věci podle jejich použití.

Můžeme se tedy jednou probudit do města řízeného soukromými firmami?

Některé firmy už hledají města, která by mohly převzít a soukromě je řídit. Google by nejradši převzal město typu Detroitu a kompletně ho znovu vymyslel, předělal na efektivní město, které se vyplatí. Současný hlavní ekonom Světové banky Paul Romer přišel s návrhem „chartových měst“, tedy s návrhem zakládat v rozvojových zemích města řízená ze Západu – Kanada založí město v Hondurasu, jehož infrastruktura a zákony budou kanadské, aby přitáhla do Hondurasu investice. Když se objevily hlasy, že je to vlastně nová forma kolonialismu, Romer si uvědomil, že takový nápad mu může zničit kariéru, a proto od něj rychle ustoupil. Nicméně Světová banka, Mezinárodní měnový fond a velké korporace takové projekty pořád podporují – například v Gudžarátu, kde Nárendra Módí začal obdobný projekt, ještě než se stal premiérem Indie. Je to model ideálního soukromého města financovaného ze soukromých peněz a podporovaného Světovou bankou. Myslím si, že v globálním kapitalismu existují určité směry, díky nimž bude tato vize uskutečňovaná nezávisle na tom, jestli to udělá alternativní pravice ze Silicon Valley, anebo byrokraté ze Světové banky. Prostě se to stane.

A co levicová městská hnutí? Jsou schopna tento směr vývoje nějak ovlivnit?

Bydlím teď v Barceloně a pozoruji jedno z nejefektivnějších radikálních remunicipalizačních hnutí. Moje žena pracuje na magistrátu, takže vidím do toho, co se tam děje. Podařilo se jim rekomunalizovat například pohřební služby, takže teď za pohřeb platíme polovinu toho, co dřív. Díky tomu máte trochu lepší důvod, proč rychleji zemřít. Ale zkuste rekomunalizovat firmu, která poskytuje předpověď očekávaného počtu turistů navštěvujících každou neděli barcelonský přístav. Nebudete vědět, kde začít, protože infrastruktura není v Barceloně, ale někde v Kalifornii. Smlouva, kterou jste podepsali, vás zavazuje k využívání služby na vždy, takže pokud od ní odstoupíte, dojde k arbitráži za ztrátu zisků za dalších minimálně dvacet let – tak jsou dnes konstruované obchodní smlouvy.

Můžeme srovnat postavení, jaké teď získává Silicon Valley, s postavením Wall Street?

Ne, rozhodně ne. Kdyby náhle padl Goldman Sachs, finanční systém by se zhroutil. Podívejte, kolik peněz si od nich někdo půjčuje, podívejte se na trh s deriváty. To nelze srovnávat. Nicméně neznamená to, že technologický sektor nehraje v dnešním systému určitou strategickou roli. Hlavně jsem proti vnímání Silicon Valley jako nějaké zvrhlé verze starého dobrého neoliberalismu. Stačí otevřít noviny: „Jejda, oni jsou to monopolisté, neplatí daně, vykořisťují pracovníky…“ Při takovém chápání problému by teoreticky stačilo jen změnit pár věcí, a tento sektor by se opět stal normální částí ekonomiky. Nemyslím si, že by tento sektor byl zkaženým odvětvím ekonomiky, a zbytek že by byl zdravým stromem. Globalizace a liberalizace trhů zkrátka vytvořila podmínky ke vzniku Uberu. Vnímání bytů jako investic a zdroje zisků vysvětluje vznik takových služeb, jako je Airbnb. A konečně mezinárodní regulace, které umožnily volný tok údajů, dovolily Googlu získat své mezinárodní postavení. Pro mě je technologický sektor pouze kulminací neoliberálního modelu, nikoliv jeho deviací. A pokud to víte, jak můžete očekávat, že se něco změní? Jak můžete očekávat, že politici budou chtít dobrovolně svázat firmám ruce? Zakážete Emmanuelu Macronovi říkat, že Francie je start-up? Neřekne přece: „Hele, zničme pracovní trh, protože mí kapitalističtí kámoši říkají, že potřebujeme větší hospodářský růst.“ Musí říct: „Nejsme dostatečně inovativní, takže provedeme několik reforem, aby Francie byla příznivá pro inovace a aby start-upy rostly jako houby po dešti.“ Tak se tomu dodává legitimita.

Potřebujeme nějaký nový zákon, který by vyřešil problém fake news a postpravdy?

Problém spočívá v tom, že v digitální debatě chybí celková perspektiva, která by mohla odhalit, jak neadekvátní jsou mainstreamová řešení. Pokud vás zajímají pouze fake news, může se nejlepším řešením jevit zadat technologickým firmám vypracování algoritmů, které budou rozhodovat, jaké zprávy jsou opravdu škodlivé a jak je odstranit. Celkový model ale zůstává nezměněný. Něco podobného se děje v odvětví kyberbezpečí – Microsoft vyzývá k podepsání jakési „digitální ženevské úmluvy“, podle níž by měly jednotlivé země přenést ochranu před kyberútoky na IT korporace. Co mají fake news společného s kyberbezpečím? Jde o to svěřit soukromému sektoru řešení problému, který tento sektor sám stvořil a za který je zodpovědný. Přitom je nutné podívat se nikoliv na to, proč jsou fake news publikovány a kdo to dělá, nýbrž na to, proč se šíří ve velkém. A příčinou je byznysový model firem, které jsou poháněny reklamním trhem. Tímto způsobem řeší neoliberalismus své rozpory: tvoří další trh, aby vyřešil problém vytvořený trhem. Samozřejmě k vyřešení problému fake news by bylo třeba vybudovat veřejnou infrastrukturu, která se nezakládá na reklamě. Ale kdo to udělá?

Z polského originálu Nowa generacja rentierów. Evgeny Morozov o cyfrowym kapitalizmie, danych i smart cities, publikovaného na stránkách deníku Krytyka Polityczna, přeložila Olga Słowik.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image